Články autora: Milan Uhde

Hazard, nebo veřejná služba? (No. 19)

Divadelní noviny pravidelně čtu dlouhou řadu let a pokládám je za nepostradatelný zdroj odborných kritických informací o českém a zahraničním divadle.

Záruka budoucnosti

Siegfried Lenz v románu Hodina němčiny vyprávěl o malíři, který pár let po Hitlerově nástupu k moci dostal od Goebbelsova ministerstva písemný zákaz malovat a vůbec tvořit. Neodvažoval se jej porušit. Bál se udavačů ze sousedství. Zůstal na léta odkázán na pouhé představy...

Na ústupu?

Když jsem před pár lety poslal Milanu Kunderovi do Paříže několik čísel Divadelních novin, reagoval nadšeně. Tvrdil, že pouhá existence takového časopisu je hodná uznání a obdivu. Podobná periodika specializovaná na kritiku divadelních inscenací a na problematiku soudobého...

Otřes hodnot?

14/2020 Vypadá to tak, že umělecké hodnoty se nyní radikálně otřásají. Změna hodnocení však provázela tvorbu i kulturní dědictví odedávna. Avantgarda pohrdala realismem: Voskovec a Werich jeho jevištní podobu označili za hrůzu.

Příběh Vlasty Fialové

5/2020 Jednadvacet let po smrti se herečka Vlasta Fialová dočkala důkladné a vyčerpávající monografie.

Dva Karlové při hymně

5/2020 V prvním čísle letošního Hosta se spisovatel Jan Němec pod titulkem Jen mrtvé ryby plavou s proudem zamyslil nad výjevem charakteristickým pro převratné prosincové dny roku 1989: na balkoně nad stotisícihlavým shromážděním na Václavském náměstí zpívají hymnu Karel Kryl a...

Celestin + Floridor + x = Miloš Štědroň

22/2019 Sebeironicky se sám označil jednak jako Celestin, který se na filosofické fakultě zabývá hudební vědou a působí jako vzdělaný, humanitně orientovaný teoretik, jednak jako Floridor, skladatel a muzikant pracující s nadšením a láskou pro Divadlo Husa na provázku. Symbol neznámé...

Hymnus na lásku

16/2019 Na jevišti osm chlapců a mužů a sedmnáct dívek a žen nejrůznějšího věku a vzrůstu, mezi nimi výrazné a vysoké děvče tmavé pleti, kostýmy vyvedené v duchu oblečení, jaké se porůznu u nás nosí, podlaha z prken, troje housle a řada plyšáků uložené po straně – tak se...

Kampak, Františku?

14/2019 S Františkem Derflerem jsem se poprvé uviděl někdy v roce 1963 při přípravě představení brněnského divadla poezie indeX: Mýtus potřebuje reklamu.

Spisovatel a jeho povinnosti

10/2019 Zaznělo to v televizní debatě věnované Milanu Kunderovi: spisovatel jako svědomí národa má o své minulosti veřejně promluvit. Bouřil jsem se proti tomuto požadavku. Pokládám jej za neobhajitelný. Nesnesitelná je pro mne sama výchozí představa: svědomí je totiž jen a jen...

Venkovan ve městě

01/2019 Martin Františák si do Brna přinesl spoleh na realistickou metodu zobrazení postav a na venkovské látky.

Stísnění, ač přímí

18/2018 Dočetl jsem knihu nazvanou když klec je pořád na spadnutí. Obsahuje korespondenci dvou spisovatelů a překladatelů. Oba jsem dobře znal a přátelil se s nimi, a přesto mě jejich dopisy překvapily.

Racek

16/2018 Když jsem uviděl fotografův záběr z inscenace Čechovova Racka v podání Lotyšského národního divadla a v interpretaci čtyřiatřicetiletého režiséra Elmārse Seņkovse, pojal jsem podezření, že půjde o plod známé snahy oživit starou hru pouhým převlekem do soudobých...

Divadlo v horších časech

6/2018 Podle Jiřího Přibáně, profesora právní filozofie a sociologie v Cardiffu, se dnešní Česká republika liší od své politické podoby před nedávnými parlamentními a prezidentskými volbami natolik, že by si zasloužila označení novou řadovou číslovkou. Jestli dobře počítám,...

Něco pro mě, nic pro všechny aneb Politické divadlo

21/2017 Soubor Schauspiel Hannover v režii Dušana Davida Pařízka přivezl na letošní Pražský divadelní festival německého jazyka dramatizaci románu Iliji Trojanowa, líčící snahu bulharského anarchisty a revolucionáře nalézt důkazy, jak s ním zacházela někdejší tamní státní...

Šílenství jako stav světa?

16/2017 Gogolovy Bláznovy zápisky – o autorovi maďarského překladu nebo textu se program nezmínil – hraje Tamás Keresztes zpočátku jako monolog podivínův. Natahovací hračku vyšle pod vstupními dveřmi do svého pokojíku, a když poté pootočí celou jevištní konstrukci, vstoupí...

Život toužících žen

13/2017 Protože Petru Hůlovou soustavně čtu, a znám tedy i její Macochu, šel jsem do HaDivadla s napětím, jak si s tímto románem, postrádajícím formální přehlednost, jež usnadňuje přerod prózy ve scénický útvar, poradí dramatizace, kterou za autorčiny spolupráce pořídila a...