Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Studie je vůči MDP nepřátelská

    Tisková zpráva Městských divadel pražských

    FOTO JIŘÍ SLÁMA

    FOTO JIŘÍ SLÁMA

    Magistrát hl. m. Prahy se již mnoho let snaží vyřešit otázku financování a správy pražských divadel. Nejnověji si radní pro kulturu hl. m. Prahy Ing. Václav Novotný objednal u expertního týmu vedeného Ondřejem Černým vypracování studie s názvem NÁVRH SYSTÉMOVÉ OPTIMALIZACE PRAŽSKÉ DIVADELNÍ SÍTĚ. Tým navrhuje poměrně radikální řešení transformace pražských divadel, ovšem jak v obecných závěrech, tak v detailech budí studie nemalé rozpaky. Ke sporným bodům, které se týkají Městských divadel pražských (MDP), se vyjádřili ředitel Ondřej Zajíc, umělecký šéf Petr Svojtka, prezident Herecké asociace Jiří Hromada, právník Jan Šafránek a další.

    Principiální doporučení transformovat všechna městem zřizovaná divadla do obecně prospěšných společností, tedy formy, která za několik měsíců ze zákona zanikne, je bizarní a spíše úsměvné. Tento materiál také doporučuje ukončit činnost Divadla Rokoko, což by v konečném důsledku znamenalo faktický zánik celých MDP, tedy divadla s více než šedesátiletou tradicí. Proto nás především zajímaly věcné důvody, kterými je takový návrh podložen. Nic takového ovšem expertní tým nepředkládá, ani neodkazuje na žádnou relevantní analýzu. Jediné exaktní srovnání se opírá o výkonové ukazatele, které zpráva čerpá z magistrátních zdrojů a které takřka u všech divadel zřizovaných městem (včetně MDP) prokazují nadstandardní úspěšnost. Dalších výstupů týkajících se MDP je překvapivě málo a – co je především zarážející a znepokojující – jsou velmi neodborné. A to do takové míry, že považujeme za nezbytné o tom informovat veřejnost a pražské politiky, říká ředitel MDP Ondřej Zajíc.

    Expertní komise interpretuje fakta nepochopitelným způsobem. Například říká: Přestože obsazenost hlediště (rozuměj MDP) stoupla za sledované období o celých 9 %, je tento pozitivní ekonomický efekt pravděpodobně způsoben hlavně výrazným snížením počtu premiér (a tedy přímých nákladů) z devíti v roce 2008 na šest v roce 2012, což by mohlo mít negativní dopad v budoucnosti.“ Přitom za nárůstem odehraných představení během pěti let ze 450 na 607 za poklesu počtu premiér ve stejném období z 9 na 6 stojí jednoznačně pozitivní trend, který ukazuje, že divadla ABC a Rokoko mají na repertoáru tolik inscenací, o něž je divácký zájem, že prostě nemohou nasazovat další nové tituly, protože pro ně již nejsou termíny. Toto nesmyslné a zavádějící tvrzení překrucuje skutečnost a spíš působí dojmem, že chce cíleně poškodit naše divadlo. Je smutné, že tým teoretiků nespolupracoval a ani jakkoli nekonzultoval své závěry s praktickými divadelníky z dotčených divadel, a proto je plný takovýchto elementárních chyb, konstatuje umělecký šéf Petr Svojtka. A dodává: Jen na okraj: doporučovali bychom expertům, aby celkově ke studii přistupovali pečlivěji, mohli by se tak vyvarovat velkého množství pravopisných chyb, které se v jednostránkové pasáži o MDP vyskytují.

    Právníka Jana Šafránka z firmy BNT zastupujícího MDP zaujala formulace týkající se prací s minoritami: pro menšiny hrají pouze MDP, a to pro ekonomicky nejsilnější gay minoritu, nikoli jiné sociálně a ekonomicky znevýhodněné skupiny.“ Jedná se o velice problematickou formulaci. Když pomineme, že je zcela nepravdivá, jak se dá snadno prokázat, a jednoznačně tak poškozuje jméno MDP, má v sobě ze zcela nepochopitelných důvodů rysy xenofobie. Pokud by se zastupitelé hl. m. Prahy rozhodli, že podpoří doporučení Černého komise, museli bychom zase my spolu s vedením MDP zvážit, zda by nebylo vhodné hledat způsob, jak zpochybnit důvěryhodnost expertní zprávy. Takovéto nepravdivé a navíc vlastně xenofobní formulace nemají s odbornou prací mnoho společného. Realizovat studii, která staví na zřejmém zamlčování a překrucování faktů, mi pro pražskou divadelní síť přijde rizikové a velmi nešťastné, uvádí Jan Šafránek.

