Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Slovo, slovo, slovo (No. 2)

Druhý den, druhá premiéra, druhý prostor. Je fakt, že Next Wave a její organizátoři mají přehled a doslova prst na tepu doby. Hlavně Lenka Dombrovská je vždycky dokonale informována o tom, jaká nová „venue“ (bohužel toto slovo stále nemá adekvátní ekvivalent v češtině) se připravuje ke startu na divadelním či obecně kulturním poli, a Next Wave bývá první, kdo diváky do nových prostor uvádí.

DUP39 je druhý suterén bývalého ÚLUV na Národní třídě, kde se podle pamětníků provozovaly prezentace rukodělných uměleckých výrobků. Byl to podle dnešního názvosloví takový showroom FOTO KAMIL KOŠUN

Stále znovu mě udivuje, že přes mnohá bědování divadelníků nic nezaniká, naopak neustále vznikají nové divadelní soubory a osidlují se nebo znovuosidlují prostory zapomenuté.

Ovšem DUP jsem si před časem objevila sama – když jsem loni vstoupila do prostoru podzemního antikvariátu nedaleko Tesca a magistrátní budovy a shlédla z okrouhlého ochozu osázeného množstvím polic s knihami dolů do místnosti přeplněné židlemi všech druhů, řekla jsem si: Tady by se hrálo divadlo! Dnes mě doba dohnala. Antikvariát je zrušen, zbyly jen holé stěny, a v DUP39 se poprvé hrálo divadlo. Expandovalo sem Divadlo X10 s principálkou Lenkou Havlíkovou a značně omšelý, ale charismatický prostor by měl ožívat stále více. Pokud stále nevíte, kde to je, tak se jedná o druhý suterén bývalého ÚLUV na Národní třídě, kde se podle pamětníků provozovaly prezentace rukodělných uměleckých výrobků. Byl to podle dnešního názvosloví takový showroom. Vstup do prostoru je z uličky proti domu Chicago, který mimochodem nedávno rovněž kulturně ožil, a to filmovou interaktivní výstavou NaFilm.

Ale zpět k divadlu. Tak měli divadelníci možnost vstoupit do míst, kde to možná do roka a do dne bude opravdu žít – anebo taky ne. To je ovšem riziko nejen divadelního podnikání. Vzhledem k tomu, jak se Lence Havlíkové a jejímu týmu podařilo oživit Strašnické divadlo a jeho okolí, věřím, že se to podaří i zde.

Prvním divadelním počinem se stala adaptace slavného sci-fi románu Stanislava Lema Solaris v dramatizaci René Levínského (pod názvem Solaris: Anything Goes). Připomeňme, že další Levínského sci-fi uvedli nedaleko odtud, na Nové scéně Národního divadla, a to Dotkni se vesmíru a pokračuj. Nepřipomínám tuto shodu náhodou. Levínského hry (včetně adaptace Solaris) jsou vždy jakousi zvláštní směsicí sci-fi, provokace, mystifikace, hlubokých existenciálních a filozofických myšlenek, to vše propojeno s naprostými banalitami, včetně poukazu na esenciálně hovadskou podstatu člověka. Tato směs právě svou nejednoznačností vzbuzuje v divácích podobně rozporuplnou směsici pocitů. Je to legrace? Dělá si ji autor z nás, nebo z tématu? Nebo je to snad vážně? Takový pláč či škleb nad lidským rodem a jeho bizarností? Kdoví.

Stále více tělesně i duševně zdevastovaní muži se setkávají se svými nočními můrami, strachy či s důsledky svých nepěkných činů FOTO KAMIL KOŠUN

