Články autora: Pavel Brycz

Jen si tak trochu zahrát

Dramatik Arnošt Goldflam rád nahlíží do kuchyně, a tak po jeho sarkastickém vhledu do tajností privátního světa pohlavárů Třetí říše v Divadle v Dlouhé nám tentokrát umožňuje inscenace jeho hry Vratká prkna na prknech pražské Ypsilonky podniknout trochu...

Sto roků od samoty

První stránky Marquézova románu jsem četl na záchodě. Jediné místnosti, kde člověk mohl být sám. S knihou i s myšlenkami. Na studentské koleji stejně jako v každodenním průměrném rodinném životě. Četl jsem uchvacující příběh právě tam, kde jen...

Co tě zabije, tě i posílí

Nemluvím v titulu o alkoholu, i když na muzikál Vražda za oponou jsem do Karlína vyrazil ze dvou dobrých důvodů, které měly k alkoholu skutečně velmi blízko. Tím prvním motivem bylo mé dlouholeté fandovství Milanu Šteindlerovi, který po vrcholech, pádech...

Tak nic

Ačkoliv jsem se dost dlouho ochomýtal okolo krvavých plakátů Shakespearovských slavností, vyslechl se zaujetím historky pánů, kteří si přes reklamní byznys plnili svůj sen vydupat ze země něco alespoň trochu podobného umění, a tak vždy s láskou spustili...

Wanted Welzl

Ještě je teplá… Ta stopa po dětství! Ještě je teplá ta stopa po snění o velkých dobrodružstvích, které nejednou vedly sněhem a ledem Arktidy.

Jak se dělá světlo

Jak se dělá světlo? Tak to vím od dubnového představení Našich furiantů v Divadle v Dlouhé naprosto přesně. Nejdřív se pustí na jeviště plná náves vesničanů, které si nejde nezamilovat, protože na každý problém znají pádnou odpověď a dost často sbírají...

Na Orestkovi nikdo nechrní

Premiéry jsou místa se spoustou zrádné energie jak ve Fukušimě. Je na konstituci každého dotyčného, jestli to, co ho zasáhne, ho rozsvítí, ožehne, anebo neviditelně leptá jeho štítnou žlázu. Já osobně se na premiéry nehrnu, vím, kolik je tam ctižádosti těch, kteří...

Pacifická historka, která přerostla prst boží

Znáte to. Po celodenní honičce si prostě potřebujete tak ňák jako dáchnout. A může to být třeba i ujetej únik někam, kde o celé té naší slavné civilizaci nesmýšlejí zrovna lichotivě.

Blues naplaveniny

5/2011 Rozhodně nechoďte na Famílii Joe DiPietra do Divadla na Vinohradech pro pocit jistoty. A když tak jen umělecké. Protože na babičku Jiřiny Jiráskové, která řeší všechny rodinné trable neustálým krmením své famílie, i na Ilju Racka, jenž se...

Těšínská jablíčka

3/2011 V Jablonci, kde hojně navštěvuji místní stagionu, krásné secesní divadlo architektů Helmera a Fellnera, se mohu spolehnout na výbornou dramaturgii a ocenit, že „hory přicházejí za mnou“. Viděl jsem díky tomu řadu pozoruhodných představení pražských divadel. Ale že by...

Ztracená nevinnost

Já si totiž zčistajasna uvědomil, že vůbec poprvé v životě, kdy jsem šel do divadla dobrovolně, a ne vláčený společně se spolužáky soudružkami učitelkami, bylo před osmadvaceti lety právě na Hrabala. Vzpomínám si, že staré secesní divadlo ve starém Mostě vyletělo do...

Pěkný višňový sad(ismus)

Pardubické Městské divadlo nemyslelo nasazením Čechovova Višňového sadu určitě nic nekalého a pouze fascinováno nadčasovými charaktery velkého autora a jeho smyslem pro kácení dějinných epoch, kdy létají třísky nalevo napravo, chtělo divákům připomenout bolest větší,...

Češi sobě

Že české dějiny zaneřádil patos národního obrození a potřebují opravu, sdělí na začátku představení Neklan.cz Naivního divadla v Liberci výukový počítačový virus. A jak viry umějí, začne vymknut jakékoliv kontrole jednat. Do koše hodí celého zbožňovaného Jiráska i...

Čas mezi dvěma kameny

Teď jsem byl rád, že ty své hodinky mezi dva kameny stále mám, i když se zastavují, pokulhávají a narušily začátek premiéry divadla, které mám rád, a dělají ho lidi, jichž si vážím. Nebe nepřijímá – souhrn scének a voicebandů, obrazů a skečí pěti fajn autorů mi ty...

Vypere dočista do čista

Nechci si hrát na nějakého Alchymistu, ale když už je člověk ten kanárek v dole, tedy mu bylo nařízeno mocnostmi vyššími, než je on sám, ať už to byl Pánbůh, anebo svědomí, ten zatracený vnitřní Zeus, aby se obrátil nožičkama vzhůru, lapal po dechu a reagoval na...

Coolness divák

Tam někde venku jsou tisíce rozmanitých věcí: po horkém slunečném dni je město hřejivě teplé, ještě chvíli si udrží lidskou teplotu, a ne grónskou minusovou činu, než zase začnou nekonečné deště a popel z islandské sopky zakryje slunce, teď třeba Forrest Gump běží od...

O prsa před Hitlerem

Téma hry německých autorů Davida Gieselmanna a Klause Schumachera – Louis a Louisa – pojednává přesně o tom, co se stane, když se brazilský mladík ze slamu adoptovaný na dálku německými liberálními měšťáky s dcerou objeví v jejich domácnosti. Dramatické už v zárodku. A...