    Jak v Městských divadlech pražských skutečně vypadá práce se sociálně a ekonomicky znevýhodněnými skupinami uvádí na pravou míru Kateřina Gardner, PR a marketingová manažerka divadla: Za vše hovoří lehce ověřitelná fakta. V sezoně 2011/2012 navštívilo Městská divadla pražská téměř 19 tisíc seniorů a studentů. V tomtéž období jsme odehráli 26 představení pouze pro základní a střední školy, na večerní představení poskytujeme slevy studentům a tělesně postiženým. Organizujeme představení s doprovodným programem pro rodiny s dětmi s cílem budovat vztah k divadlu již od útlého věku. Jako jediné divadlo v republice poskytujeme výraznou slevu ze vstupného pro nezaměstnané a jejich blízké pod heslem Kultura se neškrtá, kterou využilo v minulém roce více než 300 rodin. Pro nevidomé jsme připravili inscenaci Molly Sweeney, která jim bude blízká nejen tématem, ale také velice vstřícná svou monologickou formou. Minoritu gayů a leseb oslovujeme v rámci ojedinělé divadelní akce Představení pro nezadané. Pro přesnější představu o tom, jak podstatnou roli hraje práce s minoritami v divadlech ABC a Rokoko, stačí porovnat tato čísla s celkovou návštěvností některých pražských divadel ve stejném období – například všechna představení Dejvického divadla navštívilo v roce 2012 celkem 19 tisíc diváků.

    Prezident Herecké asociace Jiří Hromada poznamenává: Studie nás zklamala v principu i v detailech. Tradice a úroveň hereckých souborů v MDP přechází z generace na generaci. Likvidovat dnes tento soubor na základě účelových lží, ochuzuje možnost zachovat pro diváckou obec zážitek na jiné úrovni než komerční. Diskriminační argument, že je gay minorita ekonomicky nejsilnější, vyvrací častý, hořký postoj veřejnosti, že nejbohatší je minorita herecká, žijící s milióny ve vilách a mercedesech. Jako dlouholetý představitel celostátního gay hnutí v ČR se ztotožňuji s postojem MDP, že studie má xenofobní rysy. Nerespektuje Ústavu ČR, antidiskriminační zákon ani výrazné pozitivní změny v postoji české veřejnosti ke gay minoritě. Místo respektu k MDP, že dává prostor lidskému rozměru ve své působnosti, jsme svědky účelové lži se záměrem likvidovat divadlo s neopominutelnou tradicí…

    Materiál na jiném místě konstatuje: Svazek MDP (rozuměj spojení Divadla ABC a Divadla Rokoko) je považován v současné době za přežitý, historicky udržovaný model.“ Kým je považován za přežitý model? A na základě čeho? Studie toto likvidační tvrzení nijak nerozvádí, nijak neargumentuje. Je to výkřik bez jakékoli hodnoty. Mně osobně není známa žádná analýza, která by došla k podobnému závěru – ať z hlediska uměleckého, ekonomického či provozního. Naopak počet 191 000 diváků, kteří loni navštívili představení MDP a učinili tak z něj nejnavštěvovanější činoherní divadlo v ČR, spíše ukazuje na to, že takový svazek je živoucí a funkční,“ uvádí Petr Svojtka.

