Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Články autora: Ivan Žáček

    Břit bez ostří

    27. listopadu 2017 2 komentáře

    Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve věku 13 a ¾ v Divadle v Dlouhé se pohybuje mezi sitkomem a muzikálem. Jediným jejím cílem je bavit.

    Bayreuthský Lohengrin v Praze. Mesaliance

    27. června 2017 Žádný komentář

    Dílo Richarda Wagnera je velkolepé, stejně jako problémy, které jsou s jeho recepcí od počátku spojeny. Vezměme jen jeho antisemitismus, otevřeně vždy přiznávaný. Dnes, více než kdy jindy, celosvětový problém. Připomeňme, jaké tanečky provádělo vedení newyorské Met v...

    Fraška o revoluci, která se nekonala

    21. května 2017 Žádný komentář

    Když Národní divadlo uvedlo 1. října 1912 v české premiéře komedii Mumraj, mystifikovalo své publikum: jméno autora uvedlo v ruském tvaru Lev Birinskij, aby vyvolalo zdání, že hra je napsána v ruštině.

    Roman Janál: Když zpívám, necítím se jen zpěvákem

    22. února 2017 Žádný komentář

    Někdy v roce 1997 jsem zašel do Státní opery na Lohengrina. Není úplně nejlepší vizitkou, když vás v této opeře zaujme pouze Hlasatel. Ten však stál za to. Řekl jsem si, že si to jméno musím zapamatovat. A dobře jsem udělal. Ten mladý baryton se jmenoval Roman Janál. Když se...

    Tosca z Barťáku aneb Jsou všude

    21. února 2017 Žádný komentář

    Francouzský režisér Arnaud Bernard, jemuž Národní divadlo svěřilo inscenaci Tosca, se rozhodl pojmout „ten největší z operních krváků“ jako studii policejní moci, bezbřehé, všepronikající a všeovládající.

    Poslední komentáře

    Když operní konvence popraskají ve švech…

    21. února 2017 Žádný komentář

    …je to ukrutná švanda. Angažování Radima Vizváryho slibovalo nové inscenaci opery Gaetana Donizettiho Poprask v opeře minimálně nekonvenčnost, ne-li dokonce umělecké kvality.

    Kam s ním? Na piedestal!

    15. února 2017 7 komentářů

    Městské divadlo Zlín představilo druhou část baťovské trilogie – po prvním dílu, v němž se Dodo Gombár zabýval životem „otce zakladatele“ zlínské firmy Tomáše Bati. Tentokrát přišel na řadu Jan Antonín Baťa, jeho nevlastní bratr. Vzhledem ke vzniklé diskusi nad...

    Třeskutá taškařice ve Stavovském

    13. února 2017 7 komentářů

    Chtěné, urputně dělané srandy bylo ve Stavovském divadle o premiéře Donizettiho frašky Poprask v opeře jak naseto... Viděl jsem, jak operní soubor prvé scény v republice dělá parodii. Ne na operní žánr, ne na Donizettiho, ale sám na sebe.

    Cholera, revoluce, módní přehlídka

    09. ledna 2017 Žádný komentář

    Gorkého hra Děti slunce (1905) je jen stěží oním kýženým textem, který by mohl úspěšně prolomit dramaturgické mlčení soudobého českého divadla, obestírající osobu svého tvůrce, nesporně jednu z velkých postav nejen ruské literatury a dramatu prvé poloviny 20. století....

    Všecka tráva už je spasena

    28. prosince 2016 Žádný komentář

    Brechtovský kabaret a dnešek? V Divadle v Dlouhé dokázali, že to jde. Tvůrci nazývají svůj pokus válečným kabaretem, já bych chtěl stále ještě věřit, že jde o kabaret politický.

    Lidské oči loutky

    Lidské oči loutky
    14. prosince 2016 Žádný komentář

    Přijetí, či odmítnutí inscenace, jako je tato – o „eutanazii“ dementních či nepřevychovatelných dětí –, záleží víc než kdy jindy na tom, co jsme prožili, co vše vytvářelo náš zážitek světa. Nejen kvůli tématu, ale především kvůli způsobu vyprávění.

    Rapující Heiner Müller v playbacku (PRO)

    14. prosince 2016 2 komentáře

    Urputnost, se kterou se hannoverská inscenace snaží zhmotnit na scéně všechnu tu snovou kolážovitost hry Pověření Heinera Müllera, je místy dost vyčerpávající. Je to brutální divadlo spekulující s několika prostředky či rovinami scénické konkretizace – jako by se...

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 8)

    06. prosince 2016 Žádný komentář

    Sibylle Berg zaostřuje na ženy internetového věku. Ve hře A pak přišla Mirna dokonce i na jejich dcery. Berg si v ní vyřizuje účty s radikálním feminismem, s ženskými kvótami, s politickou korektností.

    Levínského dramatické embryo

    29. listopadu 2016 Žádný komentář

    Běžný počítačový pokyn „Press space to continue“ René Levínský metaforicky domyslel a učinil z něj jakési motto své nové hry Dotkni se vesmíru a pokračuj, uvedené Národním divadlem na Nové scéně v režii Jana Friče.

    Janáček-Brno-svět (No. 5)

    17. října 2016 Žádný komentář

    Dvojtitul Modrovousův hrad Bély Bartóka a Očekávání Arnolda Schoenberga přinesl mimořádně intenzivní zážitek a inscenace se právem zařadila mezi vrcholy letošního ročníku brněnského Festivalu Janáček 2016.

    Janáček-Brno-svět (No. 4)

    16. října 2016 1 komentář

    Všechno šlo jako na drátku, dětičky se zdály být připraveny na to, co přijde po přestávce. Opera. A pak začaly problémy...

    Janáček-Brno-svět (No. 3)

    15. října 2016 Žádný komentář

    Schoenbergovci připravili pro Brno pořad, v němž hlavní slovo připadlo českým autorům – a jistě to nebyl jen dárek hostitelům.



    Obsah,