Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Miroslav Oščatka: Všichni nás ujišťují

    Divadelní noviny daly slovo nedávno jmenovanému řediteli brněnského Centra experimentálního divadla (CED) Miroslavu Oščatkovi, aby se vyjádřil k problémům, s nimiž se po nástupu do funkce setkal. Mezitím magistrát ohlásil, že CEDu navýšil rozpočet na příští rok o 11 a půl milionu korun, což podle Oščatky není přesné a fakticky je navýšená částka menší. Rozhovor ponecháváme v původním znění a Oščatkův komentář k návrhu rozpočtu publikujeme zde.

    Miroslav Oščatka. FOTO archiv ČT

    Po dvou a půl měsících ve funkci ředitele CED jste vypracoval a zveřejnil zprávu o finanční situaci instituce, za kterou nesete odpovědnost. Zjistil jste, že pro příští rok vám chybí 11 600 000 korun, pětina stávajícího rozpočtu. Co budete dělat?

    Od počátku se snažím jednat v součinnosti s městem. Proběhla celá řada jednání se zřizovatelem. V koncepci pro výběrové řízení jsem avizoval, že je CED podfinancované. Slíbil jsem, že vypracuji zprávu o stavu rozpočtu. To jsem učinil a o jejím obsahu jsem informoval nejdříve zastupitele napříč politickým spektrem, samozřejmě i nového radního pro kulturu Marka Fišera. A potom média a veřejnost. Myslím, že problém je tak vážný, že je třeba, aby se diskutoval, aby se stal veřejným tématem.

    Hodně se mluví také o velké disproporci ve financování obou divadel v rámci CED  – Husy na provázku a HaDivadla, jak co se týče průměrných mezd, tak třeba nákladů na vznik inscenací.

    HaDivadlo mělo vždycky komornější soubor než Provázek, logicky má budget o něco menší. Co se týče průměrných platů je ta disproporce daná do jisté míry věkem, podle tabulek bere jiné peníze padesátiletý herec a jiné někdo těsně po škole. Na Provázku je daleko víc starších kolegů, kdežto za Ivanem Burajem přišla řada mladých. Na Provázku je také možné lidem trochu přilepšit z výnosů z hlavní činnosti. Zatímco v HaDivadle je soběstačnost kolem 20%, na Provázku je to 34%, což znamená, že divadlo může taky líp hospodařit.

    Budete nějak měnit to základní procentuální rozdělení peněz mezi Provázek a HaDivadlo?

    Nějaká revize je potřebná a budeme ji dělat. Dlouhodobě bylo zvykem, že HaDivadlo dostávalo z rozpočtu procentuálně méně, ale zdá se mi nesmyslné, aby například mělo rozpočet na inscenaci menší než Provázek. Dovedu si představit, že by se rozpočty na realizaci inscenace přiblížily či srovnaly.

    Na tom, jaké by měly být, už jste dohodnuti?

    V té zprávě se počítá s částkou 575 tisíc korun na realizaci jedné inscenace. Záleží na tom, kolik bude reálně peněz. Jsem ve funkci dva a půl měsíce a největší energii vkládám do toho, aby dopadlo dobře jednání o navýšení rozpočtu.

    Jaký máte dojem z jednání s politiky? Je šance, že ty peníze navíc do rozpočtu získáte?

    Všichni nás ujišťují, že ten problém vnímají, že mu rozumí, že se ho budou snažit vyřešit. Na druhou stranu v programu některých uskupení byl záměr výdaje na kulturu v Brně snížit. Při posledních jednáních mi ale říkali, že to už po prostudování podkladových materiálů přehodnotili a nechávají se slyšet, že CED je jednou ze tří hlavních priorit pro navýšení rozpočtu.

    Napadlo vás hledat v současném uspořádání CED úspory?

    To bylo první, co jsme udělali. Jenže není kde brát, to už by pak opravdu zasahovalo do činnosti obou divadel. Když jsem nastoupil, požádal jsem HaDivadlo, aby vypracovali realistický finanční plán do konce roku a s překvapením jsem zjistil, že jejich rozpočet je milion a čtvrt v mínusu. Byl to šok, dozvědět se to tři měsíce před vánoci.

    Proč třeba neodložíte rozjezd nového studia CED a angažujete Matyáše Dlaba a Lukáše Jiřičku? Zbyly by vám v rozpočtu nejméně dva miliony po zrušeném Divadle U stolu a Projektu CED.

