Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Slovo, slovo, slovo (No. 7)

Festival …příští vlna/next wave… divákům ve Venuši ve Švehlovce nabídl premiéru nového autorského projektu Chemického divadla s podmanivým názvem Šumava láska. Ústřední tvůrci souboru, dramaturg a režisér Vojtěch Bárta a scénografka Jana Hauskrechtová, se tentokrát vydali po stopách umělce Josefa Váchala.

Šumava v ní ve finále hraje spíš druhé housle FOTO ANETA VAŠATOVÁ

Tento český malíř, grafik a spisovatel je známý především jako autor Krvavého románu, ale napsal (a svými dřevoryty rovněž sám ilustroval) také knihu Šumava umírající a romantická. Především tímto dílem se tvůrci inspirovali při vytváření scénáře; odtud název inscenace. V Pošumaví se narodila Váchalova první žena Marie a malíř se sem rád vracel po její smrti i se svou družkou Annou Mackovou. Nehraje se však Váchalova autobiografie. Tvůrci sice zpodobňují významné události z umělcova života, ale s časovou chronologií si hlavu nelámou, což je občas velmi matoucí.

Zdá se, že spíše než umělcova osobnost je inspirovala nálada jeho díla; ponurá, mystická a stravující. A taková umí být i Šumava, jak dokládají úryvky z Váchalovy knihy, přednášené buďto naživo, nebo z reproduktoru v podobě retro rozhlasového vysílání. Inscenace však svému názvu nedostojí: Šumava v ní ve finále hraje spíš druhé housle. Scénografii sice vévodí dva věšáky s parožím a jehličnatý strom, jakožto jasné odkazy k horskému prostředí, a Váchal při tvorbě nadto zasype jeviště pilinami, ale to k evokaci jedinečné nálady Šumavy nestačí. Název tak bohužel probouzí spíše falešná očekávání: kdyby se inscenace jmenovala jinak, divák snad ani nepostřehne, že se Šumavě tvůrci snažili přisoudit tak významnou roli.

Šumava umí být ponurá, mystická a stravující FOTO KAMIL KOŠUN

Největším problémem inscenace je, že divákovi nabízí jen velice málo záchytných bodů: ani s postavami se nejde moc ztotožnit, protože jsou načrtnuty jen v hrubých obrysech; působí anonymně, neurčitě. Místo Váchala by Jakub Folvarčný mohl hrát jakéhokoliv jiného komplikovaného umělce, ačkoliv jeho nasazení je obdivuhodné. Dana Marková hraje obě Váchalovy osudové ženy, ovšem Marie a Anna v jejím podání splývají v jednu a je takřka nemožné je odlišit. Inscenace tudíž bohužel ustrne v těžko stravitelné abstraktní rovině. Jako by v rozporu s intencí tvůrců nešlo ani tak o Váchala nebo Šumavu: z projektu nejvíce vyvstává téma umělcova izolovaného boje s vlastními démony. Folvarčného často velice naturalistický portrét Váchala odkazuje k archetypu podivínského, nepochopeného individua, které podvědomě ničí sama sebe i své okolí.

Při sledování inscenace je nicméně znát, že tvůrčí tým se do díla českého výtvarníka a spisovatele ponořil s velkou vášní. Bárta vytvořil z Váchalových textů zajímavou mozaiku, ale nahuštěná, místy lopotná scénická akce v mnoha momentech poetickou prózu bohužel přehlušila. Oba herci na emocích nešetří, naturalistické vypětí však vzhledem k abstraktnosti a stylizaci některých situací působí nepatřičně. Nejlépe fungují scény, v nichž tvůrci opouštějí abstraktní symbolické výšiny a obracejí se k důvěrně lidskému.

Truchlící Váchal zasypává svou ženu pilinami, z kterých ještě před chvílí tvořil své vrcholné dílo FOTO KAMIL KOŠUN

Například když si jakýsi právník přijde koupit do kanceláře Váchalův obraz, ale zdá se mu moc drahý. „Tohle je umění, nebo jako?“ ptá se nedůvěřivě a Váchala tím podráždí k nepříčetnosti. Šlo o jeden z mála výstupů, kdy se podařilo plně využít komiku. Škoda, že s ní tvůrci nepracovali více; bez ní působí inscenace poměrně těžkopádně. Opravdu dojemné jsou scény úmrtí malířovy ženy Marie a jeho věrného psa Tarzana. Tyto výstupy jsou ztvárněny velice stroze, hlavní sílu režisér propůjčuje Váchalovým slovům, nechá je svobodně znít a doplní je jednoduchou symbolickou scénickou akcí: Marie Dany Markové drží dózu s vánočními světly (Marie zemřela na tuberkulózu zrovna na Štědrý den), obřadně kráčí k divákům, pak vykašlává krev a padá k zemi. Její truchlící muž ji zasypává pilinami, z kterých ještě před chvílí tvořil své vrcholné dílo.

Na samotném konci za zvuků podivné metalové písně, jejíž zařazení na závěr působí vyloženě jako schválnost, konečně ožívá i scénografie Jany Hauskrechtové. Provazcovité neony na zemi se rozsvítí a diváci vidí, že během představení se tvůrcům podařilo vytvořit na podlaze sálu disharmonickou instalaci ze světel, dřeva, drátů a pilin, vlastně docela ve váchalovském duchu. I tak však po představení převáží spíše negativní a zmatené pocity; jako by inscenace nedokázala naplnit skutečně ambiciózní umělecký záměr svých tvůrců. Zdá se, že uvízla ve vzduchoprázdnu mezi Váchalovou autobiografií, ódou na Šumavu a traktátem o těžkostech tvorby.

Chemické divadlo – Josef Váchal a Vojtěch Bárta: Šumava láska. Scénář a režie Vojtěch Bárta et al., hudba Jakub Kudláč, scéna a kostýmy Jana Hauskrechtová, hrají Jakub Folvarčný a Dana Marková.

///

Více na i-DN:

Alternativa sobě IV.

Slovo je umění, umění je slovo

Alternativa poctila a slavila

///

Zpravodajství z festivalu:

Slovo, slovo, slovo (No. 1)

Slovo, slovo, slovo (No. 2)

Slovo, slovo, slovo (No. 3)

Slovo, slovo, slovo (No. 4)

Slovo, slovo, slovo (No. 5)

Slovo, slovo, slovo (No. 6)

Slovo, slovo, slovo (No. 8)

Slovo, slovo, slovo (No. 9)

Slovo, slovo, slovo (No. 10)

 

  • Autor: Petra Zachatá
  • Publikováno: 29. září 2017

Komentáře k článku: Slovo, slovo, slovo (No. 7)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,