Články autora: Petr Lanta

Bible

Knihy v mém divadelním životě hrály od počátku velkou roli. Vyrůstaje v malé Úpici – městě s bohatou ochotnickou tradicí, ale daleko od míst s každodenním divadelním provozem – se mi skrze ně otevírala tajemství divadla, ale i tříbilo uvažování o světě.

Sbohem, pane profesore! (No. 13)

Dost dobře si nedokážu svůj život bez profesora Císaře představit… Na profesora Císaře vzpomíná režisér a herec, zakladatel a šéf Společnosti Dr. Krásy Petr Lanta.

Sergej Fedotov: Život bez divadla jsem si vnutit nenechal

Režisér a umělecký šéf „mystického“ Divadla U mostu z ruského Permu Sergej Fedotov se během svého působení na našich scénách kolem roku 2000 stal živou legendou – v pravém slova smyslu. Neuvěřitelné příběhy spojené s jeho životem a zkoušením by vydaly na knihu (v...

Každý má doma své Irsko aneb Divadlo vyžaduje oběti

19/2018 Před prázdninami mi z Ruska přišla krátká zpráva – Peta, udelej Krasku. Poslal mi ji Sergej Fedotov a já hned tušil, že přede mnou zcela nečekaně stojí nové divadelní dobrodružství. A nemýlil jsem se. Když jsem se v půlce léta připomněl, reakce Sergeje mne zaskočila –...

Jan Skopeček: Má poslední štace (VIII)

10/2017 Po toužebně očekávaném odchodu Burdy do důchodu se v roce 1982 stává ředitelem Divadla S. K. Neumanna herec Václav Mareš.

Jan Skopeček: Má poslední štace (VII)

9/2017 V dubnu 1965 Lohniský opět všechny překvapil, v Libni se totiž konala premiéra Kafkova Zámku.

Jan Skopeček: Má poslední štace (VI)

8/2017 V souvislosti s naší divadelní činností v Divadle S. K. Neumanna lze plným právem hovořit o „zlatých šedesátých letech“.

Sergej Fedotov: Navazujeme spojení s temným světem

8/2017 Na konci března zahájilo v Praze své evropské turné „mystické“ Divadlo U mostu z Permi. Po delším čase se tak v Česku znovu objevil první zahraniční nositel Ceny Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku, ruský divadelní mág, režisér Sergej Pavlovič Fedotov.

Jan Skopeček: Má poslední štace (V)

7/2017 Nutno připomenout, že jsme v padesátých letech byli stále plni ideálů, i když postupem doby čím dál víc jen těch divadelních.

Jan Skopeček: Má poslední štace (IV)

6/2017 Zásadní zlom v mém (respektive našem – tedy mém a Věry) životě nastal v roce 1948. Tehdy byl Jan Strejček jmenován ředitelem divadla Akropolis na Žižkově.

Jan Skopeček – Má poslední štace (III)

5/2017 V dubnu 1945 se Američané dostali asi pět kilometrů od tábora. Tak byl rychle rozpuštěn. Cesta domů byla dramatická, několikrát mi šlo o život.

Má poslední štace (II) – Jan Skopeček

4/2017 V roce 1940 jsem na přání otce začal studovat soukromou obchodní školu, na obchodní akademii mne nevzali. Utěšovalo mne, že pro divadlo jsem ještě moc mladej – bylo mi sotva 15, nic nebylo ztraceno.

Jan Skopeček – Má poslední štace (I)

3/2017 Patří mezi velké herce české poválečné historie. Přes mnohé životní útrapy je dnes jedním z našich nejstarších herců, živoucí legendou.

Perverze, to je naše aneb S Dr. Krásou v permu

7/2014 S letošním lednem vstoupilo domovské Divadlo u mostu prvního zahraničního držitele ceny Alfréda Radoka – režiséra a jeho uměleckého šéfa Sergeje Fedotova do dalšího čtvrtstoletí existence. Ke konci loňského roku jsem spolu s třemi českými herci měl jedinečnou možnost...

Tento způsob cirkusu zdá se mi… (No. 4)

...velice krásným. Francouzská Compagnie XY proměňuje sportovní gymnastiku a cirkusovou akrobacii ve fascinující obřad.

Rozhlasová hra jako alternativní umění

Úvaha nad výborem rozhlasových her Zdeny Bratršovské a Františka Hrdličky Hlasy k podkování.