    Peněz, které reálně souvisejí se vznikem nového studia, není mnoho – a hlavně město během výběrového řízení jasně deklarovalo, že chce transformovat Centrum experimentálního divadla. Podobná úvaha míří k tomu, že by se CED mohl rovnou zrušit – nechme dvě malá divadla a je vyřešeno… I tuto variantu jsem zvažoval, ale nepřijde mi šťastná. Myšlenka, že má být v Brně platforma pro alternativní scénické umění a kulturu, je správná.

    Co zásadního v posledních deseti letech CED vyprodukoval?

    Celá řada akcí a projektů vznikla v rámci jednotlivých divadel. Diskuse HaDivadla pořádané ve spolupráci s časopisem A2, cyklus veřejných debat Kabinet Havel, který letos Provázek realizuje pod názvem Café Republika, spolupořádání různých festivalů a akcí jako je například Měsíc autorské čtení, mezinárodní festival divadelních škol Setkání/Encounter či Meeting Brno. Z posledních týdnů pak jmenujme třeba happening pořádaný ke 100. výročí samostatné české státnosti, který jsme připravili ve spolupráci s Filharmonií Brno. Smysl má i projekt ProEntrée, v němž dostávají příležitost nejmladší divadelní tvůrci. Vzniká zde celá řada věcí, jež překračují rámec běžné divadelní činnosti.

    To všechno se ale mohlo odehrát přímo v rámci těch dvou divadel, kdyby měla větší budget. Nebo ne?

    Jsou to projekty, které ta divadla do jisté míry vysilují. Nemají na ně peníze ani kapacity, avšak z jakéhosi vnitřního puzení k jejich vzniku dochází. To ovšem nejde do nekonečna. Pokud se CED postaví tak, jak by měl fungovat, bude to dobrý nástroj, který tyto aktivity může podporovat. Bylo by skvělé, kdyby také mezi divadly docházelo k větší kooperaci. Management CED by v tom všem mohl divadlům účinně pomoci.

    Dnes CED jako zastřešující orgán má rozpočet, myslím, nějakých 12 milionů korun. Kdyby se ty prostředky rozdělily mezi obě scény, tak by ta divadla peníze měla.

    To kritizuje HaDivadlo, že CED spotřebovává vysoká procenta z celkového rozpočtu. Podíval jsem se tedy, kam peníze skutečně jdou a zjistil, že peníze nespotřebovává jen management CED, nýbrž jsou v tom započítané veškeré služby, energie, uklízečky, nájem v Alfa pasáži… Je tam spousta nákladů, které by přešly na jednotlivá divadla, kdyby se CED zrušil. V CED není žádný nabujelý aparát. Rád se nad těmi čísly sejdu s Ivanem Burajem a Aničkou Stránskou, kteří mají pochybnosti, abychom se společně podívali, zda někde nejsou zbytečné náklady. Řízení CED je však především moje zodpovědnost.

    Vraťme se zpátky k nově vznikajícímu studiu. Kdy nastoupí do angažmá pánové Dlab a Jiřička?

    Činnost studia se rozběhne v září příštího roku, už teď je ale třeba vše připravovat. Musím se nejdříve vypořádat s ukončením činnosti Divadla U stolu – k 31. prosinci 2018. Uvažujeme, že by Matyáš Dlab a produkční studia Soňa Borodáčová mohli nastoupit na částečný úvazek již v březnu. V Projektu CED navíc k 31. lednu končí Pavel Baďura. Projekt CED zůstane v poněkud jiné podobě zachován.

    Vaše koncepce z výběrového řízení popisuje budoucí uspořádání a fungování CED trochu jinak. Mám tomu rozumět tak, že se přizpůsobujete reálné situaci?

    Samozřejmě. Všichni, kteří jsme šli do konkursu, jsme se točili kolem podobného modelu: dvě souborová divadla a k tomu něco třetího. Jakési divadelní studio či atelier. Umím si představit, že by to mohlo vypadat velmi různě. Pro mě je důležité, kdo nastoupí do uměleckého vedení. Od toho se všechno odvíjí. Matyáš Dlab s Lukášem Jiřičkou jsou nějak osobnostně založeni a směřují ke studiu, kde budou vznikat unikátní divadelní projekty s přesahem do různých druhů umění. Chceme oslovit mladou generaci, opouštět častěji dům a více vstupovat do městské krajiny. Budeme dávat příležitost i mladým, nevyzkoušeným tvůrcům.