    Ondřej Zajíc uzavírá: Studie je vůči MDP nepřátelská. Žádné divadlo nesmí být hodnoceno zaujatě. Proti zaujatosti se budeme bránit všemi prostředky. Kvůli Městským divadlům pražským a kvůli principu. Není možné, aby se o bytí a nebytí jakéhokoli divadla rozhodovalo na základě manipulací, zlých lží a pomluv.

    p

    Praha, 24. 6. 2013

    ///

    Prohlášení zaměstnanců a spolupracovníků MDP: Zastavte prosím destrukci

    Jitka Smutná: My herci své malé scény milujeme

    ///

    Materiál týmu O. Černého:

    http://kultura.praha.eu/public/d2/90/c4/1528659_344668_Navrhovy_dokument.pdf

    http://kultura.praha.eu/public/9d/4b/57/1528661_344669_Podkladova_studie.pdf

    ///

    Více na i-DN:

    Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě

    Návrh systémové optimalizace Městských divadel pražských

    ///

    Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Karel Král

    Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sitě – Marie Reslová

    Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Bohumil Nekolný

    Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sitě – Jana Machalická

    Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Petr Christov

    Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Eva Žáková

    Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Nataša Zichová

    ///

    Devadesátiletá kariéra Divadla S+H nebyla okomentována

     

    • Autor:
    • Publikováno: 25. června 2013

    Komentáře k článku: Studie je vůči MDP nepřátelská

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Více Věra Mašková:
      Kladivo na divadla, in Respekt XXIV, 2013, 26, s. 70.

      26.06.2013 (8.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Arnošt Goldflam

      Profilový obrázek

      Většinu profesního, čili divadelního
      života jsem zasvětil divadlu studiovému, experimentálnímu. Spolupracoval jsem s řadou předních divadel tohoto typu a byl jsem také poctěn řadou významných cen. Po roce 1989 se styly divadelní práce promísily a vzájemně ovlivnily. Nevyhýbal jsem se pak ani divadlu repertoárovému, tradičnějšího typu, kde jsem našel vstřícnost, pracovitost a oddanost, výborné herce a ostatní spolupracovníky. Mimo jiné jsem již dvakrát mohl pracovat v MDP, v Rokoku a v příští sezóně se chystám inscenovat v ABC. Obě scény jsou, podle mého, nezastupitelnou součástí spektra pražského divadelního života, jsou diváky vyhledávány a navštěvovány. ABC, s větším počtem diváků, se tedy nezbytně orientuje na širší záběr, vychází divákům více vstříc, zatímco Rokoko, které je určeno menšímu počtu diváků, si může dovolit větší hledačství, komornější obsazení, zvýšenou náročnost. Proto se obě scény takto doplňují a vyvažují a vytváří celek, kde obě scény mají svou významnou roli, a jejich koexistence je právě takto žádoucí. Pokud by tento celek měl být ochuzen, například o Rokoko, byla by to, podle mého názoru, významná chyba, protože by se tím ztratilo právě to, co tento charakteristický a výrazný celek vytváří, jako snad jediný takovýto existující a fungující organismus v Praze.
      Arnošt Goldflam

      27.06.2013 (1.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Včera jsem byla
      na premiéře Studia Dva Hvězda, týden předtím na Touze zvané Einodis v Ungeltu. Obě divadla jsou soukromá, obě velmi navštěvovaná a ve svém žánru pracují na velmi dobré úrovni. Jejich nabídka je zcela srovnatelná s MDP, v úrovni hereckých výkonů i v pojetí divadla pro široké publikum. Je tu ale oproti MDP jeden rozdíl – vydělají si na sebe sama. A dokonce jsou na to hrdá. Grantový příspěvek Ungeltu je už léta pouze symbolický, Studio Dva nedostává žádný, a přesto od září otevírá novou divadelní scénu na Václavském náměstí. Nevidím žádný důvod, proč by si mělo město za 50 milionů ročně od MDP kupovat službu, kterou publiku nabízejí jiná divadla bez podpory z veřejných peněz.
      Velmi se omlouvám za své pocity z textů, které se na iDN pokoušejí obhajovat stávající stav a financování MDP, ale zdá se mi, že se tu především hájí existenční jistoty a možnost využívat štědré městské dotace. Chápu, že se můj pohled může dotknout divadelníků, kterých si osobně velmi vážím, jako pana Goldflama a paní Smutné. Jejich pohled „zevnitř“ považuji za zcela legitimní. A doufám, že stejně tak oni najdou pochopení pro ten můj „zvenčí“.
      Další věc je studie Divadelního ústavu, která skutečně nehýří argumenty a v mnoha ohledech je alibistická a zmatená, nicméně jako východisko k diskusi užitečná.

