Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Slovo, slovo, slovo (No. 5)

Víte, kde máte duši? Rozmyslete si to dřív, než zajdete na představení Nature, abyste na zapeklitou otázku mefistofelského kabaretiéra uměli odpovědět. Ďábelský androgyn, primitivní představa zla, bude provokovat slovem, stejně jako tvůrci provokují obrazem. Co z toho, co jsme nějak pojmenovali, slovně uchopili, nějak ztvárnili, vlastně doopravdy známe?

Všude číhá cosi nepředvídatelného, detail, který vás znejistí. V protikladu k obehraným figurám stojí síly přírody FOTO ANETA VAŠATOVÁ

V pořadí třetí autorská inscenace režiséra Miroslava Bambuška, uvedená v rámci festivalu na žižkovském nákladovém nádraží, se vrátila do podzemní chodby, kde se před dvěma lety uváděla Quatro Mother Fuckers. Tématem čtyř ročních období navazuje na loňskou inscenaci Země – rolnickej nářez. Tentokrát však nejde o kolonizaci země člověkem, ale o pozorování koloběhu přírody. Pokud chcete přirovnání, představte si směs české mystiky á la tvorba Josefa Váchala, křesťanské spirituality á la poezie Bohuslava Reynka, pohanských rituálů a industriální poetiky á la Miroslav Bambušek. Rockový základ tentokrát nahradilo harmonium. Živý hudební doprovod vám tedy nebuší „šrouby do hlavy“. Musíte se učit naslouchat. Slovo se dostává ke slovu zřetelněji, než jsme u Bambuška zvyklí, a zavrtává se hlouběji.

Přes vedlejší skladovou halu se blíží jako po kolejích černý vozík s neznámým obsahem a zmizí z dohledu někde na úrovni chodby. Průvodce-kabaretiér předvádí na úvod slovní ekvilibristiku s pozdravem Dobrý večer a je vším, co od takové figury čekáte. Jan Bárta si publikum elegantně podmaňuje, žongluje se slovy a cynickým šklebem, přehazuje šosy smokingu jako pomyslný ocas a mlátí s sebou v extatickém vytržení. Vladimír Franz u piana jede šantánovou odrhovačku, prostě peklo.

A pak už civíte do dlouhé chodby a ve smršti obrazů před vámi defilují „echt bambuškovské“ výjevy FOTO ANETA VAŠATOVÁ

Do prvoplánové symboliky ale vložili tvůrci zneklidňující akcenty, ať už jde o režijní ztvárnění nebo kostýmy. Všude číhá cosi nepředvídatelného, detail, který vás znejistí. V protikladu k obehraným figurám stojí síly přírody. Obě herečky mají přes hlavu přetažené elastické kukly a Zuzana Sýkorová se objevuje jen na pozadí v čistě pohybové roli. Metaforu nekonkrétní energie, hýbající světem, představuje Jana Kozubková. Když se klátí po scéně, esovitě zkroucená jako pubertální výrostek, aby předvedla lascivní akt samoopylování – jak jinak než nad hromádkou pilin – je v tom veškerá agresivita milostné chemie, nezadržitelného pudu sebezáchovy.

A pak už civíte do dlouhé chodby a ve smršti obrazů před vámi defilují „echt bambuškovské“ výjevy. Divošské tance s hadicí, stínohra džungle, květ hodný opylení nebo brutální akt sklízení plodů, kdy je šedé beztvaré „cosi“ trháno na kusy, aby vydalo semena. Bambušek vizuálně mění perspektivu zužujícího se prostoru. Jednou vykouzlí nasvícením pozadí pohled do slunce. Podruhé nechává působit syrovost betonového koridoru samu o sobě, takže máte pocit, že hledíte do otevřeného hrobu.

Jan Bárta si publikum elegantně podmaňuje, žongluje se slovy a cynickým šklebem, přehazuje šosy smokingu jako pomyslný ocas a mlátí s sebou v extatickém vytržení FOTO ANETA VAŠATOVÁ

Samozřejmě, kde je postava ďábla, musí být i postava Boha. Milan Stehlík v ošuntělém kabátě se šourá chodbou jako bezdomovec, šaman 21. století, a jeho civilní přednes podtrhuje barvitost metaforického textu. V jednom z předělů, zařazených spíš kvůli přestavbě scény, se ale objeví dvojice „rapperů z Ústí“ a servíruje patřičnou dávku nevybíravého nihilismu. Bártův travestita, převlečený za čerta, a Kozubková, která s míčky pod dresem připomíná semeny těhotný lusk, vám nadávají do krmných hovad, která si dovolují mít vlastní názor. Inu, politika je všude. Jinak doprovází inscenaci převážně živá hudba Vladimíra Franze. Postupuje od divoké disharmonie přes flašinetářky ohranou letní polohu do temných tónů podzimu a vrcholí slavnostními tóny varhan. Místo Adventu se ale slaví zmrtvýchvstání – v industriálním chrámu nádražního skladiště.

Spolek Mezery – Miroslav Bambušek: Nature. Režie Miroslav Bambušek, hudba Vladimír Franz, výprava Jana Preková, účinkují Zuzana Sýkorová, Jana Kozubková, Jan Bárta, Milan Stehlík.

///

Více na i-DN:

Alternativa sobě IV.

Slovo je umění, umění je slovo

Alternativa poctila a slavila

///

Zpravodajství z festivalu:

Slovo, slovo, slovo (No. 1)

Slovo, slovo, slovo (No. 2)

Slovo, slovo, slovo (No. 3)

Slovo, slovo, slovo (No. 4)

Slovo, slovo, slovo (No. 6)

Slovo, slovo, slovo (No. 7)

Slovo, slovo, slovo (No. 8)

Slovo, slovo, slovo (No. 9)

Slovo, slovo, slovo (No. 10)

 

  • Autor: Veronika Boušová
  • Publikováno: 26. září 2017

Komentáře k článku: Slovo, slovo, slovo (No. 5)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,