    Proč toto váš konkursní projekt nepopisoval přesněji?

    Formuloval jsem obecnou vizi a zřetelně avizoval, že přesný obsah studia a personální obsazení budou známy do konce roku. V těchto intencích nyní postupuji. Všechno má svůj vývoj a k transformaci CED patří také dramaturgické hledání. Pro mě je klíčové mít správný tým lidí, kteří spolu chtějí dělat divadlo a kteří mají vůli hledat a formulovat, kudy se budeme ubírat.

    Jaký bude mít studio rozpočet?

    Ideálně čtyři a půl milionu na rok, v tuto chvíli je k dispozici pouhých dva a půl milionu. Plánujeme 3-4 větší projekty ročně a sérii menších, jednorázových akcí a projektů. Některé inscenační projekty budeme uvádět repertoárovým způsobem, u jiných bychom chtěli zkusit blokové hraní. Lukáš Jiřička je napojený na pražské divadlo Alfréd ve dvoře, počítáme s tím, že bychom některé věci „vyváželi“ do Prahy a jiné zase přiváželi. 11 600 000 korun, o které žádáme magistrát, nejsou na nějaký velký rozvoj – tyto finance jsou potřebné k tomu, aby se situace CED stabilizovala a aby se nastartovaly žádoucí změny.

    Po konkursu, který jste vyhrál, jsem zaznamenala protest ze strany HaDivadla k vaší osobě. Ve chvíli, kdy máte být svorníkem všeho dění v CED a to může být problém.  Máte pocit, že se ta situace uklidňuje? Co děláte pro to, abyste jejich důvěru získal? Bez ní by to asi bylo těžké.

    Bez ní to pro mě nemá smysl. Buď najdeme společnou řeč nebo se budeme muset rozloučit. Tak to je. V tuto chvíli je to v rovině sňatku z rozumu. Buď to přeroste do fáze spřízněni volbou a pokud ne, budeme to muset vyřešit radikálně.

    Vaším odchodem, zrušením CED…

    Buď mým odchodem nebo odchodem Ivana Buraje, pokud bychom nenašli společnou řeč.

    Panu Burajovi končí smlouva kdy?

    Na konci letošní sezóny. Čekají nás rozhovory o tom, jak to všechno oba vidíme. Jet v autobuse a mít tam člověka, který každou chvíli vyskakuje ze sedadla a snaží se otáčet volant jinam, nedává smysl.

    ///

    Více na i-DN:

    Umělecký šéf DHnP jmenován

    Promarněná příležitost

    Miroslav Oščatka: Přijímám úlohu převozníka

    Miroslav Oščatka: Být klidnou silou

    CED

    CED nejvíce trápí finance na běžný provoz


    Komentáře k článku: Miroslav Oščatka: Všichni nás ujišťují

    1. Josef Herman

      Josef Herman

      CED je vlastně
      v pozici holdingu založeného s cílem zjednodušit život zřizovateli a samostatným subjektům, které jsou jeho součástí. Tak fungují spojená vídeňská divadla, tak fungují spojené berlínské opery, například. Kdežto z vyjádření ředitele Oščatky mám dojem, že CED chápe jako jeden podnik, který řídí coby generální ředitel a ony subjekty jsou jemu podřízené výrobní divize. Pochybuji o tom, že takové pojetí CEDu má smysl, že odpovídá úmyslu zřizovatele, když CED zakládal. Podle mne jsou v rozhovoru zmíněné problémy koncepční, nemá smysl je personifikovat, řešit je musí zřizovatel, tedy město, a má, odhaduji, tři hlavní možnosti:
      1. Buď zavede pravidla chodu uvnitř holdingu, jako je tomu ve Vídni i v Berlíně, tedy stanoví společné funkce holdingu (k čemu je ta zastřešující organizace dobrá – zpravidla jsou to věci ekonomické, organizační a výrobní – společné dílny, např.) a vymezí pravomocí generálního vůči samostatným subjektům,
      2. nebo zastřešující organizaci zruší a subjekty osamostatní nejspíš do formy jednotlivých příspěvkových organizací, což je podle mého úsudku vůbec nejlepší řešení brněnského problému a mluvilo se o něm už za primátora Onderky,
      3. nebo stanoví CED jako jeden podnik, tedy příspěvkovou organizaci, s jedním „generálním ředitelem“, který subjekty přímo řídí prostřednictvím uměleckých šéfů, což by však znamenalo rezignovat na různost tvorby jednotlivých divadel, vlastně souhlasit s jejich rozpuštěním v organizaci, která však nevznikla za tímto účelem.
      Ve Vídni či v Berlíně chtějí zachovat samostatnost jednotlivých divadel uvnitř holdingu, popravdě jinak tato forma existence ztrácí smysl. Proto jsou tam pravomoci generálního ředitele omezené, a existují např. závazná pravidla vytváření dramaturgických plánů, aby se nepřekrývala, ale naopak rozšiřovala kulturní nabídka města, aby zůstala co nejpestřejší, diverzifikovaná.
      Položili si zodpovědní činovníci na brněnské radnici tyto otázky?