      27.06.2013 (10.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Myslím,
      že tak jednoduché, jak to, Marie, líčíš, není. Nechci obhajovat bulvárněji či spíš měšťanštěji laděné MDP oproti takovému PKD, DvD či Švandovu divadlu, neprožívají dnes nejzářnější léta své historie, ale právě skrze stálou podporu je může město ovlivňovat. Soukromý sektor dnes třeba vytváří nějaký typ repertoáru, ale zítra vůbec nemusí. Proto je myslím dobré shodnout se na nějakém penzu divadel a divadelních prostor, které by měly být pod městským (či státním) vlivem. Můžou se tam pak měnit ředitelé či soubory, a ona ta ornestovská či vostřelovská léta „hojnosti“ přijdou.
      Další věcí je cena vstupného. Studio DVA má lístky do téměř celého divadla za 490 Kč. Druhou kategorii pak za 399 Kč a jen velmi málo po 289, resp. 150 Kč (plus VIP za 899 a extra za 599). Mnohem menší Ungelt, což je skutečně Milanem Heinem výjimečně kvalitně vedené divadlo (z mého pohledu trochu zázrak), má ceny na činoherní produkce 430 Kč. Oproti tomu MDP má rozpětí 290-390 Kč (plus 3. zóna za 90 Kč + nějaké slevy) a mnohem větší sály, které by svým programem Ungelt dlouhodobě nenaplnil. Další věcí je, že MDP mají řadu osvětových a vzdělávacích projektů, představení pro školy apod. Tyto programy téměř vůbec Ungelt ani DVA a ani ostatní komerční subjekty nezajišťují.
      Navíc Rokoko sídlí na místech, která by po opuštění pravděpodobně sežralo něco zcela jiného, něž je divadlo. Nevím, zda by to bylo špatně, jen to připomínám.
      No a samozřejmě při předání MDP (a z tohoto úhlu pohledu se nabízí i DnV a samozřejmě HD Karlín) soukromým rukám by se Praha zbavila nejen možnosti přímého vlivu na šíři divadelní kultury, ale začaly by ubývat stálé soubory a repertoárový provoz. Čili by se začala bořit jistá tradice (opět: možná je přežitkem, nevím).
      To je ale třeba brát v úvahu při rozhodování, zda podporovat z městské kasy měšťanský typ divadel, jako je MDP, DnV, Karlín (a v Brně třeba Mošovo Městské divadlo).
      Podle mne Studie týmu O. Černého především nabízí jistý model, který kloubí náročný, umělecky progresivní divadelní provoz s historicky zavedenou tradicí měšťanských divadel se stálými soubory a repertoárovým provozem (v podstatě – aspoň jak ji čtu – nabízí zachovat současnou síť). Opět je otázka, zda je to dobře. Dle mne v současné době ano.
      Rozhodně bych nedoporučoval vylévat s měšťanskou vaničkou i tento typ provozu a spíše se zaměřil na možnost proměny vedení divadel tak, aby – pokud se nějaká (odborná či nějak promísená) komise shodne na přílišné úlitbě bulvárnosti či umělecké nedostatečnosti – se oné kvalitě pokud možno (vždy to bude zčásti subjektivní) přibližovala. Zdá se mi, že se v Praze tato metoda začíná prosazovat a je jen otázka, jak jí dát právní charakter, aby nebyla závislá na politickém a osobnostím rozložení sil na Magistrátu. Takový vliv Praha nemůže mít na komerční subjekty a je myslím trochu „vošajslich“ jim plně svěřit typ konzervativního (měšťanského) divadelního repertoáru. Ani DBz ani Hrušínského Jezerka či nuselská Fidlovačka, kteří ho slibovali a snad se o něj i svými silami pokoušejí, toho nejsou schopni a sklouzávají do čím dál mělčích divadelních vod a diváckých jistot. Daleko vhodnější je podle mne, shodne-li se vybraná (odborná) komise na nedostatečnosti programu MDP (a dalších takto obhospodařovaných scén), vyměnit (po jisté době obměňovat) stávající vedení a nabízet je v otevřených řízeních jiným tvůrcům. Jak ukázaly konkursy posledních let, je jich připraveno dost.