Autor nazývá svou adaptaci Solaris konverzační komedií se symfonickými prvky, tedy žánrem, který bychom v souvislosti se sci-fi rozhodně nečekali. Nicméně něco na tom je – na scéně se rojí slova, slova, slova a podobně jako v nedávném Pohřbu sardinky v MeetFactory zjišťujeme, že slov je sice spousta, ale vlastně nám nic neprozrazují, spíše významy zamlžují a podávají nepřesné či matoucí informace. Pouze pomáhají evokovat pocity, jitří smysly, provokují, společně s dalšími, ať už zvukovými či vizuálními prvky. Solaris je o astronautech, kteří se ocitnou na planetě stejného jména, jež je jedním velkým živým tvorem (v románu oceán zvuků). Planeta se s nimi snaží komunikovat prostřednictvím postav (představ), které vytváří podle informací vytažených z konkrétních vzpomínek jednotlivců. Netuší, jakou bolest a existenciální tíseň tím vetřelcům způsobuje (nebo snad škodolibě tuší? – ale to by byla lidská vlastnost).

Tři stále více tělesně i duševně zdevastovaní muži – psycholog Kris Kelvin (Tomáš Petřík), kybernetik Snaut (Václav Marhold) a doktor Sartorius (Hynek Chmelař) – se setkávají se svými nočními můrami, strachy či s důsledky svých nepěkných činů. Prostor dostává především setkání Kelvina s přízrakem jeho dávné lásky Harvey (Dana Marková). Rozehrávají příběh v režii Ewy Zembok za live hudební spolupráce Michala Kořána. Tvůrčí tým dokázal protáhnout nejednoznačný, do komiky laděný text Levínského přepisu Solaris do podobně nejednoznačné scénické podoby. BioMasha vytvořila výpravu, která představami i materiálem připomíná dětskou fantazii her (využití plat na vajíčka, stříbrného papíru, otočného průhledného bubnu naplněného rozstříhanými papíry apod.). Oblečení má otisk módy šedesátých let a výtvarné efekty vytvářejí barevně svítící čelovky. Ironická nadsázka, kterou herci po celou dobu udržují, konfrontuje vážné existenciální téma s infantilně laděným chováním vědců. Chvílemi je to zábavné, chvílemi máme pocit, že už je to opravdu k nevydržení. Dohromady to skládá pocitově ambivalentní atmosféru, která připomíná situaci, když dítě s radostným úsměvem přináší rodičům v náručí hromadu rozstříhaných bankovek.

BioMasha vytvořila výpravu, která představami i materiálem připomíná dětskou fantazii her FOTO KAMIL KOŠUN

Solaris je o neschopnosti komunikace, nejen s jinými druhy, ale i se sebou samým, o nesnesitelnosti a zároveň velkoleposti života, který stále přináší nečekaná překvapení, ale také o touze a strachu. Může ovšem v divácích probouzet a otevírat i jiná témata a myšlenky. Podobně jako u všech takto nejednoznačných představení jako by říkala: Berte, nebo nechte bejt.

Stíny na stěnách druhého suterénu DUP jsou stále větší, a když představení skončí, vesmírná hudba zůstává. Přípitek, víno červené i bílé. Trochu povídání o minulosti a budoucnosti tohoto prostoru a pak se s větší intenzitou rozezní znovu ta vesmírná hudba Michala Kořána ve spolupráci s Filipem Homolou (říkají si Kora et le Mechanix), ale posluchačů a diváků už je jen pár…

Divadlo X10 – Stanislav Lem: Solaris / Anything Goes. Režie Ewa Zembok, dramatizace René Levínský, dramaturgie Lenka Havlíková, výprava BioMasha, hrají Dana Marková, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Tomáš Petřík, živě doprovází Michal Kořán.

///

Více na i-DN:

Alternativa sobě IV.

Slovo je umění, umění je slovo

Alternativa poctila a slavila

///

Zpravodajství z festivalu:

Slovo, slovo, slovo (No. 1)

Slovo, slovo, slovo (No. 3)

Slovo, slovo, slovo (No. 4)

Slovo, slovo, slovo (No. 5)

Slovo, slovo, slovo (No. 6)

Slovo, slovo, slovo (No. 7)

Slovo, slovo, slovo (No. 8)

Slovo, slovo, slovo (No. 9)

Slovo, slovo, slovo (No. 10)

 

  • Autor: Jana Soprová
  • Publikováno: 22. září 2017

Komentáře k článku: Slovo, slovo, slovo (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kauza

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,