Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    „Obyčejní Češi“ vystoupí v Avignonu

    Včera byl zveřejněn program letošní světové divadelní přehlídky ve francouzském Avignonu. Po dlouhých sedmnácti letech byla do hlavního programu festivalu vybrána inscenace českého divadla. Během závěrečného týdne od 16. do 23. července Divadlo Archa uvede na festivalu sedm repríz inscenace Obyčejní lidé. Tato inscenace dokumentárního divadla vznikla jako společný projekt Divadla Archa a nezávislého čínského souboru Living Dance Studio v Pekingu.

    Společný projekt Divadla Archa a Living Dance Studia Obyčejní lidé v režii Jany Svobodové a v choreografii Wen Hui kombinuje principy dokumentárního divadla a tance. Inscenace dokumentárního divadla je postavena na průsečících reálných příběhů lidí žijících v Čechách a v Číně s důležitými mezníky v historii obou zemí. Ředitel Archy Ondřej Hrab k výběru inscenace do hlavního programu Avignonského festivalu říká: Uvedení Obyčejných lidí v Avignonu je nejen úspěchem českého divadla, ale i potvrzením skutečnosti, že dokumentární divadlo v pojetí tvůrců inscenace je zároveň součástí hlavního proudu současného divadla. To, že se pořadatelé rozhodli uvést inscenaci sedmkrát, je pro Archu veliká čest.

    Česko-čínský tvůrčí tým vycházel z časové osy, která sleduje důležité mezníky v historii obou zemí. Globální historii protínají příběhy jednotlivců, někdy velmi bolestivé jindy úžasné nebo humorné. Rok 1989 byl důležitý pro obě země. Je obecně známé, že pro každou z nich v jiném smyslu. Osobní výpovědi, které se ke každému roku váží, vytvářejí zcela nový rozměr, hloubku, odhalují příběhy, které by jinak zůstaly skryté, říká režisérka Svobodová. Celý tým pod vedením Jany Svobodové a Wen Hui připravoval inscenaci v postupných krocích několik let. Výsledný tvar je potvrzením velmi silného tvůrčího porozumění režisérky a choreografky.

    Nedílnou součástí představení je živý interaktivní video maping, světelný a hudební design a na míru komponovaná hudba. Tvůrci těchto složek ovládají spolu s performery všechny divadelní technologie neskrývaně přímo před očima diváků. Vedle sebe se na scéně objeví pětasedmdesátiletý český dělník Vladimír, který celý svůj život pracoval jako soustružník a nástrojař, vynikající tanečníci, hudebníci a performeři i dívka, která pochází z vesnice v čínských horách.

    Předběžný program Avignonského festivalu je ke stažení na www.festival-avignon.com/en.

    Čeští diváci budou moci představení vidět 15. a 16. listopadu na scéně Archy.

    Inscenace dokumentárního divadla je postavena na průsečících reálných příběhů lidí žijících v Čechách a v Číně s důležitými mezníky v historii obou zemí. Foto Divadlo Archa

    Wen Hui je choreografka, tanečnice, autorka dokumentárních filmů a aktivistka. Absolvovala v roce 1989 obor choreografie na Taneční akademii v Pekingu. Po pěti letech profesionální kariéry choreografky a tanečnice se rozhodla opustit jistoty státního systému a založit nezávislý soubor. Její umělecký jazyk je úzce spjat s děním ve společnosti.

    Jana Svobodová je divadelní režisérka. Ve své práci se zabývá zapojováním představitelů specifických sociálních skupin do profesionálního uměleckého procesu. Vytvořila divadelní projekty s obyvateli jihoafrických townshipů, s hiphopovou komunitou, se žadateli o azyl i obyvateli malého východočeského města Kostelce nad Orlicí. Je uměleckou vedoucí programu Archa.lab a kurátorkou Mezinárodního festivalu dokumentárního divadla AKCENT. Spolu s Janem Burianem a Jaroslavem hrdličkou tvoří pod značkou Flying Laboratory of Theatre Practice (FLAB).

    Living Dance Studio založili v roce 1994 filmař Wu Wenguang a choreografka a tanečnice Wen Hui jako první nezávislou uměleckou skupinu v Číně. Jejich produkce, které kombinují tanec, filmový dokument a slovo, dokumentují společenské a historické události z minulosti a přítomnosti Číny. Mezi kultovní díla choreografky Wen Hui patří zejména Report on Giving Birth (1999), Report on Body (2002) či série Memory (2008, 2009, 2010), kam se řadí i představení uvedená v Arše v rámci festivalu Akcent Memory II: Hladomor (2011) a Naslouchání příběhům mé třetí babičky (2012). V roce 2015 byly její instalované choreografie Tanec s třetí babičkou a Tanec s námezdními farmáři uvedeny na Bienále v Benátkách. Její nejnovější choreografie Red (2016) popisuje techniky propagandistického tance v době kulturní revoluce. Living Dance Studio donedávna sídlilo na předměstí Pekingu v komplexu, který byl navržen výtvarníkem a architektem Aj Wej-wejem. V současnosti působí bez stálé scény.

