Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Slovo, slovo, slovo (No. 7)

Festival …příští vlna/next wave… divákům ve Venuši ve Švehlovce nabídl premiéru nového autorského projektu Chemického divadla s podmanivým názvem Šumava láska. Ústřední tvůrci souboru, dramaturg a režisér Vojtěch Bárta a scénografka Jana Hauskrechtová, se tentokrát vydali po stopách umělce Josefa Váchala.

Šumava v ní ve finále hraje spíš druhé housle FOTO ANETA VAŠATOVÁ

Tento český malíř, grafik a spisovatel je známý především jako autor Krvavého románu, ale napsal (a svými dřevoryty rovněž sám ilustroval) také knihu Šumava umírající a romantická. Především tímto dílem se tvůrci inspirovali při vytváření scénáře; odtud název inscenace. V Pošumaví se narodila Váchalova první žena Marie a malíř se sem rád vracel po její smrti i se svou družkou Annou Mackovou. Nehraje se však Váchalova autobiografie. Tvůrci sice zpodobňují významné události z umělcova života, ale s časovou chronologií si hlavu nelámou, což je občas velmi matoucí.

Zdá se, že spíše než umělcova osobnost je inspirovala nálada jeho díla; ponurá, mystická a stravující. A taková umí být i Šumava, jak dokládají úryvky z Váchalovy knihy, přednášené buďto naživo, nebo z reproduktoru v podobě retro rozhlasového vysílání. Inscenace však svému názvu nedostojí: Šumava v ní ve finále hraje spíš druhé housle. Scénografii sice vévodí dva věšáky s parožím a jehličnatý strom, jakožto jasné odkazy k horskému prostředí, a Váchal při tvorbě nadto zasype jeviště pilinami, ale to k evokaci jedinečné nálady Šumavy nestačí. Název tak bohužel probouzí spíše falešná očekávání: kdyby se inscenace jmenovala jinak, divák snad ani nepostřehne, že se Šumavě tvůrci snažili přisoudit tak významnou roli.

Šumava umí být ponurá, mystická a stravující FOTO KAMIL KOŠUN

Největším problémem inscenace je, že divákovi nabízí jen velice málo záchytných bodů: ani s postavami se nejde moc ztotožnit, protože jsou načrtnuty jen v hrubých obrysech; působí anonymně, neurčitě. Místo Váchala by Jakub Folvarčný mohl hrát jakéhokoliv jiného komplikovaného umělce, ačkoliv jeho nasazení je obdivuhodné. Dana Marková hraje obě Váchalovy osudové ženy, ovšem Marie a Anna v jejím podání splývají v jednu a je takřka nemožné je odlišit. Inscenace tudíž bohužel ustrne v těžko stravitelné abstraktní rovině. Jako by v rozporu s intencí tvůrců nešlo ani tak o Váchala nebo Šumavu: z projektu nejvíce vyvstává téma umělcova izolovaného boje s vlastními démony. Folvarčného často velice naturalistický portrét Váchala odkazuje k archetypu podivínského, nepochopeného individua, které podvědomě ničí sama sebe i své okolí.

Při sledování inscenace je nicméně znát, že tvůrčí tým se do díla českého výtvarníka a spisovatele ponořil s velkou vášní. Bárta vytvořil z Váchalových textů zajímavou mozaiku, ale nahuštěná, místy lopotná scénická akce v mnoha momentech poetickou prózu bohužel přehlušila. Oba herci na emocích nešetří, naturalistické vypětí však vzhledem k abstraktnosti a stylizaci některých situací působí nepatřičně. Nejlépe fungují scény, v nichž tvůrci opouštějí abstraktní symbolické výšiny a obracejí se k důvěrně lidskému.

Truchlící Váchal zasypává svou ženu pilinami, z kterých ještě před chvílí tvořil své vrcholné dílo FOTO KAMIL KOŠUN

Například když si jakýsi právník přijde koupit do kanceláře Váchalův obraz, ale zdá se mu moc drahý. „Tohle je umění, nebo jako?“ ptá se nedůvěřivě a Váchala tím podráždí k nepříčetnosti. Šlo o jeden z mála výstupů, kdy se podařilo plně využít komiku. Škoda, že s ní tvůrci nepracovali více; bez ní působí inscenace poměrně těžkopádně. Opravdu dojemné jsou scény úmrtí malířovy ženy Marie a jeho věrného psa Tarzana. Tyto výstupy jsou ztvárněny velice stroze, hlavní sílu režisér propůjčuje Váchalovým slovům, nechá je svobodně znít a doplní je jednoduchou symbolickou scénickou akcí: Marie Dany Markové drží dózu s vánočními světly (Marie zemřela na tuberkulózu zrovna na Štědrý den), obřadně kráčí k divákům, pak vykašlává krev a padá k zemi. Její truchlící muž ji zasypává pilinami, z kterých ještě před chvílí tvořil své vrcholné dílo.

Na samotném konci za zvuků podivné metalové písně, jejíž zařazení na závěr působí vyloženě jako schválnost, konečně ožívá i scénografie Jany Hauskrechtové. Provazcovité neony na zemi se rozsvítí a diváci vidí, že během představení se tvůrcům podařilo vytvořit na podlaze sálu disharmonickou instalaci ze světel, dřeva, drátů a pilin, vlastně docela ve váchalovském duchu. I tak však po představení převáží spíše negativní a zmatené pocity; jako by inscenace nedokázala naplnit skutečně ambiciózní umělecký záměr svých tvůrců. Zdá se, že uvízla ve vzduchoprázdnu mezi Váchalovou autobiografií, ódou na Šumavu a traktátem o těžkostech tvorby.

Chemické divadlo – Josef Váchal a Vojtěch Bárta: Šumava láska. Scénář a režie Vojtěch Bárta et al., hudba Jakub Kudláč, scéna a kostýmy Jana Hauskrechtová, hrají Jakub Folvarčný a Dana Marková.

///

Více na i-DN:

Alternativa sobě IV.

Slovo je umění, umění je slovo

Alternativa poctila a slavila

///

Zpravodajství z festivalu:

Slovo, slovo, slovo (No. 1)

Slovo, slovo, slovo (No. 2)

Slovo, slovo, slovo (No. 3)

Slovo, slovo, slovo (No. 4)

Slovo, slovo, slovo (No. 5)

Slovo, slovo, slovo (No. 6)

Slovo, slovo, slovo (No. 8)

Slovo, slovo, slovo (No. 9)

Slovo, slovo, slovo (No. 10)

 

  • Autor: Petra Zachatá
  • Publikováno: 29. září 2017

Komentáře k článku: Slovo, slovo, slovo (No. 7)

  1. Tom

    Mohu otazku,
    spise ze zvedavosti. Videla jsem nejake foto ze hry, skutecne vystupuje Dana Markova nekolikrat naha?

    19.11.2017 (18.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,