Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2018

ročník 25
16. 10.–29. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Články autora: Ivan Martin Jirous

    Na Oáze s Magorem

    Na Oáze s Magorem
    30. května 2011 1 komentář

    Tak tohle je definitivně konec. Nikoli všeho, ale mého psaní do Divadelních novin. Chtěl jsem přestat už vícekrát, vždycky mne Vladimír Hulec ještě přesvědčil, tentokrát už je bez šance. Když nejsem schopen napsat nic než blbosti, jak bych mohl doufat, že je někdo bude...

    Na Oáze s Magorem

    Na Oáze s Magorem

    Tak tentokrát bych teoreticky měl o čem psát, strávil jsem nějaký čas v nemocnici, nicméně sdělovací prostředky o tom napsaly tolik blbostí, že mne ani nebaví uvádět to na pravou míru. Ale princip reklamy podle Salvadora Dalí je: Ať se mluví...

    Na Oáze s Magorem

    Na Oáze s Magorem

    Byl jsem teď týden na Vysočině, mimo jiné jsem se stavoval v knihkupectví u Ladina Hejlů. A on mi předal ukolébavku, kterou jsem před lety napsal pro dcerušku přátel Forbelských. Já jsem ji ztratil, oni ji zachovali a mně se teď hodí, mám už taky řadu let...

    Na Oáze s Magorem

    Na Oáze s Magorem

    Jak mě pronásleduje redaktor Vladimír Hulec stran nedodaných příspěvků, ve mně začíná vzbuzovat paranoiu. Posuďte sami: Každý den zahajuji tím, že vyluštím křížovku v Blesku. A včera tam bylo v legendě: divadelní noviny na dvě písmena – DN. Že...

    Nikdy jsem Jima nepraštil

    Nikdy jsem Jima nepraštil

    Do baru, v němž jsem seděl, přišli a mluvili o tom, jak jsem kdysi v jakémsi klubu dal pěstí Jimovi Čertovi za to, že byl udavačem.

    Poslední komentáře

    Telefonovali mi zoufale dva lidé z Humpolce…

    Telefonovali mi zoufale dva lidé z Humpolce…

    Pár dní po Josefu Sztachovi mi volala Jarmila Neomytková, jíž leží na srdci česká, především humpolecká kultura (my Humpoláci jsme těžcí patrioti), totéž: V Humpolci chtějí zrušit gymnásium. Naléhavě se mne ptala, zda bych mohl nějak pomoci. Mimochodem, studovala zdravotku,...

    Před nějakými lety…

    Před nějakými lety…

    Před nějakými lety – to byly naše dcery ještě malé – jsem byl hrubý na jejich matku a svoji ženu Julianu – samozřejmě opilý. Holčičky mě okřikly a já jsem jim říkal: Neštvěte mne, nebo vás vydědím. Zachichotaly se a opáčily: Jak nás chceš vydědit, vždyť nic...

    Zase už ve Vídni…

    Zase už ve Vídni…
    21. ledna 2011 1 komentář

    Četl jsem Čekání na Godota někdy v raných šedesátých letech (minulého století), nevím už, zda v překladu Kolářově či Kaušitzově, na československé premiéře, taktéž v Divadle Na zábradlí, v roce 1965, jsem nebyl. V Krobově režii se scénou dvakrát nebo třikrát mihne...

    Jest povánoční čas…

    Jest povánoční čas…

    Jest povánoční čas, až tento sloupek vyjde, bude již polovina ledna. Leč trocha vánoční sentimentality neuškodí. Jel jsem na Vánoce za Dášou Vokatou do Vídně. Imperialistický kufr na kolečkách, který jsem zakoupil ve Státech, narvaný jídlem. Dostáváme od knížete Karla...

    O oslnivém zájezdu do Spojených států a Kanady…

    O oslnivém zájezdu do Spojených států a Kanady…
    25. prosince 2010 Žádný komentář

    V Americe i v Kanadě jsem navštěvoval především irské hospody – vždyť se považuju za Kelta. Nedaleko Bohemia National Hall, kde jsme bydleli, je úžasná hospoda Finnegan’s Wake, vzdělanější z vás čtenářů pochopí narážku na dílo Jamese Joyce. A vskutku – nad barem visel...

    Tentokrát píšu výjimečně v předstihu…

    Tentokrát píšu výjimečně v předstihu…
    10. prosince 2010 4 komentáře

    Tentokrát píšu výjimečně v předstihu, zítra letíme s Váňou Bierhanzlem do New Yorku. Už jsem sice na cestování starý – když mi bylo třicet, nemohl jsem ani do Bulharska, dneska mne to nijak neoslňuje. Nicméně do New Yorku se těším, mám tam řadu přátel, především...

    Krásný vzhled je na ten Boží svět

    Krásný vzhled je na ten Boží svět
    26. listopadu 2010 5 komentářů

    Z putování po Moravě jsem byl nejšťastnější v Boskovicích. Už jsem v nich byl jednou, asi před třemi lety s Dášou. Napsal jsem tam tehdy básničku – a tentokrát další.

    Teď už umřela i Viola Fischerová…

    Teď už umřela i Viola Fischerová…
    12. listopadu 2010 Žádný komentář

    Tento text jsem napsal v pátek 5. listopadu v Polné, kde se konal koncert k výročí listopadových událostí před dvaceti lety. To jsem se z Lidových novin, z článku Jiřího Peňáse, dozvěděl o Violině smrti. Plastic People jí věnovali svoje tamější vystoupení. Violu jsem znal...

    Byl jsem v Pelhřimově…

    Byl jsem v Pelhřimově…

    Byl jsem v Pelhřimově v městské knihovně, na dvou besedách se studenty. Téměř vždy se ptají, jak jsem přišel k přezdívce Magor. Popravdě odpovídám, že autorem, je Eugen Brikcius, který při mnoha mých kouscích vždy zvolal: To je magor! Mně se to zalíbilo, jak pro...

    Náhoda – či co…

    Náhoda – či co…

    Náhoda – či co – mne poslední dobou třikrát zavála do blízkosti Libeňského mostu. Na sv. Václava tam v hospůdce u Budyho Petr Placák pořádal ochutnávku svatováclavského vína. Nastal už vlhký podzim, vegetace temně zelená, v ní bílé praskáče (tak jsme, děti, říkaly...

    Opět je mi za zády můj úhlavní přítel…

    Opět je mi za zády můj úhlavní přítel…

    Jel jsem před časem s Vítem Zavadilem do Duchcova. V muzeu, což byl kdysi měšťanský dům sochaře Jana Ignáce Poppela (též vytvořil kašnu sv. Floriana na duchcovském náměstí), se setkali batrachologové. Jsou to ti, kteří se věnují obojživelníkům.

    Zhruba před rokem jsem sliboval…

    Zhruba před rokem jsem sliboval…

    To, co Bůh viděl jako dobré, zřejmě nevidí jako dobré ti, kteří se vydávají za jeho následovníky (přes apoštoly, jimi vysvěcené biskupy, kteří skrze své následovníky jmenují zrůdy, jež údajně pokračují v jejich díle; i když i polovzdělaný historik ví, že tato...



    Obsah,