    Divadlo Archa a Living Dance Studio Peking – Jana Svobodová a Wen Hui a kol.: Obyčejní lidé. Režie: Jana Svobodová a Wen Hui, dramaturgie: Ondřej Hrab, dramaturgická spolupráce: Lonneke van Heugten a Carmen Mehnert. Účinkují: Wen Hui, Vladimír Tůma, Yiai Yao, Philipp Schenker, Wen Luyuan, Jan Burian, Li Xinmin, Jaroslav Hrdlička a Pavel Kotlík. Inscenace vzniká v koprodukci Divadla Archa a Evropského centra pro umění Hellerau v Drážďanech v rámci kulturního projektu Theatron. Premiérová představení proběhla v Praze 22. a 23. 1. 2017 a následně v Drážďanech 27. a 28. 1. 2017.

    Tři otázky pro Janu Svobodovou a Wen Hui

    Sbíráte materiál terénním způsobem, dotazujete se na zkušenosti obyčejných lidí. Kdo je pro vás obyčejný člověk?

    WH: Já jsem podle mě obyčejný člověk. Všichni jsou obyčejní lidé. Nikdo není zvláštní, dokonce ani funkcionář ne. Každý je obyčejný člověk, všichni jsme stejní, jsme si rovni.

    JS: Ano, souhlasím, všichni jsme obyčejní. Východiskem pro nás byla otázka: co znamená být obyčejným člověkem? Rozhodujícím okamžikem byla cesta našeho prezidenta do Číny, kde vystupoval ve jménu obyčejných Čechů. Stejně jako prezidenti a politici jiných zemí vystupují za své obyčejné lidi. Když se řekne obyčejný člověk, myslí se tím, že je nezajímavý nebo zkrátka průměrný. Obyčejný neznamená nezajímavý. V našem představení se zbýváme tématem obyčejných přání, obyčejných strachů, obyčejných zklamání. Jedním z obyčejných přání je být svobodný, žít ve svobodném světě. Nebýt trestán systémem.

    Obě dlouhodobě pracujete dokumentární metodou, začínáte u příběhů skutečných lidí. Je něco, co definuje vaši spolupráci. Nalezly jste něco jako česko-čínskou chemii?

    WH: Ani jedna z nás nedělá umění pro umění, divadlo pro divadlo. Obě máme silný důvod pro naši práci. Naše spolupracovníky chápeme jako osobnosti, které také mají svůj vlastní důvod podílet se na vzniku představení. Nikdo z nich nevytváří postavu, nehraje roli. Jsou stále na jevišti sami sebou. Každý z nás přináší svůj pravdivý příběh a společně ho zpracováváme tak, aby ve finálním scénickém tvaru oslovil diváky. Takto pracujeme vždy.

    JS: Vytvořili jsme skupinu, na kterou když se podíváte, tak se ptáte, jak je možné, že spolu její členové mohou fungovat na jevišti. Máme tam například pětasedmdesátiletého českého dělníka vedle sedmadvacetileté, velmi zkušené a studované tanečnice a choreografky ze Šanghaje.

    Surrealismus a magie versus dokumentární styl, který dbá na autenticitu – jak v těchto intencích společně vytváříte příběh?

    WH: Samy se nenazýváme dokumentaristkami, ale lidé nám tak říkají a hovoří se o nás jako o tvůrcích dokumentárního divadla. Já jsem nevěděla, co to znamená. Jak jsme již říkaly, nezajímá nás dělat krásné divadlo s ladnými pohyby, soustředíme se na společnost, historii, sociální otázky a společenské jevy.

    JS: Teprve v posledních letech začala být moje práce nazývána dokumentárním divadlem. Je stále otázkou, co vlastně to dokumentární divadlo je. Zdrojem mojí práce je svět kolem nás. Také vše, co v Obyčejných lidech vidíte na jevišti, jsme našli kolem sebe v divadle – kontejnery na světla, mixážní pulty, dvě bezpečnostní zábrany. Hudební design Jana Buriana velmi často vychází z reálných zvuků. Pracujeme s autentickými texty, které vznikly formou vzájemných rozhovorů. Záleží nám na ukotvení ve skutečných událostech a společenských jevech. Na základě toho pak rozvíjíme imaginární scénický obraz. Všichni pracujeme současně, necháváme se navzájem inspirovat. Je to jako společně dýchat.

    ///

    O inscenaci Obyčejní lidé na i-DN:

    Můj otec mi říkal to samé

    Obyčejný člověk za zátarasy

    Více o Wen Hui na i-DN: Wen Hui: Pokouším se na chvíli zastavit čas

    • Autor:
    • Publikováno: 28. března 2019

    Komentáře k článku: „Obyčejní Češi“ vystoupí v Avignonu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,