Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Tanec na křižovatkách (No. 8)

    Podruhé jsme letos měli v Česku možnost zhlédnout produkce jedné z nejvýznamnějších britských tanečních skupin Akram Khan Company. Na festivalu Divadelní svět Brno vystoupila 18. a 19. května v Janáčkově divadle skupina jejích deseti tanečníků a tanečnic s inscenací Jungle Book Reimagined /Kniha džunglí jinak/. A na festivalu Tanec Praha v Prostoru Archa+ obdobně dvakrát (20. a 21. června) se choreograf a režisér Akram Khan (nar. 1974) prezentoval projektem Chotto Desh (Malá vlast) sólovou zpovědí o sobě a svém dospívání v interpretaci Nica Ricchiniho (alternuje s Jasperem Narvaezem).

    Mnohé postupy byly v obou inscenacích obdobné a v reportáži pro zářijové tištěné Divadelní noviny je rozeberu víc. Nyní si všimněme jen shodných základních technických postupů, a to jsou nahrané hlasy ozývající se z reproduktorů, na něž perfomeři reagují či je mimicky zpracovávají, a animované dotáčky promítané na zadní, částečně průhlednou stěnu (horizont), jež jsou opět doplňované pohybovými a tanečními choregrafiemi a animacemi samotných tanečníků či tanečníka. A obě jsou cílené na dětského diváka, byť v obou je životní zkušenost důležitá a ocení je – a možná víc – také dospělé publikum.

    Zatímco v Knize džunglí jde o moderní adaptaci Kiplingovy předlohy přenesou do dnešní doby a jejích aktuálních problémů, v Desh (Vlast) se Akram Khan obrací ke své osobě, ke své zkušenosti s dospíváním v rodině bangladéšských imigrantů do Londýna. V původní podobě z roku 2011 tančil sám autor – Akram Khan, získal za ni řadu ocenění a objel s ní kus světa. Současnou verzi nazvanou Chotto Desh (Malá vlast) nastudovala v roce 2015 Sue Buckmaster, umělecká ředitelka experimentálního londýnského divadla pro děti Theatre Rites. Khana představoval/tančil/pantomimicky ztvárňoval již jiný, mladý tanečník/performer. Tři roky (do roku 2018) s ní cestovali – pod hlavičkou Akram Khan Company po světě. A loni ji nastudovali znovu, s novou dvojící alternujících tanečníků/mimů/performerů – Jasperem Narvaezem a Nicolasem Ricchinim, v Praze byl druhý z nich. Jinak je ale produkce v zásadě identická s původním Desh. Tanečník v ní ich-formou šestnáctiletého chlapce Akrama, syna kuchaře z Bangladéše, narozeného a vyrůstajícího v Londýně, hravou, humornou a lehce ztřeštěnou formou vypráví/tančí svůj dialog s otcem a matkou, se světem, se svými rodinnými i etnickými kořeny a životním směrováním. Jako bychom cestovali jeho hlavou, jeho myšlenkami a – lehce bizarním, dětským, dospívajícím – viděním světa, jako bychom sami vedli dialogy s jeho rodiči, jako bychom se stávali jím samým.

    Později si holohlavý tanečník namaluje na horní temeno lebky obličej. Foto Camilla Greenwell

    A je to úžasné putování. Monology (v úvodu a v závěru dialog s imaginárním dětským hlasem v mobilu) jsou jen zástupnými důvody k charakteristice prostředí, situací, stavů a myšlenek ústřední postavy dospívajícího a své místo ve světě hledajícího Akrama. Dostáváme se na bangladéšské tržiště, kde performer ztvárňuje nepřeberné množství postav a dokonce i zvířat. Tuto část bych doporučil všem adeptům tance a pohybového divadla. Později si holohlavý tanečník namaluje na horní temeno lebky obličej a tančí s ním tak famózně, že si místy nejsme jisti, koho vlastně sledujeme, zde skutečnou postavu s maskou na obličeji, loutku anebo tanečníka s namalovaným obličejem na temeni. Je to nesmírně vtipné a technicky dokonale provedené. Do dění se zapojují i animované, na zadní poloprůsvitný prospekt promítané pasáže od výtvarníka Tima Yipa, jež jsou podobně využívané i v Knize džunglí. Ústřední postavu – malého Akrama – zavádějí do mystických, pohádkových světů jeho kultury, jeho – jihoasijského – kontinentu. Vše je dokonale zvládnuté, perfektně skloubené s akcí performera. Radost sledovat.

