Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Slovo, slovo, slovo (No. 2)

Druhý den, druhá premiéra, druhý prostor. Je fakt, že Next Wave a její organizátoři mají přehled a doslova prst na tepu doby. Hlavně Lenka Dombrovská je vždycky dokonale informována o tom, jaká nová „venue“ (bohužel toto slovo stále nemá adekvátní ekvivalent v češtině) se připravuje ke startu na divadelním či obecně kulturním poli, a Next Wave bývá první, kdo diváky do nových prostor uvádí.

DUP39 je druhý suterén bývalého ÚLUV na Národní třídě, kde se podle pamětníků provozovaly prezentace rukodělných uměleckých výrobků. Byl to podle dnešního názvosloví takový showroom FOTO KAMIL KOŠUN

Stále znovu mě udivuje, že přes mnohá bědování divadelníků nic nezaniká, naopak neustále vznikají nové divadelní soubory a osidlují se nebo znovuosidlují prostory zapomenuté.

Ovšem DUP jsem si před časem objevila sama – když jsem loni vstoupila do prostoru podzemního antikvariátu nedaleko Tesca a magistrátní budovy a shlédla z okrouhlého ochozu osázeného množstvím polic s knihami dolů do místnosti přeplněné židlemi všech druhů, řekla jsem si: Tady by se hrálo divadlo! Dnes mě doba dohnala. Antikvariát je zrušen, zbyly jen holé stěny, a v DUP39 se poprvé hrálo divadlo. Expandovalo sem Divadlo X10 s principálkou Lenkou Havlíkovou a značně omšelý, ale charismatický prostor by měl ožívat stále více. Pokud stále nevíte, kde to je, tak se jedná o druhý suterén bývalého ÚLUV na Národní třídě, kde se podle pamětníků provozovaly prezentace rukodělných uměleckých výrobků. Byl to podle dnešního názvosloví takový showroom. Vstup do prostoru je z uličky proti domu Chicago, který mimochodem nedávno rovněž kulturně ožil, a to filmovou interaktivní výstavou NaFilm.

Ale zpět k divadlu. Tak měli divadelníci možnost vstoupit do míst, kde to možná do roka a do dne bude opravdu žít – anebo taky ne. To je ovšem riziko nejen divadelního podnikání. Vzhledem k tomu, jak se Lence Havlíkové a jejímu týmu podařilo oživit Strašnické divadlo a jeho okolí, věřím, že se to podaří i zde.

Prvním divadelním počinem se stala adaptace slavného sci-fi románu Stanislava Lema Solaris v dramatizaci René Levínského (pod názvem Solaris: Anything Goes). Připomeňme, že další Levínského sci-fi uvedli nedaleko odtud, na Nové scéně Národního divadla, a to Dotkni se vesmíru a pokračuj. Nepřipomínám tuto shodu náhodou. Levínského hry (včetně adaptace Solaris) jsou vždy jakousi zvláštní směsicí sci-fi, provokace, mystifikace, hlubokých existenciálních a filozofických myšlenek, to vše propojeno s naprostými banalitami, včetně poukazu na esenciálně hovadskou podstatu člověka. Tato směs právě svou nejednoznačností vzbuzuje v divácích podobně rozporuplnou směsici pocitů. Je to legrace? Dělá si ji autor z nás, nebo z tématu? Nebo je to snad vážně? Takový pláč či škleb nad lidským rodem a jeho bizarností? Kdoví.

Stále více tělesně i duševně zdevastovaní muži se setkávají se svými nočními můrami, strachy či s důsledky svých nepěkných činů FOTO KAMIL KOŠUN

