Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    DN 18

    Když v temných padesátých letech Josef Škvorecký a Zdeněk Urbánek hořekovali nad zglajchšaltovanou kulturou, řekl Škvorecký, že možná jednu pozitivní stránku lze totalitnímu režimu přiznat: zlikvidoval brak. Urbánek opáčil, že si tím vůbec není jist: když nevychází brak, nevychází ani Joyce. A tak to je. Komerční „umění“, v našem případě bulvární divadlo, je součástí svobodné společnosti ať chceme, či nechceme. Můžeme si jej nevšímat a můžeme jím pohrdat. Anebo se nad ním můžeme kriticky zamyslet a hledat jeho přesahy, v níž se přece jen nějakým způsobem dotýká umění bez uvozovek. Právě o to se pokouší Jan Kerbr v kritické zprávě o Divadle Na Jezerce, nazvané Lze nad diváckými jistotami mávnout rukou? Řekněme ale rovnou, že Hrušínského Jezerka patří ve spektru pražských bulvárních scén k nejkultivovanějším. A také k mistrům markentingu – má víceméně každý večer plný sál, přestože dostat se veřejnou dopravou do jeho odlehlého nuselského působiště je málem detektivka.

    A jak se ukazuje, mít plný sál – alespoň na počátku této sezóny – není samozřejmé ani pro dříve téměř divácky nedobytné tvrze, Ypsilonku a Dejvické divadlo. Píše o tom (s průhledem do aktuální návštěvnosti Městských divadel pražských a Státní opery) Lenka Dombrovská v reportáži Kde ty lidi jsou aneb Divácká krize?

    Podle režisérky Lídy Engelové tato doba noblesou zrovna neoplývá. Ale někteří lidé, jako například herečka hradeckého divadla Kamila Sedlárová, jsou noblesní celí. Původní rozhovor s ní pro toto číslo zaznamenala Lucie Němečková a Sedlárová v něm mimo jiné říká: Nic ze svého žití neprodám.

    Ruští klasikové hostovali na Ovocném trhu a my o tomto pražském hostovaní proslulého Velkého dramatického divadla G. A. Tovstonogova referujeme v naší zahraniční rubrice. Čtenářským magnetem našich zahraničních stránek  však spíš bude rozsáhlé původní interview našeho spolupracovníka Mira ProcházkyPedro Almodóvarem.

    A co ještě bych doporučil? Třeba Vaculíkův obvykle „svojský“ dopis Břetislavu Rychlíkovi, causerii Ctibora Turby o posledním velkém klaunovi Dimitrim a třeba i drobný postřeh bývalé herečky Děreva Nataši Astašiny o projektu Divadla Líšeň Putin lyžuje.

    Přeji příjemnou četbu.


    Komentáře k článku: DN 18

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,