      27.11.2018 (10.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Tak jsem prozkoumala
      zřizovací listinu CED, včetně dodatků, a zjistila, že příspěvková organizace CED „provozuje divadelní činnost a realizuje tvůrčí uměleckou práci prostřednictvím profesionálních alternativních souborů Divadlo Husa na provázku, Hadivadlo a Divadlo u stolu…“ O nějakých vztazích ředitele CED a uměleckých šéfů, o pravidlech, za kterých ty soubory spolupracují s CED – ani slovo. Vlastně by mě velice zajímalo, zda něco takového existuje interně. Každopádně na webu CED nic takového není. Ve zřizovací listině není napsáno ani kdo vybírá a jmenuje, případně odvolává umělecké šéfy Provázku a HaDivadla. Takže na mě to, bohužel, spíš strukturou působí jako jeden organismus, např. Národní divadlo, akorát místo činoherního, operního a baletního souboru má CED soubory výše zmíněné.
      Budu ráda, když mi někdo, kdo ví víc a přesněji, situaci objasní.

      27.11.2018 (22.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Josef Herman

      Josef Herman

      Na co se ptá Marie Reslová
      je klíčové a také mi to zajímá, ptám se spolu s ní: odpoví někdo?
      CED je v této chvíli příspěvkovou organizací, jejíž právní náležitosti vymezují tzv. „malá“ rozpočtová pravidla. Zopakujme si je: podle nich příspěvkovou organizaci zakládá město k výkonu potřebných funkcí, stanovuje její strukturu a cíle ve zřizovací listině a stanoví v rámci městského rozpočtu příslušnou rozpočtovou kapitolu, kterou schvaluje zastupitelstvo. Město v této logice ručí za případný schodek hospodaření příspěvkové organizace, neboť vznikl v jeho rozpočtu. Pokud vznikl chybným, nebo dokonce trestně právním jednáním ředitele, může ho samozřejmě rada města pohnat k zodpovědnosti, nicméně případné dluhy musí zaplatit. Rada města jmenuje ředitele (nemá povinnost učinit to prostřednictvím výběrového řízení, a jmenování neschvaluje zastupitelstvo!) na dobu neurčitou (vymezení funkčního období je otázkou spíš gentlemanské dohody, jeho dodržení není vymahatelné, rada města dle pravidel může ředitele kdykoli bez udání důvodu odvolat).
      Příspěvkovou organizaci může rada města zřídit kdykoliv a stejně tak ji kdykoliv zrušit – jen by samozřejmě musela vyrovnat případné závazky rušené příspěvkovky. Jmenovaný ředitel příspěvkové organizace zcela dle své vůle jmenuje podřízené a přijímá je do pracovně-právního vztahu. Samozřejmě v tomto případě včetně šéfů souborů. Opět tak může učinit bez výběrového řízení. Na rozdíl od něho však jeho zaměstnanci mají pracovněprávní smlouvy na dobu určitou. Detaily toho všeho pro tento výklad nechme stranou.
      Nic víc pravidla rozpočtové organizace nevymezují.
      Problém proto, opakuji, vidím v tom, že logikou koexistence Provázku a HaDivadla (a Divadla u stolu, potažmo jeho nástupce) byl CED v dobré víře zamýšlen a Petrem Oslzlým myslím i řízen, zvenku nahlíženo, jako výhodné sdružení rovnoprávných subjektů, které měly své vedení a vlastní umělecké strategie. Logikou existence, nikoli ovšem právním vymezením, se CED přibližoval logice holdingu, jak se uplatňuje v uměleckém provozu například ve Vídni či Berlíně a jinde. Kdežto Miroslav Oščatka jedná jako ředitel příspěvkové organizace, kterým samozřejmě je.
      Nemyslím proto, že problém má rozumné řešení mimo vyjasnění právní podoby CEDu, jak jsem o tom psal v prvním komentáři. Pokud se tedy lidé uvnitř CEDu nedokážou domluvit na uspokojivé spolupráci a na vymezení vnitřních neformálních pravidel. Právně lze vnitřní vztahy i v příspěvkové organizaci vymezit ve zřizovací listině, nicméně tam, jak Marie Reslová zjistila, nic takového napsáno není. Změnit zřizovací listinu ovšem může vcelku snadno rada města – je to asi nejjednodušší cesta k nápravě sporů, pokud je město opravdu chce řešit. Jenže v tom případě to bude proti logice právní formy příspěvkové organizace, protože jeden rozpočet a zodpovědnost za něj ze jmenovaného ředitele nikdo sejmout nemůže. Bylo by to i tak řešení trochu na dobré slovo.
      Proto se domnívám, že jasným řešením je CED zrušit, pochybuji, že jeho existence v právní formě příspěvkové organizace dává původní smysl, pro kterýbyl založen. Jakmile se Oščatka začal chovat jako ředitel příspěvkové organizace, stává se z CEDu další brněnské vícesouborové divadlo, nikoli prostředí pro existenci nezávislých tvůrčích subjektů. Vím, že se avantgardisté takovými záležitostmi odmítali zabývat, a tohle jsou logické důsledky.

