Články autora: Josef Chuchma
Není co vzkázat, ale je o čem hrát
15/2017 Jak vývoj divadelního jazyka na českých scénách v posledním zhruba čtvrtstoletí, tak samotná předchozí produkce pražského Studia Hrdinů natolik vycvičily diváka, že jej inscenace Pár vzkazů veškerenstvu nemůže svým tvarem zaskočit.
Dana Černá: Na herectví jsem asi moc normální
14/2017 Dá se počítat k ženským hereckým jistotám pražského Činoherního klubu, v němž je v angažmá od svých třiceti let, tedy od roku 2000. Rozhovoru se bránila, zpochybňovala, zda má nějaký smysl. Nakonec jsme se sešli. V Činoherní kavárně, která přímo sousedí s její...
Ze života loutek, které už trochu nudí
12/2017 BodyVoiceBand, jehož základ tvoří absolventský ročník činoherního herectví DAMU 2013/2014 a umělecky jej vede režisérka a pedagožka jmenované školy Jaroslava Šiktancová, působí v prostoru Jatka78.
Poslední komentáře
- on Zemřel Dalibor TolašR.I.P.
- on Zemřel Dalibor TolašNemohu tomu uvěřit. Neuvěřitelně nadaný člověk s h…
- on Zemřel Dalibor TolašMilý příteli, byl jsi vznešený umělec, skvělý kama…
- on Smíchu a potlesku bylo dost, výjimečných inscenací méněPan Jan Kolář by měl asi zkusit jinou profesi. Ta…
- on Propadnout se do dušeNo jo, rovných 15 let, máte pravdu. Ale chtěl jsem…
- on Jak se přivlastňují kultyPříšerný žvást. Který je o jediném - o přivlastněn…
- on Propadnout se do dušeZjevnou skutečnost, že jedním z podstatných inspir…
Obnažíme mrzkou existenci lidskou
11/2017 Velká dřevěná židle na způsob gotického trůnu. Její vysokánské opěradlo končí hlavou a trupem pštrosa. Vpravo černý klavír. A už přicházejí! Za klavír usedá lesní muž, hustá zelenohnědá srst. Rozloží noty a sejme si masku z hlavy: Martin Dohnal.
Ti hoši docela zlobí, ale ne nás
8/2017 A skutečně: v Synáčcích jsme hozeni do světa, který poznává téměř okamžitě každý, kdo četl zejména zmíněný Musilův román; o něj se totiž text studenta činoherní režie DAMU Tomáše Loužného opírá především a nejčitelněji.
Nečitelná láska paní Stelly
6/2017 Jen několik měsíců po vydání překladu Počátku veškeré lásky, tedy prvního románu vynikající německé povídkářky Judith Hermannové (1970), přišla divadelní sekce pražské MeetFactory s adaptací této prózy. Dramatizátor a dramaturg v jedné osobě Matěj Samec využil i...
Manipulace a neznalost Jana Koláře
6/2017 V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O Bohémě v Lidových novinách a o Bohémě an sich píše Jan Kolář o reflexi seriálu Bohéma scenáristky Terezy Brdečkové a režiséra Roberta Sedláčka, kterou jsem v Lidových novinách publikoval já a také kolegyně Jana Machalická; každý z...
Zápisky z coolového podzemí
3/2017 V páté sezoně své činnosti se Studio Hrdinů jalo komentovat aktuální českou současnost skrze původní dramatické texty spisovatelů narozených v druhé půli sedmdesátých let – nejprve Davida Zábranského, nyní Petry Hůlové. Jak to dopadá? Dušan D. Pařízek a David Jařab...
Krotký dejvický rozhovor
22/2016 Ačkoli v programu k nejnovější inscenaci Dejvického divadla je autor předlohy, Nizozemec Theodor Holman (*1953), vylíčen jako velký provokatér a skandalista, zdejší Interview vyznívá konvenčně a krotce.
Zploštělé 3D dny ve Wendersově mikrokosmu
19/2016 Úvahy filmové
Jen aby ta láska vůbec dosáhla k publiku
17/2016 Tvůrčí intenzita dvojice Jana Nebeského a Lucie Trmíkové neuvadá, spíše kulminuje. Vloni na podzim uvedli v pražském Experimentálním prostoru NoD inscenaci Dvojí Domov / Z Čepa, která byla nominována na Cenu Divadelních novin 2016 v kategorii Alternativní divadlo.
S tím Uhdem je ale legrace, že ano?
15/2016 V rámci volného cyklu Česká (a slovenská) komorní hra ve Studiové scéně Divadla na Vinohradech v Praze a jako první inscenaci letošní vinohradské sezony nastudoval Jan Burian, jinak ředitel Národního divadla, třicet let starou hru Milana Uhdeho Zvěstování aneb Bedřichu, jsi...
Ladislav Klíma to odbrzdil?
8/2015 Kolem Lidské tragikomedie se na adrese nadivadlo.cz rozvinula diskuse, která se netýká jen této inscenace pražského Divadla v Dlouhé, nýbrž scény jako takové. Určitým mužům – konkrétně Vladimíru Mikulkovi, Jakubu Škorpilovi a Martinu J. Švejdovi – jako kdyby s Dlouhou došla...
Samospád Činoherního klubu
6/2015 Toto není – a vzhledem k rozsahu textu ani nemůže být – analýza situace pražského Činoherního klubu v roce půlstoletí jeho existence, nýbrž několik poznámek k jeho aktuálnímu stavu, jak jej cítím jako divák, který tuto scénu sleduje již poměrně dlouhou dobu (první...
Šťastné setkání třetího druhu
21/2012 Hřebejkova filmová verze Odpadu města smrti má – o zhruba půlhodinu – kratší stopáž, než měla premiérová inscenace v Komedii. Schází v ní mimo jiné právě Pechlátovo entrée, to ovšem nikoli proto, že Hřebejk & spol. seznali, že monolog českého pana Müllera zachází v...