    Do dění se zapojují i animované, na zadní poloprůsvitný prospekt promítané pasáže od výtvarníka Tima Yipa. Foto Camilla Greenwell

    A tak – pokud si dovolím mít otazník či výhradu – snad jediná formální věc, myslím si, ruší. A to jsou nahrané hlasy a dialogy. Interpretace nahraných monologů či dialogů hlasy jako by z hlavy Akrama, které se ovšem ozývají z nejasného „nadzemí“, pantomimickými prostředky působí neobratně, dění zadrhává, je až příliš ve vleku (nutného/?/) sdělení. Pokud by performer mluvil přímo (což v úvodu bylo), tak i kdyby jeho hlas nebyl tak výrazný či apelativní, pro pocit živého divadelní dění a vtažení do něj by to v rámci celku bylo myslím si mnohem kompaktnější, přívětivější a možná i vtipnější. Podobný problém shledávám i v Knize džunglí, ale o té až na podzim.

    Jinak ale – parádní představení. Tak dokonalé fyzické/taneční/mimické divadlo s tolika pohybovými i scénickými fígly a detaily je divadelním svátkem a je vždycky radost je vidět. A je inspirací i pro zdejší divácké a profesní taneční a pantimimické prostředí, kde řemeslná dokonalost je vesměs přehlížená (či naopak příliš zdůrazňovaná). Zvlášť když je spojená s naivním, dětským sentimentem, deklarativním humanismem a vizí kulturní globálnosti. Tím se inscenace dotýká i aktuálního politického tématu soužití rozličných etnik, náboženství a národností v jednom – globálním – světě.

    Akram Khan Company, Londýn, Velká Británie – Akram Khan: Chotto Desh. Umělecké vedení, původní choreografie Desh: Akram Khan. Režie, adaptace Chotto Desh: Sue Buckmaster (Theatre-Rites). Hudba
    Jocelyn Pook, světelný design Guy Hoare, příběhy Karthika Naïr, Akram Khan, báje babičky v Chotto Desh je převzata z knihy Lovec medu, text Karthika Naïr, Sue Buckmaster, Akram Khan, asistent choreografie Jose Agudo, vedení zkoušek Dennis Alamanos, Amy Butler, Nicola Monaco, hlas babičky: Leesa Gazi, hlas Jui: Sreya Andrisha Gazi. Tančí Jasper Narvaez nebo Nicolas Ricchini. Původní vizuální design: Tim Yip, původní vizuální animace: YeastCulture, kostýmy Kimie Nakano, zvuk Steve Parr, sekvence malované hlavy: Damien Jalet s Akram Khanem, text písně Krvácející podrážky: Leesa Gazi, zpěv Melanie Pappenheim, Sohini Alam, Jocelyn Pook (hlas/viola/klavír), Tanja Tzarovska, Jeremy Schonfield. Koprodukce: MAC, Belfast, finančně podpořily MOKO Dance, Akram Khan Company, Sadler’s Wells London, DanceEast, Théâtre de la Ville Paris, Mercat de les Flors Barcelona, Biennale de la danse de Lyon 2016 a Stratford Circus Arts Centre. Premiéra Desh 15. září 2011 Curve Theatre, Leicester, Velká Británie. Obnovená premiéra (Chotto Desh) 16. září 2023, MAC Belfast, Velká Británie. Psáno z uvedení na festivalu Tanec Praha 20. června 2024 v Prostoru Archa+.

    ///

    Více o letošním festivalu Tanec Praha:

    Tanec na křižovatkách (No. 1)

    Tanec na křižovatkách (No. 2)

    Tanec na křižovatkách (No. 3)

    Tanec na křižovatkách (No. 4)

    Tanec na křižovatkách (No. 5)

    Tanec na křižovatkách (No. 6)

    Tanec na křižovatkách (No. 7)

    Více o Akram Khan Company na iDN:

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 912)


    Komentáře k článku: Tanec na křižovatkách (No. 8)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,