      27.11.2018 (23.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nerozumím,
      v čem je problém. CED byl a je příspěvkovou organizací – viz https://rejstrik.penize.cz/00400921-centrum-experimentalniho-divadla-prispevkova-organizace – se vším, co k tomu náleží. Miroslav Oščatka byl od září jmenován na základě konkursního řízení jejím ředitelem a podle toho jedná. Jeho kroky se mi zdají rozumné – jako první se snaží získat pro projekty, se kterými šel do konkursu, a pro produkce divadel, která pod CED spadají, peníze. Umělečtí šéfové Husy i HaDivadla pod něj spadají stejně jako předtím spadali pod Petra Oslzlého. Že od ledna jmenoval šéfkou DHnP Annu Petrželkovou a v projektu ji měl, byla jen shoda okolností, že Morávek z divadla v lednu t.r. odešel. Proč by se ale měl CED hned rušit, když poměrně úspěšně a bez výrazných problémů existuje již řadu let?! Jen proto, že je ředitelem někdo, komu jste nefandili? Vždyť Oščatka je ve funkci chvíli a ještě nemohl svůj projekt ani rozjet. Proč by pak byl konkurs?!
      Zrušením CEDu pravděpodobně (a rozhodně ne automaticky) nevznikne jiná (či jiné) příspěvková/é organizace, a HaDi a DHnP by tak zůstala odkázána jen na granty jako jakékoli jiné české a moravské nezávislé divadlo. Ok – srovnají se tím podmínky brněnských nezávislých divadel, ale podívejme se, jak a v jakých podmínkách existují (BuranTeatr, Feste). Byla by obávám se daleko víc ohrožena na existenci a jejich rozpočet omezen (viz svého času Pařízkovo Divadlo Komedie v Praze). V současných finančních tocích do kultury by bylo iluzorní myslet si něco jiného. Ostatně v podstatě s takovým radikálním řešením – zrušit DUS a spojit DHnP a Hady do jednoho souboru umělecky přímo řízeného ředitelem CEDu (čili CED jako příspěvková organizace s jedním souborem a dalšími na něj navazujícími činnostmi) – šel do konkursu Michal Zetel. Pokud by o to město stálo, mohlo vybrat jeho.

