Články autora: Ivan Žáček

Stavitelé chrámů jako kabaret

2/2013 Tři jména, tři pojmy moderní architektury, tři muži posedlí svou vizí, jak stavět – to vše se stalo námětem nového hudebně-dramatického tvaru skladatele a libretisty Miloše Orsona Štědroně a režiséra Jana Nebeského.

Noty jen z počítače?

21/2012 Když před pár dny Bruselská filharmonie hrála pod taktovkou Michela Tabachnika, stala se prvním orchestrem, který uplatnil digitální monitory. Nešlo o pouhé hraní z displeje, což už několik let provádí řada komorních hráčů, ale o skutečnou interaktivitu: o digitální dialog...

Parchant ze Smíchova

19/2012 Lucie Kolouchová a Natália Deáková napsaly původní hru o životě Marilyn Monroe pro Švandovo divadlo. To, jak své téma – mediální ikonu a sexuální symbol Ameriky – pojaly, lze dobře poznat už z titulu hry: Parchant Marilyn.

Exhumace či mrtvý porod?

18/2012 Díky koprodukci dostalo i brněnské publikum vzácnou šanci poznat toto pozoruhodné restitutio ad integrum, byť jen ve čtyřech představeních v hudebním nastudování Petera Ferance.

Divadlo Plzeň 2012: Up & Down Ivana Žáčka

Ivanov – pro mne vrchol festivalu. Katonovský Ivanov je tak krutě zesměšněn, že se na konci už ani nemusí zastřelit. Prohnil se až ke svému konci.

Až příliš moravská hra?

13/2012 Hry Martina Františáka vyrůstají z podhoubí jeho rodného Valašska. Tak i Karla (2010), pro niž je kolorit regionu víc než jen živnou půdou. Příběh o nepřítomné dcerce jedné z místních žen má svou silnou sociální dimenzi...

Kde není duše, není co píchnout

12/2012 Cyklisté na dosti podezřelých velocipédech stoupají táhlou jizerskou strání od Nové louky směrem k Olivetské hoře, když tu náhle jeden z nich seskočí a vrhne se do podrostu s výkřikem: Pozor, zmije! Ukáže se však, že podezřelé...

Raptoři požírají dluhy

Česká premiéra hry mladé britské autorky Lucy Prebble (1981), kterou inscenuje činohra Národního divadla, otvírá neodbytné otázky o tom, co vše se může stát látkou pro divadelní ztvárnění. Oblast ekonomiky, obchodu, finančních trhů rozhodně nepatří ani ve Velké...

Ó prodli jen…

Levandule je název nové hry Semaforu, spíše a trefněji bychom ji však mohli nazývat něco mezi kabaretem a šantánem. Blíž o tom neradno bádat, snadno by se nám totiž mohlo přihodit, že křehká semaforská poetika by se při tom ohledávání...

Co se Třemi Pinty?

Cožpak se s nimi nedá nic dělat? Tak nějak se tázal vídeňský kritik Eduard Hanslick v lednu roku 1888 v úvodu své recenze lipské premiéry komické opery Die drei Pintos. Carl Maria von Weber z díla, které ho očividně příliš nelákalo,...

5P z Plzně… Ivan Žáček

/// Eurípides: Orestek Nadějný autor, ten to možná jednou někam dotáhne. Ale ten režisér… Když tam může dát přihlouplý recept na salát z chobotnice jen proto, aby ji potom mohl orestovat… Vytvářet si osobitý režijní styl zcela nezávisle na povaze textu, to se prý dnes už...

Spíš tanec k hudbě než hudba k tanci

Jako když se sypou drobné kamínky, takový je zvuk jedné stovky metronomů. Tikot, zvukový atribut hodinek, tu ustupuje do pozadí před masou neřízeného chaotického zvuku, vytvářeného prazvláštním kolektivem tikajících jedinců.

Česká opera v podmínkách krize

esátý ročník festivalu Opera 2011, který právě skončil, byl historicky vůbec nejúspěšnější, pokud jde o návštěvnost. Nově ustavený rekord, 95 % až 99 % obsazených sálů u nejatraktivnějších titulů, je zvláště v podmínkách vleklé ekonomické...

Velikášské gesto aneb Kýč

4/2011 Po vykalkulovaně senzačním muzikálu Tajemství Zlatého Draka, ve kterém Zdenek Plachý spojil své síly s mediálně vydatně akcelerovaným hudebníkem Danielem Landou, zažila moravská metropole další dobře připravenou, tzv. kontroverzní divadelní událost. Stala se jí světová...

Rokenrol bez rokenrolu

V kontextu české muzikálové produkce představuje Šípův a Jandův Rokenrol jakýsi obratný úkrok stranou. Mnoho z toho, co sliboval, nepřinesl. Není v něm mnoho z muzikálu, a ještě méně z rokenrolu. Ale to, co v něm je, představuje velmi solidní průměr, ve kterém kvalita hudby...

Petr Kofroň: Evropská hudba končí smrtí Richarda Strausse

Za to odpoledne vykouřil krabičku cigaret. Když jsem mu naslouchal, vzpomněl jsem si na jednu větu Jana Wericha: Na světě je zavedeno, že mnoho blbců si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jenom ti nejchytřejší si hrají na hloupé.

Loď pro panenky

Tajemným, stresujícím labyrintem imaginárního světa, kde na každém kroku hrozí nejen úskok a konfrontace se vždypřítomným zlem, ale i odkaz na nějaký archetypální motiv západoevropského pohádkového písemnictví, putuje „hrdinka“ ve výrazném podání Jasny Đuričić....