Autor nazývá svou adaptaci Solaris konverzační komedií se symfonickými prvky, tedy žánrem, který bychom v souvislosti se sci-fi rozhodně nečekali. Nicméně něco na tom je – na scéně se rojí slova, slova, slova a podobně jako v nedávném Pohřbu sardinky v MeetFactory zjišťujeme, že slov je sice spousta, ale vlastně nám nic neprozrazují, spíše významy zamlžují a podávají nepřesné či matoucí informace. Pouze pomáhají evokovat pocity, jitří smysly, provokují, společně s dalšími, ať už zvukovými či vizuálními prvky. Solaris je o astronautech, kteří se ocitnou na planetě stejného jména, jež je jedním velkým živým tvorem (v románu oceán zvuků). Planeta se s nimi snaží komunikovat prostřednictvím postav (představ), které vytváří podle informací vytažených z konkrétních vzpomínek jednotlivců. Netuší, jakou bolest a existenciální tíseň tím vetřelcům způsobuje (nebo snad škodolibě tuší? – ale to by byla lidská vlastnost).

Tři stále více tělesně i duševně zdevastovaní muži – psycholog Kris Kelvin (Tomáš Petřík), kybernetik Snaut (Václav Marhold) a doktor Sartorius (Hynek Chmelař) – se setkávají se svými nočními můrami, strachy či s důsledky svých nepěkných činů. Prostor dostává především setkání Kelvina s přízrakem jeho dávné lásky Harvey (Dana Marková). Rozehrávají příběh v režii Ewy Zembok za live hudební spolupráce Michala Kořána. Tvůrčí tým dokázal protáhnout nejednoznačný, do komiky laděný text Levínského přepisu Solaris do podobně nejednoznačné scénické podoby. BioMasha vytvořila výpravu, která představami i materiálem připomíná dětskou fantazii her (využití plat na vajíčka, stříbrného papíru, otočného průhledného bubnu naplněného rozstříhanými papíry apod.). Oblečení má otisk módy šedesátých let a výtvarné efekty vytvářejí barevně svítící čelovky. Ironická nadsázka, kterou herci po celou dobu udržují, konfrontuje vážné existenciální téma s infantilně laděným chováním vědců. Chvílemi je to zábavné, chvílemi máme pocit, že už je to opravdu k nevydržení. Dohromady to skládá pocitově ambivalentní atmosféru, která připomíná situaci, když dítě s radostným úsměvem přináší rodičům v náručí hromadu rozstříhaných bankovek.

BioMasha vytvořila výpravu, která představami i materiálem připomíná dětskou fantazii her FOTO KAMIL KOŠUN

Solaris je o neschopnosti komunikace, nejen s jinými druhy, ale i se sebou samým, o nesnesitelnosti a zároveň velkoleposti života, který stále přináší nečekaná překvapení, ale také o touze a strachu. Může ovšem v divácích probouzet a otevírat i jiná témata a myšlenky. Podobně jako u všech takto nejednoznačných představení jako by říkala: Berte, nebo nechte bejt.

Stíny na stěnách druhého suterénu DUP jsou stále větší, a když představení skončí, vesmírná hudba zůstává. Přípitek, víno červené i bílé. Trochu povídání o minulosti a budoucnosti tohoto prostoru a pak se s větší intenzitou rozezní znovu ta vesmírná hudba Michala Kořána ve spolupráci s Filipem Homolou (říkají si Kora et le Mechanix), ale posluchačů a diváků už je jen pár…

Divadlo X10 – Stanislav Lem: Solaris / Anything Goes. Režie Ewa Zembok, dramatizace René Levínský, dramaturgie Lenka Havlíková, výprava BioMasha, hrají Dana Marková, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Tomáš Petřík, živě doprovází Michal Kořán.

///

Více na i-DN:

Alternativa sobě IV.

Slovo je umění, umění je slovo

Alternativa poctila a slavila

///

Zpravodajství z festivalu:

Slovo, slovo, slovo (No. 1)

Slovo, slovo, slovo (No. 3)

Slovo, slovo, slovo (No. 4)

Slovo, slovo, slovo (No. 5)

Slovo, slovo, slovo (No. 6)

Slovo, slovo, slovo (No. 7)

Slovo, slovo, slovo (No. 8)

Slovo, slovo, slovo (No. 9)

Slovo, slovo, slovo (No. 10)

 

  • Autor: Jana Soprová
  • Publikováno: 22. září 2017

Komentáře k článku: Slovo, slovo, slovo (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,