Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Bolestná klauniáda u Zlatého draka

    Před třemi lety jsem v úvaze nad inscenací Cybercomicsu ve Slováckém divadle vyslovil uznání nad odvahou zdejších tvůrců střetnout se s látkou, jež v prostředí nevelkého moravského města nemá ideální podmínky k vstřícnému přijetí. Po zhlédnutí Schimmelpfennigova Zlatého draka bych na tehdejších slovech nemusel mnoho měnit. Snad je jen vhodné upozornit, že zatímco Cybercomics připravil z valné části hostující inscenační tým, Zlatý drak je první režií Michala Zetela v pozici ředitele a uměleckého šéfa Slováckého divadla.

    Zlatý drak

    Obraz jednoho večera v domě, v jehož přízemí sídlí restaurace Zlatý drak… FOTO MAREK MALŮŠEK

    Zetel je divadelník s širokým rozhledem a leckteré dramaturgické inspirace, s nimiž se potkal v Brně, chce přirozeně rozvíjet i v podmínkách re­gio­nálního divadla. Zlatý drak ukazuje, že se zdravě sebevědomou ambicí. Hry Rolanda Schimmelpfenniga řazené do širšího proudu soudobé postdramatiky kladou zejména pro svou dekomponovanou formu nemalé nároky na vnímání diváků uvyklých „tradiční“ struktuře textu. Nejinak je tomu v případě Zlatého draka, v němž pětice herců/rolí, autorem jen velmi obecně charakterizovaných, má mezi sebou rozděleno sedmnáct postav zpravidla tak, že Starý muž prostředkuje úlohu Mladé letušky, Mladá žena Čínského kuchaře apod. Text jejich promluv má jednou formu přímé řeči, jindy zastává pozici vypravěče nebo scénické poznámky. Přechody mezi těmito formami jsou stejně ostré jako filmové střihy. Odvíjí se zde několik dějových linek skládajících postupně obraz jednoho večera v domě, v jehož přízemí sídlí orientální rychlorestaurace Zlatý drak.

    Mohlo by se zdát, že taková mozaika krátkých, propletených, ve formálně komplikovaném schématu traktovaných scén nebude přehledná, ale není tomu tak. Základní baladický příběh načerno zaměstnaného čínského imigranta, jenž v kuchyni Zlatého draka vykrvácí poté, co mu kolegové vytrhnou bolavý zub, i na něj navázané vedlejší příběhy (včetně mrazivě kruté bajky o Mravenci a Kobylce) dávají dohromady srozumitelné vyprávění, jehož leitmotivem jsou vykloubené mezilidské vztahy. Přesněji snad (i s ohledem na symbolickou úlohu vytrženého zubu) vykořeněné.

    Inscenační tým zesílil rozpor mezi v jádru prostým a silným příběhem a složitou podobou, v níž je vyprávěn. Základní odlišení dvou žen a tří mužů, jež text předpokládá, je tu setřeno jednotným oblečením (jakési unisexové béžové overaly), užitím paruk a výrazného líčení. Téměř unifikované postavy přecházejí plynule mezi rolemi, jež jsou znakovány výmluvnou rekvizitou, a replikují zpravidla v groteskní nadsázce. Jsou tak vlastně pěticí klaunů sdělujících pod vnější slupkou masek něco podstatného. Přiléhavě je řešena rovněž scéna, jakési nízké prázdné molo nepravidelného tvaru s orientačními tyčemi v rozích, v jehož vyvýšené zadní části je vystavěna realistická kuchyň asijského bistra. Výrazným prvkem scény je i drobná hmota pomalu se po celou dobu představení vysypávající z provaziště. Souvisí zřejmě s přirozeným koloběhem věcí, jehož ztráta bolestně a opakovaně rozkolísává malé hrdiny tohoto dramatu. Obnovu řádu tu nastolí až smrt, jak naznačuje magická pouť těla nebohého Číňana svrženého krajany tajně do řeky: vodní proudy jej milosrdně zanesou k předkům do vzdálené vlasti. Motiv zacyklení ostatně nenápadně rámuje celou inscenaci. Začíná vcelku realistickým pohledem do restaurační kuchyně, v níž pětice kuchtíků za zvuků banálního asijského popu kmitá kolem rozpálených hrnců. A stejným obrazem také končí. Snad jsme jen sledovali bláznivou vidinu v hlavě některého z těch dříčů. Anebo ne? Když totiž scéna potemní, vynikne bledý svit fosforeskujících tyčí, jež dosud vymezovaly dějiště ponurého příběhu.

    Diváci mají možnost to, co právě zhlédli, promyslet nad jídlem, které herci – Zdeněk Trčálek, Monika Horká, Kamila Zetelová, Pavel Hromádka, Tomáš Šulaj – během představení skutečně připravili a nabízí je poté ve foyer. Po premiéře k němu Hradišťští přistupovali spíš se zdvořilou opatrností. Až čas ukáže, zda pokrmu, jímž chce Michal Zetel zpestřit zdejší menu, přijdou na chuť.

    Slovácké divadlo, Uherské Hradiště – Roland Schimmelpfennig: Zlatý drak. Překlad Petr Štědroň. Režie Michal Zetel, výprava Jitka Fleislebr, hudba Vojtěch Dlask, pohybová spolupráce David Strnad, dramaturgie Iva Šulajová. Premiéra 16. ledna 2016.


    Komentáře k článku: Bolestná klauniáda u Zlatého draka

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,