Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Benefice aneb Zachraňte svého Afričana

    Nesdělím nic nového, když napíši, že přenos inscenace z domovského prostředí na jiné jeviště může mít někdy důsledky málem smrtící. Právě to patrně postihlo Benefici z pražské Fidlovačky, jíž festival zahajoval. Kdo četl fragmenty recenzí v hutné festivalové brožuře, nevěřil svým očím: v ní chvalozpěv divadelních kritiků různých temperamentů, zkušeností, „estetik“ i generací. A na scéně plzeňské Alfy? Konvenční herectví nejhrubšího zrna v čele s nesnesitelnou Ivou Pazderkovou, která – ať už přímo slovy nebo skrytě, v podtextu, gestem, intonací hlasu – prodává svou „imidž“ celebrity. Já vím, že to má v roli, že se vědomě pracuje s jejím mediálním obrazem, ale k tomu, aby to vyznělo jako dramatický kontrapunkt, a nikoliv jako propagace vlastní „jedinečnosti“, by bylo zapotřebí mnohem víc jemnosti, rozpaků a sebeironie.

    Předloha Ingrid Lausundové je Štěpánem Páclem spíš šikovně aranžována, než „imaginativně“ vyložena. Hudba à la world music je pouze dekorem a představení bezpečně posouvá do kategorie estrádních show. Jakoby parodie na komerční charitativní akce a pohrávání si s morálním dilematem – nezištná pomoc versus vlastní seberealizace – mají tak nezřetelné hranice, že stěží rozpoznáte, oč tvůrcům vlastně jde. O kritiku předstírané charity, která ve skutečnosti slouží k sebeprezentaci jejích organizátorů? O výsměch tzv. korektnosti politické, společenské či genderové, která naši západní civilizaci rozežírá jako rakovina? Anebo jde hlavně o to přihřát si svůj ešus na módním, kontroverzním tématu?

    Při pražské premiéře prý herectví zúčastněné šestice herců a hereček působilo spontánně, autenticky, jako by to byla čirá improvizace. Mohlo to tak být – a může být, že během repríz se projev herců zmechanizoval. Obávám se však, že červivým jablíčkem inscenace je především sama hra Ingrid Lausundové. No hra, spíš text, který by možná obstál jako televizní nebo rozhlasový skeč, na jevišti však nabídne jenom – dejme tomu – dráždivé téma, a pak už jen nekonečné, nevynalézavé varianty téhož, čili nudu.


    Komentáře k článku: Benefice aneb Zachraňte svého Afričana

    1. Michaela Kučerová

      Profilový obrázek

      Hezký den! Nedávno jsem si vzpomněla na tuhle inscenaci, kterou jsem viděla právě v Plzni v Alfě. Při jejím googlování jsem narazila na váš článek, který mě docela překvapil….vážně to bylo tak zlé?? Mně se to líbilo. Viděla jsem Benefici přesně týden po tom, co jsem se vrátila z Tanzánie, kde jsem přes léto dobrovolně pracovala a podobná dilemata jsem řešila celou dobu. Trošku mě zarazila vaše kritika nezřetelných hranic „Jakoby parodie na komerční charitativní akce a pohrávání si s morálním dilematem – nezištná pomoc versus vlastní seberealizace – mají tak nezřetelné hranice, že stěží rozpoznáte, oč tvůrcům vlastně jde.“ Mně se na té hře hrozně líbilo právě to, že ukázala, jak moc ty hranice jsou rozmazené – možná, že tam ty hranice ani nejsou…proč bychom pořád měli hledat odpověď na otázku „Proč vůbec pomáhám? Jsem samarytán nebo pokrytec, co to vlastně dělá pro sebe (ať už kvůli špatnému svědomí, slávě nebo seberealizaci)?“ Nebylo by lepší se na to vykašlat a prostě se tomuhle dilematu vysmát a jít skutečně pomáhat? Mně ta hra ukázala, že utápění se v hádkách plných klišé o hranicích, které vlastně ani neexistují, nemá smysl.
      Je mi jasné, že si z té hry odnesl každý něco jiného a plně respektuji váš názor. Jenom jsem sem chtěla napsat, že ne pro všechny v sále to bylo téměř smrtící 🙂

      24.11.2010 (2.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,