      28.06.2013 (0.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Jiří P. Kříž

      Profilový obrázek

      Poznámky k „optimalizaci“ divadelní sítě

      Při důkladné četbě tabulkově znepřehledněného více než stostránkového materiálu, který má napomoci „optimalizaci“ pražské divadelní sítě nemohu se při jeho opozici ubránit základní kritické premise:
      Na hodnocení se podílejí lidé – záměrně neužívám slovo osobnosti – které člověk v divadle takřka nepotká, kteří se věnují pouze některému divadlu nebo speciálnímu teatrologickému oboru. Preference divadelní teorie utápí jejich divadelní praxi. K hodnocení práce divadel pak přistupují pouze pozitivistickým vyhodnocením interních podkladů, výkazů, zpráv; takřka nikdy ne s osobní důkladnou znalostí kvality repertoáru té které scény. Není se pak co divit, že nedostatek osobního kritického angažmá nahrazují přejímáním obecných bonmotů a floskulí, v českém prostředí často i zlovolných nálepek vesměs skupinově či lobbisticky ovlivněných nebo ovlivňujících.

      Nemám čas ani prostor zabývat se celým obsáhlým materiálem předjímajícím optimalizaci pražské divadelní sítě. Soustředím se pouze na Městská divadla pražská, neboť se na mne jejich vedení obrátilo a požádalo mne, jestli bych se nepokusil eliminovat některá zavádějící konstatování týkající se jejich scén.

      Ve srovnání s hodnocením jiných scén, které jsou předmětem „optimalizace“, nemohu při analýze materiálu nekonstatovat jistou zaujatost, ne-li podjatost. Při neschopnosti členů komise vyjádřit se k úrovni a kvalitě dramaturgické výstavby a k inscenační práce, soustřeďují se výtky v materiálech (Návrhový dokument, Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě) na z prstů vycucané výtky o divácké skladbě „menšin“ s populistickým (primitivnější část členské základný partají napříč politickým spektrem na to ráda slyší) konstatováním o orientaci „na ekonomicky nejsilnější gay minoritu“. To považuji za prvek záměrně divadlo dehonestující, protože nepodložený. Právní nekorektnost nezmiňuji. – Jenom prozrazuje blbství.

      Úroveň repertoáru Městských divadel pražských zahrnuje opravdu široké divácké spektrum – od her určených pro publikum hledající v divadle zábavu a oddech (nikoli však jen bavičství) až po inscenace umělecky náročné. Příznačné ovšem je, že i v hrách „lidových“ je vždy přítomen druhý plán, který prvoplánovost problematizuje například zkoumáním českého charakteru vyznačujícího se přikrčeností nebo šizuňkem ( za všechny příklady České Vánoce). Inscenace Pan Kaplan má třídu rád patří nesporně k nejlepším nastudováním toho tématu u nás. Je to jen nenáročná komedie? A Shirley Valentine, mistrovský kousek Simony Stašové?

      Znamenité autorské projekty jsou v repertoáru MDP! Mohu kdykoli důkladným kritickým rozborem doložit, že bez zmíněných Českých Vánoc, bez Bedřich Smetana: The Greatest Hits, bez Cesara a Drany (skvělá Ljuba Skořepová), bez Fialové Květy štěsti (skvělá Květa Fialová), bez Turgeněvova Rváče nebo Erdmanova Sebevraha, bez Jirotkova Saturnina, bez zdařilých Želar Květy Legátové etc. byl by divadelní svět Prahy pustší, neúplný. A pro ony vytčené menšiny je určitě Molly Sweeney – o handicapovaných nejenom pro ně, chceme-li vyvrátit nesmyslné tvrzení xenofobní „odborné“ komise.

      Stejně neumdlévající kvalitu slibují i premiéry příští divadelní sezóny, mj. Vančurova Marketa Lazarová, Albbeho Kdo se bojí Virginie Woolfové (Rokoko), Poláčkovo Bylo nás pět, Mametův Listopad, Vitrakův Vlkodlak (Rokoko)… Ovšemže bude důležitý výsledek, ne dramaturgický plán. Ale dosavadní práce tandemu Ondřej Zajíc – Petr Svojtka je už spolehlivou zárukou. Mohou ho zpochybňovat jen divadelní odborníci na klíček.

