Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Slovo, slovo, slovo (No. 9)

Desátý den festivalu …příští vlna/next wave… se odehrál v několikapatrovém „kulturním“ činžovním domě DriveHouse na pražských Vinohradech. Rozlehlý prostor byl téměř kompletně obydlen, k čemuž přispěla nejen (v ČR premiérovaná) Kniha jedů nezávislé divadelní skupiny Masakr Elsinor, ale i performerka Jana Orlová s představením To se mi líbí následovaná koncertem zpěvačky Vladivojny La Chia.

Z relativně čistého/bílého prostoru je tak divák postupně přenesen do poskvrněného, pekelně působícího chaosu, evokujícího blázinec bez supervize FOTO KAMIL KOŠUN

Motto letošního festivalu – slovo – bylo jedním z hlavních stavebních materiálů kolážovité inscenace Kniha jedů. Při její tvorbě vycházel režisér Óscar Guedas spolu s mezinárodně složenou divadelní skupinou předně z textů španělského básníka Antonia Gamonedy, pracoval však rovněž s texty Václava Havla, a dokonce i s českou hymnou. Gamonedy neznalý divák však neměl šanci útržky ze spisovatelových básní vstřebat, Kniha jedů nabízela tolik vjemů, že bylo chvílemi těžké soustředit se právě na význam slov, které herci recitovali či předčítali.

Studený podkrovní prostor DriveHousu narušený místy starými podpěrnými sloupy byl rozdělen na dvě části. V jedné z nich seděli diváci a v druhé byli performeři, kteří chvílemi tenkou hranici jeviště–hlediště narušovali. Po zemi i po stěnách herního prostoru byla rozmístěna převážně bílá prostěradla, některá na sobě však nesla známky uměleckého vyžití. Na jednom z nich už při vstupu do místnosti seděl Joan Quintas Toledo a rozvážnými tahy štětce či prsy po něm roztíral barvy. Živá malba přešla postupně z poklidného „pozemního“ malování v akční malbu, jejímž základním plátnem už nebylo bělostné prostěradlo natažené na kamenné podlaze podkrovního prostoru DriveHousu, ale lidské tělo. Joan Quintas Toledo přenášel své interpretace děl Antonia Tapiese tu na tančící Rebecu Matellán, tu na recitujícího Ondřeje Novotného. Z relativně čistého/bílého prostoru je tak divák postupně přenesen do poskvrněného, pekelně působícího chaosu, evokujícího blázinec bez supervize.

Kostým z bílého povlaku na peřinu, z kterého soustředěné Orlové koukala jenom hlava obepnutá knoflíky a ruce ve vystřižených otvorech, se v průběhu performance pozvolna rozpadal a roztrhával FOTO KAMIL KOŠUN

Divadelní skupina Masakr Elsinor využívala široké spektrum vyjadřovacích prostředků. Stejně jako se v knize obrací stránky (a že se během představení spousta stránek otočila), měnilo se vše i v této inscenaci. Slovo – řeč se prolínala například s tancem, hudební improvizací (Petr Míka) nebo s již zmiňovanou živou malbou. Sám režisér Óscar Guedas chodil po jevišti s loutkou připomínající vzdáleně fantaskní postavu Fantomase a později se každá z postav skryla za prapodivnou, v něčem až děsuplnou obličejovou masku.

Ačkoliv se v souvislosti s Knihou jedů nedalo mluvit o sledovatelném příběhu, zanechala po sobě inscenace v divácích zcela určitě hlubokou stopu. Tím, že působila na tři smysly zároveň (sluch, zrak, čich – výrazné bylo i aroma škrtnutých sirek či hořícího papíru), zalézala plíživě a téměř nepozorovaně pod kůži a vzbuzovala až fyzické pocity lepkavosti či rozpadu.

Závěr večera patřil koncertu zpěvačky Vladivojny La Chia FOTO KAMIL KOŠUN

Jistá materiálová podoba se dala nalézt v následující performanci Jany Orlové, která se letošního festivalu …příští vlna/next wave… zúčastnila (a ještě v brněnské části zúčastní) s projektem To se mi líbí. Kostým z bílého povlaku na peřinu, z kterého soustředěné Orlové koukala jenom hlava obepnutá knoflíky a ruce ve vystřižených otvorech, se v průběhu performance pozvolna rozpadal a roztrhával. Měnil svou strukturu s tím, jak se performerka pohybovala po prostoru několikapatrového činžovního domu, aby mu na okamžik vdechla trochu svého života. Tu nafukovala balónky, tu pouštěla ze schodů míčky, čím vytvářela iluzi řízeného bloudění DriveHousem za doprovodu kontrabasistky Jennifer Helia DeFelice.

To se mi líbí má parafrázovat vyprázdněné facebookové tlačítko „to se mi líbilo“, které bych bez sarkasmu odklikla.

Masakr Elsinor – Kniha jedů. Tvůrčí tým: Ondřej Novotný, Petr Míka, Václav Marhold, Tomáš Soldán, Rebeca Matellán, dramaturgie Óscar Guedas, scénografie a výtvarné řešení Joan Quintas Toledo.
Premiéra se uskutečnila 21. května 2016 v prostorách centra La Tabacalera v Madridu,  inscenace je uváděna díky podpoře Linhartovy nadace a programu Linhart v regionech.

///

Více na i-DN:

Alternativa sobě IV.

Slovo je umění, umění je slovo

Alternativa poctila a slavila

///

Zpravodajství z festivalu:

Slovo, slovo, slovo (No. 1)

Slovo, slovo, slovo (No. 2)

Slovo, slovo, slovo (No. 3)

Slovo, slovo, slovo (No. 4)

Slovo, slovo, slovo (No. 5)

Slovo, slovo, slovo (No. 6)

Slovo, slovo, slovo (No. 7)

Slovo, slovo, slovo (No. 8)

Slovo, slovo, slovo (No. 10)

 

  • Autor: Jana Stárková
  • Publikováno: 03. října 2017

Komentáře k článku: Slovo, slovo, slovo (No. 9)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,