Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    My herci své malé scény milujeme

    Vážený pane radní,
    dovolte, abych se v úvodu svého dopisu představila.
    Alespoň profesně. Jmenuji se Jitka Smutná a jsem herečka, divadelní herečka.

    FOTO archiv

    FOTO archiv

    Po absolutoriu DAMU jsem nastoupila na dva roky do Východočeského divadla Pardubice a pak na 14 let do Státního divadla v Ostravě. Od roku 1990 jsem byla plných 16 let členkou činohry Národního divadla Praha. V roce 2006 mi nabídla angažmá Městská divadla pražská, přijala jsem ho a naši první scénu opustila, ačkoliv některá představení tam stále ještě dohrávám.
    Moje divadelní působení trvá tedy 39 roků, vždycky jsem byla v souborech, které spolu dlouhá léta spolupracovaly a které byly složeny nikoliv generačně, ale z různých věkových skupin herců.
    Byla to divadla, která hrála různorodý divadelní repertoár od klasických komedií přes ty konverzační nebo hudební, dramatická díla Shakespearova či moderní světová dramata, dramatizace románů českých i zahraničních. Jako MDP.

    A teď se dostávám k důvodu mého dopisu, omluvte můj obšírný začátek.

    Všechna tato divadla měla pro takovou šíři repertoáru nikoliv jednu scénu, ale často hned několik. Vedení divadla a dramaturgie chovaly jako oko v hlavě, jako klenot kromě velkého jeviště i scény a hrací prostory menší. Své komorní scény.
    Systém divadel, který funguje léta v českých podmínkách a který tvoří vždy větší herecký soubor, mající možnost spolu léta spolupracovat, růst a ovlivňovat se a mající též možnost střídání své domovské větší scény a menšího divadla pro komorní repertoár, je naprosto dokonalý a dnes po zkušenostech bych řekla, že pro kvalitu inscenační i herecké práce nezbytný. I v Evropě, kde se často herci scházejí až na konkrétní inscenaci, nám ho divadelníci závidí.
    Vytváří totiž možnost pestrosti, která diváka upoutá a přitahuje, možnost bohatství inscenačních a výtvarných postupů a v neposlední řadě je živou vodou pro herce. Laicky by se dalo říci jiná hra, jiná scéna a platí to i obráceně. Když Othella hrajete v komorním prostoru, může se proměnit v naprosto moderní drama.

    Autorské divadlo, které v MDP tak úspěšně vyváří dvojice Petr Svojtka a Jiří Janků, prostě Rokoko potřebuje. Úspěch Monty Pythonů je jím též podmíněn, nedovedu si inscenaci představit na velkém jevišti ABC. Střídání scén obnovuje a udržuje pružnost hereckého talentu, my herci své malé scény, své ROKOKO jednoduše milujeme.

    Pamatuju si ze svých studentských let dobu, kdy záruka skvělého divadla a hlavně možnost výběru určité scény Městských přinášela pro diváky neuvěřitelně kvalitní možnost výběru, za „komořinou“ do Komorního, za zábavným repertoárem do ABC, novinky světové dramatiky v Komedii. To už samozřejmě neplatí, ale pořád si divák může vybrat ze dvou scén SVÉHO divadla (neboť divák je rád věrný svému MDP stejně jako sportovní fanoušek svému klubu).

    Doufám, že jste pochopil, proč tento dopis píši, a že i Vám připadá nápad odejmout jakkoliv Městským divadlům pražským Rokoko absurdní.

    Trvá dlouho, než se vytvoří tradice. Rokoko je už jednoznačně součástí Městských divadel pražských. Ano, ta báječná značka obsahuje slovo „divadla“. Když kdysi přišla o Komorní divadlo a divadlo Komedie, náhradou bylo právě Rokoko. Přesto mě jako pamětníka obojí mrzí.

    Dlouho, opravdu léta, se buduje divácká obec stejně jako dobrý umělecký soubor, dlouho trvá, než se divák na dobrou adresu naučí chodit opakovaně a takové diváky my máme.
    Samozřejmě to souvisí s kvalitou a s kontinuitou vedení divadla. A to je skvělé, máme tedy úspěch. Lidé se vracejí, radují se, odpočívají a sdílí s námi emoce i příběhy, které představení přinášejí. Nikdy jsem nelitovala, že jsem odešla z Národního divadla právě do MDP, bez ROKOKA by z nich ale zbylo jen zmrzačené torzo.

    Vím, že mě chápete, a na závěr jen přání těch pravých slov, kterými budete bránit, bude-li třeba, tradici i současnost divadel města Prahy, MDP. Děkuji za trpělivost, se kterou jste můj dopis četl.

    V Praze 22. 5. 2013                            Jitka Smutná

    ///

    Více na i-DN:

    Zastavte prosím destrukci

    Studie je vůči MDP nepřátelská

    Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě

    Návrh systémové optimalizace Městských divadel pražských

     

     


    Komentáře k článku: My herci své malé scény milujeme

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,