      V Praze dne 20. června 2013

      Jiří P. Kříž, divadelní kritik a publicista

      /Zavěsil V. Hulec/

      03.07.2013 (18.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jiří,
      práce na Studii se účastnily tyto osoby:
      Ondřej Černý (vedoucí týmu), Pavla Petrová (ředitelka IDU), Lenka Deverová, Josef Herman, Ondřej Svoboda, Michal Lázňovský, Jana Soprová, Štěpán Kubišta, Jiří Sulženko, Petr Prokop, Jindřich Gregorini.
      Nevím, koho znáš a koho ne, ale označit je jako de facto nekompetentní, mi přijde od Tebe hodně arogantní a danou problematiku nahlížející právě jen očima divadelního návštěvníka a kritika, nikoli člověka hlouběji se zamýšlejícího nad stavem, potřebami a možnostmi pražské divadelní sítě. Taková Jana Soprová vidí v Praze rozhodně víc produkcí než Ty (a v MDP všechny) a kolega Herman má jistě daleko větší přehled o fungování obdobných divadel ve světě. Daná studie jistě není dokonalá a už vůbec ne definitivní, proto ji ostatně nabízíme na těchto stránkách k polemice, ale „spláchnout“ ji atakem na její autory je přinejmenším kontraproduktivní.

      V Návrhu se praví: „Problémem je, že obě stávající scény sídlí v objektech, které jsou v soukromém vlastnictví. /…/ Proto navrhujeme před ukončením smlouvy se soukromým majitelem v pasáži Rokoko (rok 2018) zvážit přínosy dalšího provozování tohoto divadelního sálu ve stávajícím svazku s divadlem ABC.“ To je myslím smysluplná úvaha, byť s ní nemusíme souhlasit.
      Polemizovat by se jistě dalo s větou: „Svazek MDP je považován v současné době za přežitý, historicky udržovaný model.“ Na to upozorňuje Petr Svojtka a důkladně se tím zabývá Jitka Smutná (viz link na její příspěvek v textu). Docela s nimi souhlasím.
      Dále se píše: „Pro budoucí využití MDP (resp. Divadla ABC) doporučujeme zachovat stávající charakter produkce, tj. divadla pro široké publikum a výraznými komunikačními programy jako v podobě výrazného společenského centra Prahy – prostor Divadla ABC lze považovat za reprezentativní pro tento typ produkce, je vhodný též pro středně velké muzikály a hudební komedie. Divadlo by se mělo vyvarovat výrazně populistického repertoáru, který se přibližuje komerčním scénám.“ Proti tomu se snad nedá příliš namítat (až na tu příšernou češtinu).

      V daném sporu jde tedy především o to, zda Rokoko udržet ve svazku s ABC a případně zda vůbec. O tom proč ano (nebo ne), se v Tvém emotivním výlevu čtenář nedozví nic. Na úroveň produkcí MDP můžeme mít rozdílné názory, jde ale o to, proč a zda má být Rokoko jednou ze scén MDP, anebo zda se mají ABC a Rokoko osamostatnit.
      Jistě velmi záleží na výši pronájmu, nicméně vztah ABC-Rokoko mi přijde smysluplný, vyžaduje ale vhodné umělecké vedení, které se podle mne týmu ředitele Zajíce příliš nedaří. Žádnou velkou dramaturgicko-uměleckou propojenost těchto scén neshledávám. Tak, jak po dramaturgické stránce fungují, si je velmi dobře dovedu představit „rozpojeně“ jako dva samostatné subjekty. Přesto se stále kloním k tomu, aby se – pokud by to bylo možné – tak nečinilo a spíše apelovalo na stávající vedení, aby obě scény více vyhranilo tak, aby se repertoár doplňoval (takto to například podle mne velmi dobře funguje ve Švandově divadle ve spojitosti se sklepní scénou). Případně aby se vypsalo konkursní řízení na vedení celého MDP právě s vizí dvou vzájemně propojených scén ABC-Rokoko (možná každá s vlastním uměleckým vedením, jak tomu v některých obdobích bývalo).

      03.07.2013 (19.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,