Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jest povánoční čas…

    Jest povánoční čas, až tento sloupek vyjde, bude již polovina ledna. Leč trocha vánoční sentimentality neuškodí. Jel jsem na Vánoce za Dášou Vokatou do Vídně. Imperialistický kufr na kolečkách, který jsem zakoupil ve Státech, narvaný jídlem. Dostáváme od knížete Karla kapry – byli tři, zhruba tříkiloví, dvě kýty zvěřiny, nejspíš dančí, stromek – to vše jsem vezl, ještě nějaké knihy. Musel jsem si na Oáze dát na cestu nějaká piva a panáky. Pak jsem vyrazil na vlak ze Smíchova – na Wilsoňáku přestup do Gustava Klimta (jak krásná jména vlaky dnes mají – Gustava Klimta miluju).

    Kufr vážil asi třicet kilo – špatně jsem odhadl čas – rychlík na Hlavní nádraží (Wilsoňák) se chystal odjíždět z II. nástupiště, já byl teprve v polovině schodů k němu.

    Z posledního vagonu vystoupil železničář (ajznboňák) a volal na mne: Jedete s náma? Zoufale jsem ukazoval na kufr, který jsem dovlekl na odpočívadlo schodů. Průvodčí seběhl, popadl kufr a vyběhl s ním do vagonu, stromek a příruční kabelu jsem tam dopravil sám.

    A na Hlaváku mi donesl kufr po schodech na vedlejší peron, kde už stál Gustav Klimt. Na rozloučenou mi dal svatý obrázek s Ježíšem Kristem, řekl, že je katolík a popřál mi (i já jemu) požehnané svátky. Pak že mezi námi nežijí andělé. (Odkazuji na DN č. 13/2008, v nichž jsem psal o disertační práci své dcery Marty).

    V současné době mám manickou fázi své maniodepresivity, mimo jiné přepisuju stohy rukopisů, jež se mi nahromadily.

    Magorův noční zpěv, sbírku nevážných textů, které vydá Lubor Maťa, a texty sbírky Úloža, vyjdou spolu s básněmi Erika Grocha u Viktora Stoilova. Tudíž na závěr text z Úloži.

    Šneci

    Tři dny mne napadaly texty

    neměl jsem sebou

    papír

    nechtěl jsem říkat si pinglům

    o účtenky

    potřeboval jsem velkej papír

    teď ho mám

    zapamatoval jsem si jenom úryvek

    Tři šneci lezli přes ulici

    přes ulici lezli tři šneci

    Teď vidím všechny

    s nimiž sedím

    šikmo vpravo z mého pohledu pianino

    pak někdo

    pak Lenka

    pak muž Adriany po její levici

    Adriany která přišla mi říct

    že jsem místo ní

    kdysi uklízel

    na Újezdě

    Víte jak je mi hrozně

    když žádnou z vás nepoznávám

    když žádnou z vás nepoznávám

    jedno je jestli jsem vás miloval

    nebo uklízel za vás

    Po pianinu lezou hlemýždi

    šneci lezou po pianinu

    Za to můžeš ty

    inu

    po třech dnech kdy napadaly mne texty

    po levé noze tvé jež o

    pianino se opírá

    le


    Komentáře k článku: Jest povánoční čas…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,