Články autora: Radim Vašinka
Zvěsti z Krytu (No. 14)
Schvátila mne nechuť z pocitu marnosti. A pročže? Inu proto, že v dramaturgii už jen sám příklon k repertoáru založenému na způsobu, kterým je jazykově traktován příběh, znamená stát se automaticky divadlem menšinovým.
Zvěsti z Krytu (No. 13)
Letní reminiscence aneb O konci Divadelních poutí, kočování po zemích Koruny království českého a návštěvě presidenta Havla hradu Hukvaldy.
Zvěsti z Krytu (No. 11)
Ochotnické divadlo ztratilo punc jedinečnosti - povzdech před Jiráskovým Hronovem.
Zvěsti z Krytu (No. 10)
Demokracie je systém pro lidi slušné a vzdělané aneb Mé návrhy na českého presidenta.
Zvěsti z Krytu (No. 9)
Žeň je zajisté mnohá, ale dělníků málo aneb Co se stalo s liberály v této zemi? Pozastesknutí k blížícímu se státnímu svátku.
Zvěsti z Krytu (No. 8)
Kryt má prázdniny, ale zvěsti z něj trvají. Tentokrát (a pokolikáté už) o češtině.
Zvěsti z Krytu (No. 7)
Tak se nám to umění pěkně svobodně rozvíjí...
Zvěsti z Krytu (No. 6)
Je máj a já jsem plný něhy a smířlivosti, ale co je moc, to je moc.
Zvěsti z Krytu (No. 4)
Rozverné poskakování po realitě života. Tentokrát o používání "s" a "z" v 2. a 7. pádu, o celebritách a tuposti davu.
Zvěsti z Krytu (No. 3)
Bože, neodpouštěj jim, i když patrně nevědí co činí. Radim Vašinka pokračuje ve svém blogu, tentokrát o češtině a českém pravopisu.
Nebudu mrtev – neboť smrt neexistuje
Už ani nepamatuji, kolik jsem napsal pamětí. Ale ani v jedněch nemohu najít, co si pamatuji, že jsem snad napsal: a to je, jak jsem se vlastně a kdy poprvé setkal se Zdeňkem Čecháčkem. Tak se to pokusím zopakovat.
Zvěsti z Krytu (No. 2)
Zaplať a bude ti odpuštěno aneb Jejda, to je ale chytroučké! Principál Krytového divadla Orfeus pokračuje ve svém blogu.
Zvěsti z Krytu (No. 1)
Jak je to s pravdou a láskou bojujícími proti lži a nenávisti? aneb Vole lehni. Principál Divadla Orfeus Radim Vašinka si na i-DN otevírá svůj blog.
Dá se poezie přednášet tak, aby to pro posluchače nebyla otrava či nuda?
Pověstný zakopaný pes je ovšem jinde. To jak Duhamelova Cecilie dává zaznít tomu, co je skryto v notách, protože je umí číst a navíc při jejich čtení je obohatit i rezonancí své osobnosti, můžeme bez jakýchkoliv obtíží aplikovat i na přednes poezie: jen místo not máme...
