Kategorie článků: Paměti, záznamy a deníky

Nesouřadné vzpomínky (III)

3/2020 Martin Porubjak blahé paměti, původce mojí „emigrace“ na Slovensko v čase totálních zákazů mého vystupování v Česku, byl opět rukou mého osudu.

Nesouřadné vzpomínky (II)

2/2020 Svatba V lednu 1977 vznikla Charta. K jejímu podpisu jsem se vyvíjel dalších deset měsíců. Dne 18. března téhož roku si beru za choť Jitku Luisu Schánilcovou. Zvolili jsme si vyšehradskou obřadní síň a prvního svědka – signatáře Charty Sergeje Machonina. S Petrem Skoumalem se...

Jan Vodňanský: Nesouřadné vzpomínky (I)

1/2020 Vzpomínání Jan Vodňanského jsem nahrával na diktafon na jaře 2019. Pohybovali jsme se spolu napříč časem, a tak jsme nesouřadně zaznamenali vzpomínky na léta normalizace, postřehy z už svobodných roků devadesátých, řeč byla i o Vodňanského verzi Vest pocket revue V + W, o...

Akce Houslista (III) aneb Bomba pro prezidenta

22/2019 V následujících šesti dnech popsal Václav Kotas na čtyřiceti stránkách svoji protistátní činnost. Přiznal se, že spolu se svými kamarády z dob druhé světové války Jiřím Wantochem, Karlem Misíkem a Arnoštem Kacířem založili protistátní skupinu. Měli v úmyslu ilegálně...

Akce Houslista (II) aneb Bomba pro prezidenta

21/2019 Dne 30. března 1958, tedy dva týdny po Kotasovi, StB zatkla Jiřího Wantocha. Po zatčení byl seznámen s obviněním z trestného činu nedovoleného ozbrojování. Pan Wantoch prohlásil, že ve smyslu tohoto obvinění se cítí vinen, přiznal přechovávání zbraní i skutečnost, že...

Když něco nechceš, tak na to nemysli

Jsem moc rád, že jsem žil, jak jsem chtěl.... Syrský režisér Nabil Maleh očima své dcery,

Akce Houslista (I) aneb Bomba pro prezidenta

20/2019 V orchestrálním sále Národního divadla visí velké tablo členů orchestru z padesátých let. Jedna fotografie se nápadně odlišuje od všech ostatních, je zřejmé, že byla vložena dodatečně. Kdo je muž na této fotografii? Patří jeho tvář na toto tablo? Ano, patří, je to...

Jan Kopecký: Milá Katko

19/2019 Jan Kopecký (1919–1992) spoluzaložil DAMU, založil a vedl katedru dějin a teorie divadla, založil a vedl Divadelní noviny, publikoval články a knihy, přednášel, diskutoval. V době pražského jara byl náměstkem ministra kultury.

Divadlo je věc veřejná (V)

18/2019 S Karlem Křížem a Vlastou Gallerovou jsme se ohlíželi za životem stráveným s divadlem. Po likvidaci Divadla Labyrint ztratili scénu, na níž mohli svou představu o divadle jakožto věci veřejné rozvíjet. Dnes své zkušenosti předávají mladé generaci.

Divadlo je věc veřejná (IV)

17/2019 Devadesátá léta tvoří v historii českého divadla zvláštní období. Na jedné straně vládla euforie ze svobody a spoluúčasti na jejím znovunabytí, na druhé zklamání z odlivu zájmu společnosti o divadlo. Hledala se nová témata a způsoby komunikace s divákem, což vedlo k...

Divadlo je věc veřejná (III)

16/2019 Tendence nazývat sedmdesátá a osmdesátá léta českého divadla šedou zónou, v níž se nic podstatného neudálo, popírají inscenace jako Macháčkovi Naši furianti v Národním divadle, Schormovy inscenace Hamleta, Bratří Karamazových a Confortésova Maratónu v Divadle Na zábradlí...

Divadlo je věc veřejná (II)

15/2019 Otevřme divadlo! Tak nazvala Vlasta Gallerová svou studii otištěnou v roce 1980 ve sborníku České divadlo /divadla studiového typu/ shrnující koncepci divadla, kterou vytvářel tvůrčí tým, jenž se sešel od konce šedesátých let 20. století v libereckém Divadle F. X. Šaldy....

Divadlo je věc veřejná (I) Vlasta Gallerová, Karel Kříž

14/2019 Divadlo je politika, chápaná od slova polis, tedy obec. Péče o obec, vztahy v obci. Publikum je obec v přeneseném smyslu, ale i doslova. Během představení demokraticky volí smíchem či naplněným tichem. Je svobodné. Svobodné v přízni i odsudku toho, co mu divadlo nabízí. Herci...

Příliš krátké životy (XIII)

13/2019 Po listopadu 1989 se u nás v divadle dveře netrhly. Stále se někdo objevoval, kdo byl zvědav na poměry „venku“. S mnohými jsem jezdil po Vídni, abych jim ukázal město, a musím přiznat, že především mužští (ale nejenom) návštěvníci chtěli vidět trasy, kde po stranách...

Příliš krátké životy (XII)

12/2019 Theater Brett v šestém vídeňském obvodu, nedaleko vlastního středu Vídně, s dobrým dopravním spojením a skromnou, ale odpovídající infrastrukturou, se nám stal skutečným domovem.

Příliš krátké životy (XI)

11/2019 Od podzimu roku 1981 jsme ve Vídni hráli hlavně v již jmenovaném divadélku v Lienfeldergasse, kde jsme se ovšem o prostor museli dělit s několika dalšími skupinami a nemohli jsme tam ani nechávat uložené rekvizity „do příště“.

Příliš krátké životy (X)

10/2019 V minulém (devátém) dílu svého seriálu jsem psal o naší novinářské i politické angažovanosti, přičemž jsem se zmínil také o spolupráci s berlínskými „informačními materiály“ a omylem jsem je v závorce podle svého zvyku uvedl jako Infoch, což je zavádějící: Infoch...