Články autora: Vladimír Just

Za Janem Vodňanským

Vzpomínám si na ten den – datum po mně nechtějte –, kdy Jiří Šlitr přišel do divadla, a pamatuju si, že to bylo v naší společné šatně, kde jsme se chystali na představení, už si nepamatuju na jaké. Ale co mně utkvělo, že jen co prošel dveřmi, tak hlaholil: Byl jsem...

(S)potřeba velikánů aneb Nejen o Boženě

Karel IV., Jan Hus, Jeroným Pražský, Jan Masaryk, T. G. Masaryk, Alois Rašín, Milada Horáková, Jan Palach, Václav Havel a nejnověji Jan Amos Komenský i hrdinka snad nejdiskutovanějšího televizního opusu posledních let, čtyřdílné série Božena (Němcová): to nejsou jediné...

Předběžná glosa k Boženě

Ať už si o čtyřdílné sérii České televize Božena myslíme cokoli, jedno jí upřít nemůžeme. Znovu probudila nebývalou vlnu zájmu o spisovatelku.

Vyhnáni do odsunu?

20/2020 Na trojdílnou televizní sérii Herec jsem se docela těšil. Ani ne tak kvůli autorům Petru Bokovi a Pavlu Gotthardovi (prvý je podepsán mimo jiné pod Četníky z Luhačovic, druhý pod velkokýčem První republika) nebo kvůli režiséru Peteru Bebjakovi (jeho opusy Kriminálka Anděl a...

Nazývat vyhazov vyhazovem

19/2020 Za Jindřichem Černým (20. 6. 1930 – 20. 10. 2020)

Slavnosti nepochopení – úplná verze

V Divadelních novinách 14/2020 jsme vydali analyticky pojatou recenzi knihy Jana Nováka Kundera: Český život a doba od našeho stálého spolupracovníka Vladimíra Justa. Čtenářům i-DN ji - jak jsme v závěru textu slíbili - předkládáme v plné verzi.

Baroko není jízda na mrtvém koni

15/2020 (Glosy k baroknímu divadlu světa na festivalu Theatrum Kuks)

Inspektor Clouseau v akci aneb Slavnosti nepochopení

14/2020 Toto léto byla v médiích více než kdy jindy skloňována dvě jména: Václav Havel a Milan Kundera.

Hrušky, jabka, ignorance aneb Jak nepsat recenzi (Obrana Jana Dvořáka)

12/2020 Abych dohnal handicap nepamětníka, pročetl jsem na čtyři desítky náhodně vybraných čísel Scény z daného období a troufnu si tvrdit, že by se z ní s ohledem na dnešního čtenáře dal sestavit výběr (snad i podstatně) lepší.

Zcizené divadlo? (Esej o viru, naději, lásce a divadle)

10/2020 Jak známo, divadla před dvěma měsíci přestala z úradku politiků veřejně existovat, restrikce je postihly jako první a byly uvolněny, navíc za mnohdy likvidačních podmínek, až jako jedny z posledních.

Miny čekající na výbuch

8/2020 Jestliže se nám už několik desetiletí dostává jakž takž přijatelného vysvětlení morbidností a hrůz let čtyřicátých a padesátých, nedá se totéž říci o letech sedmdesátých.

Past na Johanku

6/2020 Není hned tak proměnlivé herečky na scéně, třebaže nijak podstatně se nepřetváří maskou. Zato jí její postava určí a ustanoví nějaký zvláštní doličný detail, obleče se do ní jako Svatá Johana do selských střevíčků.

Husité postaru, jen s novým nátěrem

4/2020 Den vítězství spojených českých stran nad vojskem táborů a sirotků je šťastným dnem našich dějin… Skutečnost, že Čechové sami, bez cizí pomoci, přemohli u Lipan vojenské formace, před nimiž vybraní válečníci evropští opětovně ve strachu utíkali, budila největší...

Štěstí a pád krále Otakara

22/2019 Počínaje touto kronikou zní v Českých zemích v zásadě jednotný chorál národního narativu, opěvujícího Přemysla Otakara II. jako postavu heroickou a pozitivní

Těžce se smrtí se prát

17/2019 Zaznamenejme nejprve způsob, jak důstojně, nehystericky a „vyváženě“ se veřejnoprávní ČT na všech svých kanálech vyrovnala s oběma úmrtími významných uměleckých osobností, jaké se rodí jen párkrát za sto let, a také s humbukem, který se strhl kolem „státního“...

Stará dáma opět navštívila Vinohrady

16/2019 Ta hra má v Čechách trochu smůlu. Nejprve Návštěvu staré dámy koncem padesátých let odmítlo Národní divadlo. Pak kvůli ní dostalo od české kritiky přes prsty Werichovo a Horníčkovo ABC za to, že si k nám vůbec dovolilo uvést švýcarského dramatika právě touto...

Hradecké imprese i exprese

14/2019 Hradecký festival Divadlo evropských regionů (21.–28. června 2019) pro mě zůstává i po pětadvaceti letech dobrou tečkou za sezonou. Však jím také Klicperovo divadlo, Drak i hradečtí diváci sezonu fakticky končí a k rozlučce jako by si každoročně zvali hosty ze zbytku...