Kategorie článků: Kritika

Mise dobytí Archy zatím nesplněna

4/2016 Inscenace Kolonizace skupiny VOSTO5 vzbuzovala veliká očekávání. Jednak se po dvou rozdílných, avšak výborných site-specific projektech Dechovka a Dvojí město soubor definitivně zařadil mezi divadla, která objevují stále nové možnosti (nejen) divadelního jazyka, a navíc byla...

Studený Adès

4/2016 Domnívám se, že českému opernímu divadlu dlouhodobě schází kontakt se současnou světovou operní literaturou. Dle repertoáru soudě, může náš divák tak nanejvýš získat falešnou představu, že není než minimalistické hudby, která jediná se občas na jevištích objeví....

Zabetonovaná zahrada

4/2016 Švandovo divadlo opět sáhlo po „filmovém“ materiálu, v případě Betonové zahrady sice jde o adaptaci literární předlohy – novely Iana McEwana, inscenaci však nelze vnímat bez ohledu na snímek Andrewa Birkina. Příběh čtveřice nezletilých sourozenců, kteří přicházejí o...

Přímí dědicové Řehoře Samsy

4/2016 Je to již podruhé, co režisér Viliam Dočolomanský na sebe bere bolesti světa. Poprvé tak učinil v minulých politizujících Informátorech, v nichž se zabýval zločiny nadnárodní potravinové korporace. Tentokrát stojí před soudem celá moderní civilizace s jejím chladem,...

Kritický žebříček 4/2016 – balet 2015

4/2016   5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je dobré vidět / 2 na vlastní nebezpečí / 1 vhodné pro derniéru Marcela Benoniová Ivanka Kubicová Zdeněk Prokeš Barbora Truksová Tomáš Valníček Roman Vašek Daniel Wiesner Divadlo J. K. Tyla v Plzni – O. Šoth: Smrt v Benátkách 4 4...

Žena mezi psem a vlkem

Inscenace režiséra Vojtěcha Bárty Na slepičím zámku ve Venuši ve Švehlovce je věnována Suzanne Renaud, francouzské básnířce ztracené v Čechách.

Chovejme se tak, aby o nás muži mohli říci…

Nová inscenace Studia Paradox Zasnoubené se smrtí vypráví o ženském hrdinství. Domnívám se však, že ze špatného úhlu pohledu.

Velké divadlo světa ve flitrech a peří

Volné sdružení Mime Prague, které před časem založil Radim Vizváry, zkoumá možnosti nonverbálního divadla v nejrůznějších podobách. Z jeho dosavadních projektů je Prague is Burning nejvíce extravagantní.

Blues svědomí versus příběh

3/2016 Román Tsunami blues Markéty Pilátové, jehož adaptaci uvedla pražská MeetFactory, začíná v momentě, kdy tsunami zabije dospívající Karle rodiče. Šokovaná dívka se rozhodne „vzdorovat smrti“ a vzdá se toho, co ji nejvíc naplňuje – hraní na trubku.

Špatně vyložený divadelní minimalismus

3/2016 Buranteatr uvedl na Sokolském stadionu, kde již šestou sezonu působí, drsně romantický příběh několika nenaplněných životních lásek – román Emily Brontëové Na větrné hůrce v dramatizaci Jana Šotkovského. Kouzlo Buranteatru dosud spočívalo v tom, že se ve svých...

Těžká cesta ze dna

3/2016 Tragikomedii Top Dogs napsal švýcarský dramatik Urs Widmer v roce 1996 pro curyšskou scénu Neumarkt Theater a velmi záhy po premiéře se stala hitem řady evropských divadel. Na českých jevištích se objevila zatím jen dvakrát (HaDivadlo Brno ji uvedlo v režii Jiřího Pokorného v...

Plout dál, zlou tmou…

3/2016 Pluj dál, jen dál,/ Pán Bůh je s námi./ Tvůj je oceán./ Anděli můj, prosím,/ při mně stůj a dej/ šťastnou pouť… Na forbíně stojí ti, kdo přežili – za nimi se proti obloze plné hvězd jako chrám tyčí ledovec s těmi, kdo šli s Titanicem ke dnu. Monumentální, přitom...

Se ctí a tajemstvím

3/2016 Nejnovější inscenace strašnického Divadla X10 s tajemným názvem A zítra mě, lásko, opět pochovej je zářným příkladem toho, jak se chvályhodné jednotlivosti mohou spojit v přehlcený a nakonec, bohužel, i téměř nic neříkající celek.

Semafor a rubato

3/2016 Myslím, že je omylem – jak se to děje – zařazovat současný Semafor mezi standardní muzikálové produkce. A poměřovat pak inscenaci regulérními muzikálovými měřítky, z nichž se jako hlavní ctnost automaticky chápe interpretační přesnost, preciznost, herecká, pěvecká i...

Swing do nich teprve leze

3/2016 Poslední premiéru Studia Ypsilon Swing se vrací neboli o štěstí chápu jako pokus sblížit a tvůrčím způsobem propojit generaci zakladatelů divadla se skupinou mladých herců a tvůrců, která by v ypsilonském snažení měla pokračovat.

Popelka v nepravých rukou

3/2016 Popelka aneb Laskavost vítězí (La Cenerentola, ossia La bontà in trionfo), dílo čtyřiadvacetiletého Gioacchina Rossiniho (1817), nese typické znaky jeho oper. Základním předpokladem pro jejich nastudování je virtuózní zpěv a svěží, vtipný hudební doprovod.

Bolestná klauniáda u Zlatého draka

3/2016 Před třemi lety jsem v úvaze nad inscenací Cybercomicsu ve Slováckém divadle vyslovil uznání nad odvahou zdejších tvůrců střetnout se s látkou, jež v prostředí nevelkého moravského města nemá ideální podmínky k vstřícnému přijetí. Po zhlédnutí Schimmelpfennigova...