Články autora: Vladimír Just

Geissleři sobě

Z divadla, co vzešlo z ulice / stala se nakonec italská tradice / Díky ti, díky, Itálie / tvůj odkaz navěky v divadle přežije! Tak zní jeden z programových hudebních refrénů bilanční inscenace Pudl a pudr pražsko-kukského souboru Geisslers Hofcomoedianten.

Jak zpracovat válku? (Televizní úvaha o ubuovství a válce)

Potřebu veřejnoprávních médií – podobně jako potřebu svobody a nezávislosti – oceníme teprve tehdy, když je vážně ohrožena. V čase krizí, agresí a válek. A ten čas tu už minimálně půl roku máme. Zásluhou jednoho paranoika z Kremlu, jenž vyhlásil válku západní...

Barokní Gesamtkunstwerk ještě po dvaceti letech

Z mnoha chodů barokní duchovní hostiny, již každoročně připravuje divákům multižánrová přehlídka Theatrum Kuks (letos 24.–28. srpna už po jedenadvacáté), bylo opět co vybírat. Festival věnovaný v maximálně možné žánrové šíři baroku, všeobecně považovanému za...

Zastavit stát!

Kolega Jan Kolář publikoval v Divadelních novinách vcelku výstižnou recenzi o obnovené premiéře Suchého a Havlíkova Nižního Novgorodu (Co je v módě v semaforském Novgorodě, DN 9/22). Rád bych k ní dodal pár poznámek spíše kontextujícího než korigujícího charakteru.

Jsme zralí na atestaci z voličské gramotnosti?

Důchodci by měli skládat zkoušku, jestli jim to ještě pálí, aby nám svejma hlasama nekazili budoucnost, brblá Artur Strauss, věčně nabručený majitel TV Strauss a ředitel tamní zábavné show. Jan Hrušínský v této postavě – jedné z nejlepších, jaké jsem u něho viděl,...

Morávkův Marat/Sade: vakcína proti strachu?

Na tu premiéru jsem šel s obavami. Vladimíra Morávka jsem si po celá desetiletí nesmírně vážil, snad nejvíce z domácí scény, už od dob jeho velké hradecké éry čechovovských cyklů v devadesátých i nultých letech i od prvých provázkovských cyklů (Dostojevského Století...

Nejen o těch devadesátkách – Úvahy nad domácí seriálovou bilancí 2021/2022

Upřímně řečeno, přecitlivěnému chování vedení České televize na počátku tohoto roku ve věci kritiky nadprodukce kriminálních námětů v dramatické tvorbě nerozumím. Mám na mysli pobouření, které na Kavčích horách způsobilo jednomyslné rozhodnutí sedmičlenné odborné...

Vivat Geisslers!

Při každoročním váhání nad anketami o „divadlo roku“ mi letos situaci značně usnadňují Geisslers Hofcomoedianten.

Ostrůvky pozitivní deviace

Mohl bych samozřejmě donekonečna psát, i v souvislosti s Českou televizí a Českým rozhlasem, o setrvalé tradici mediálně-ekologické negramotnosti, kterou kdysi v tomto státě založil Václav Klaus a jeho lidé, dodnes zastrčení v médiích a jejich mediálních sovětech.

Mašíni, Jezerka a bída české reflexe…

Soukromé Divadlo Na Jezerce má jistě v naší kultuře úplně jinou pozici, jiné funkce a hlavně už řadu let úplně jiné starosti než být pokusným instrumentem ke zkoumání čehokoli: stavu české společnosti, případně její kritické sebereflexe či kulturnosti.

Zázrak jízdního kola aneb Dramatické monology Jitky Molavcové

Když se řekne Jitka Molavcová, naskočí devíti z deseti lidí herecká i pěvecká partnerka Jiřího Suchého, po Jiřím Šlitrovi určitě nejvýznamnější. A sólově, mimo Semafor? Jistě, také oblíbená herečka a moderátorka televizních pořadů pro děti, pohádek,...

29. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 13)

Už dlouho se mi nestalo, aby se dvě poloviny jediného představení z diváckého pohledu tak diametrálně lišily, jako u letošního plzeňského festivalového Vyrozumění...

Do Kuksu oklikou přes Ostravu

Ohlédnutí za festivalem Theatrum Kuks aneb Zklamání z Matiji Solceho a jeho estrádního Dona Quijota... Publikujeme současně s tištěnými Dn 15/2021, kde najdete další reportáž z letošního festivalu Theatrum Kuks.

Bez topůrka ani věrtel nezakopeš!

Jako by se cosi z věčně hovadné absurdity Havlovy poetiky přelilo i 5. června do hlediště pardubického divadla, kde se za provozně dosud stresujících okolností konala aktualizovaná premiéra Zahradní slavnosti v režii Břetislava Rychlíka.

Majitelé klíčů

Zůstanu-li u Kunderovy metafory, pak se brněnskému Národnímu divadlu podařilo pomocí klíčů režie, dramaturgie, herectví, scénografie i hudby Majitele klíčů v něčem pozoruhodně odemknout, v něčem ale hru spíše uzamklo.

Infiltrace, nebo indolence?

Debaty s Janem Follem jsem vedl bezmála půl století. Na FAMU, na festivalech, v porotách Trilobitu, ve Scéně, v Divadelkách, v Lidovkách (v devadesátých letech, kdy tam vedl kulturu, ještě nezávislých; dnes abych se ten agrofertí plátek štítil vzít do ruky – i o tom všem jsme...

Michail Bachtin: François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance

Tak jako Bibli v úhrnu tvoří více než padesátka knih, měl-li bych jenom vyjmenovat „divadelní“ knihy, které mě v životě nejvíc ovlivnily, nebyl bych daleko od tohoto čísla.