Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Slovo, slovo, slovo (No. 4)

Letošní zacílení festivalu …příští vlna/next wave… na SLOVO nezpůsobilo pouze recyklaci již zavedených dramatizací známých literárních děl nebo uvedení premiér ve stejném duchu, ale také inspiraci k vytvoření projektů přímo na míru festivalu. Brněnský soubor Divadlo Feste se tak v čele s Jiřím Honzírkem rozhodl pustit do obtížné látky jednoho z nejdůležitějších nedivadelních textů Václava Havla – eseje Moci bezmocných. Inscenace balancovala spíše na hranici site-specific performance a výtvarného díla. Angažovanost pro brněnský spolek typická pak výslednému dílu dala rámec naléhavého manifestu.

Diváci vyzbrojeni židličkou a sluchátkem obsadili část Václavského náměstí, zatímco poslouchali jeden z Havlových projevů ke vzpomínce svého zvolení prezidentem FOTO KAMIL KOŠUN

Režisér Jiří Honzírek tentokrát redukoval divadelní prvky na nutné minimum. Jeho cílem zjevně nebylo pokusit se úvahový text Václava Havla o roli občana v post-totalitním režimu zdramatizovat. Nejspíš to nejde, i když jsem byl na to upřímně zvědav. Myšlenkovou fabulí za celou koncepcí byl moment selhání Václava Havla, jenž by jinak klidně mohl platit za slovníkové heslo mravnosti. Po vydání Charty 77 byl Havel uvržen na pět měsíců do vyšetřovací vazby v ruzyňské věznici. Po třech měsících, 6. dubna 1977, Václav Havel selhal, když prokurátorovi v dopise napsal: … nabízím Vám tímto dopisem svou závaznou záruku, že se v případě propuštění z vazby vyvaruji veškeré činnosti, která by mohla být kvalifikována jako trestná. (…) Na základě tohoto poznání (ale i z jiných důvodů) jsem se rozhodl, že bych se v případě propuštění z vazby přestal veřejně projevovat, především v zahraničních prostředcích, a že bych se soustředil – tak jako v letech 1969 až 1975 – pouze na svou uměleckou tvorbu, kterou považuji za své hlavní životní poslání… Příští rok, v říjnu 1978, po drtivé sebereflexi, v níž si svůj poklesek citelně uvědomoval, napsal Moc bezmocných, v níž se Havel zabývá otázkou, jak se mechanismus post-totalitní moci udržuje právě tím, že člověk-občan je schopen přesvědčit se na participaci na takovém režimu. Na životě ve lži. Na společné ritualizaci moci. Havel se o tom přesvědčil na vlastní kůži.

Následně se Havel objevil – s cedulí Free Photo na zádech se promenoval po náměstí se vztyčenými pověstnými „véčky“. Jako průvodce pak diváky zvedl a odvedl je zpět do prostoru DUP39 FOTO KAMIL KOŠUN

Začátek představení byl vyloženě performativní. Diváci vyzbrojeni židličkou a sluchátkem obsadili část Václavského náměstí, zatímco poslouchali jeden z Havlových projevů ke vzpomínce svého zvolení prezidentem. Následně se Havel objevil – s cedulí Free Photo na zádech se promenoval po náměstí se vztyčenými pověstnými „véčky“. Jako průvodce pak diváky zvedl a odvedl je zpět do prostoru DUP39. Tam tři účinkující četla ona slova dopisu prokurátorovi, zatímco ve sluchátku dál běžely úryvky z Moci bezmocných a na zdi se promítal teprve nedávno nalezený deník Václava Havla z oné ruzyňské vazby. Na plátno na zemi se mezitím promítala nejrůznější mravně ukotvená hesla jako „osobní odpovědnost“, „lepší zákony“ nebo „pevné principy“. Ke konci představení měli i diváci možnost, a drtivá většina jí využila, připsat nějaké osobní sdělení. Žádné „ne Islámu, ne terorismu“ se tu neobjevilo.

Honzírek nekončí pouze u suchého historického konstatování, že Havel selhal a pak se narovnal a od té doby už platil právě za tu mravní ikonu, jak si ho historie bude pamatovat. Nabízí tento příběh o sebeuvědomění jako alegorii k dnešku. Pomalu (podle Honzírka spíše rychle) se blíží doba, kdy i česká společnost 21. století sama svým příklonem k nejrůznějším populistickým skupinám typu ANO, KSČM či SPD přispívá k tomu, abychom znovu tento stát uvrhli do post-totality, v níž bude lepší, pohodlnější, se podvolit a do ničeho „nekecat“. Tak jak to kdysi udělal i Havel. Jeho narovnání a sebeuvědomění, mravní integrita, je v Honzírkově inscenaci právě tím příměrem, který má občanům dneška otevřít oči a zvrátit téměř nezvratitelné. Proto úplný konec pak patřil záznamu projevu Petra Pitharta k vládě k uctění památky na Václava Havla, v níž vyzývá celou společnost a především politickou garnituru k jasné názorové a osobní mravní integritě v duchu jeho přítele.

Žádné „ne Islámu, ne terorismu“ se tu neobjevilo FOTO KAMIL KOŠUN

Problémem je, že na představení Divadla Feste, potažmo festivalu …příští vlna/next wave… jen málokdy zabloudí pošetilec, který si myslí, že odchodem z EU se naše země stane jednou z nejbohatších a nejsvobodnějších na světě, nebo inteligent, který mezi islám a terorismus dává rovnítko. Takže to na takových představeních dopadá jako všude tam, kde se kumuluje názorová jednota. Nikdo z druhého pólu mezi ně nezavítá, tito si tedy řeknou, jak to všechno stojí za, jak je to všechno špatné, poplácají se po zádech, že tomu aspoň oni dobře rozumí, a pak se modlí, ať není hůř. Ale zaplaťpánbůh za angažované umění. I když třeba nezvrátí průběh dějin, je třeba aspoň posilovat vědomí právě u těchto názorových jednot, aby jednotlivci nepropadli malomyslnosti, že jsou už na světě sami.

Divadlo Feste – Moc bezmocných. Režie Jiří Honzírek, výtvarná spolupráce Martina Zwyrtek, hudba Matěj Kotouček a Sky To Speak, technická spolupráce Luboš Zbanek, Nikol Piškytlová, Barbora Jágrová.

///

Více na i-DN:

Alternativa sobě IV.

Slovo je umění, umění je slovo

Alternativa poctila a slavila

///

Zpravodajství z festivalu:

Slovo, slovo, slovo (No. 1)

Slovo, slovo, slovo (No. 2)

Slovo, slovo, slovo (No. 3)

Slovo, slovo, slovo (No. 5)

Slovo, slovo, slovo (No. 6)

Slovo, slovo, slovo (No. 7)

Slovo, slovo, slovo (No. 8)

Slovo, slovo, slovo (No. 9)

Slovo, slovo, slovo (No. 10)

 

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 26. září 2017

Komentáře k článku: Slovo, slovo, slovo (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,