      28.11.2018 (2.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Josef Herman

      Josef Herman

      Vladimíre,
      zkusím to pro tebe zjednodušit:
      1. Nekopu za nikoho proti někomu, nikomu jsem v této věci nikdy nefandil, nemám důvod tak činit.
      2. Napsal jsem věcný rozklad situace, jako už mnohokrát, a je to marný, je to marný, je to marný. Mudrlanti tvého kalibru si z toho vyčtou jen to, co chtějí.
      3. Poukázal jsem na to, že CED v podobě příspěvkové organizace je vícesouborovým divadlem a nikoli sdružením nezávislých souborů (projektů), jak se o něm vždycky mluvilo a kvůli čemu ta organizace podle mého vznikla. Trochu si to i pamatuji.
      4. Poukázal jsem na to, že problém zřejmě překrývall ředitelský přístup Petra Oslzlého, choval se spíše jako koordinátor. Miroslav Oščatka se chová jako ředitel příspěvkové organizace, má na to právo, jenže se tím mění dosavadní praktické pojetí organizace a vyvolává to spory.
      5. Osobně si myslím, že CED nemá být vícesouborovým divadlem, že tato forma existence je zcela proti logice, s níž byl CED založen. Mimochodem neupozorňuji na to zdaleka poprvé, jenže dokud nedošlo k vintřnímu sporu, nikoho to nezajímalo.
      6. Situace se může vyřešit dohodou uvnitř divadla (vlastně návratem k Oslzlého pojetí), nebo prosazením vůle ředitele, nebo změnou pravidel, kterou by muselo učinit město: Jestli chce další vícesouborovou příspěvkovku (podle mého nesmyslně v oblasti „experimentálního“ divadla, volně řečeno), ponechá současnou podobu. Jestli chce sdružení souborů, pak musí upravit v tomto smyslu zřizovací listinu, kterou ovšem nemůže zcela obejít obecná pravidla fungování příspěvkové organizace. Nebo, lépe, musí změnit právní existenci CEDu.
      7. Nikde nemluvím o zrušení, nikde nemluvím o převedení souborů do grantové podpory apod., co si, Vladimíre, domýšlíš.
      Lapidárněji už ty prosté skutečnosti vysvětlit nejde.

      28.11.2018 (13.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Cituji, Josefe,
        z Tvého druhého komentáře (začátek posledního odstavce): „Proto se domnívám, že jasným řešením je CED zrušit…“ /ad. bod 7/. Víc asi komentovat netřeba.
        🙂
        Mudrlant kalibru vh

        28.11.2018 (14.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Josef Herman

          Josef Herman

          Jo, to jsem napsal,
          ale snad je z kontextu patrné, jak jsem to myslel: zrušit CED jako příspěvkovku a nahradit ji něčím vhodnějším, co v tom komentáři popisuji. Omlouvám se za jízlivost, nemám ji moc rád, ale když rozbor situace vykládáš účelově a mateš tím to podstatné, co bylo třeba říct…

          28.11.2018 (23.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Vladimír Hulec

          Nebylo třeba
          říkat (psát) vůbec nic. To podstatné je, že CED potřebuje na své aktivity, rozvoj a profesionální chod svých divadel více peněz. To říkali všichni zájemci v konkursu na ředitele CEDu a nepopíral ani tehdejší ředitel Petr Oslzlý. A o ty se Miroslav Oščatka nyní pere. Proměna organizace – z jakéhokoli důvodu – na jinou formu vůbec není a nebyla na pořadu dne.

          29.11.2018 (2.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Josef Herman

            Josef Herman

            Vladimíre,
            že tys ten rozhovor nečetl?

            29.11.2018 (11.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Vladimír Hulec

            Vladimír Hulec

            Josefe,
            z čeho usuzuješ?
            P. S. Samozřejmě že četl, stejně jako Tvé Komentáře. A stále čtu větu „Proto se domnívám, že jasným řešením je CED zrušit, pochybuji, že jeho existence v právní formě příspěvkové organizace dává původní smysl, pro který byl založen,“ jako návrh na zrušení CEDu. Jakékoli nahrazení by vyžadovalo velmi složitou právní i jinou operaci a konkurs, který na jaře proběhl, by byl zbytečný. A na tuto Tvou tezi jsem ve svém prvním komentáři reagoval. Jistě víš, že jakékoli zásahy tohoto typu jsou velmi komplikované, že na ně není v současné situaci vhodný čas a že je – a to ve svém komentáři zdůrazňuju – třeba nacházet řešení stávajících problémů v rámci daného právního stavu. A Oščatka to – podle mne – zatím bere za správný provázek.
            Lapidárněji už ty prosté skutečnosti snad vysvětlit nejde.

            29.11.2018 (12.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

            • Josef Herman

              Josef Herman

              Vladimíre,
              Franta na svém malém pískovišti plácá bábovičky, Lojza na svém malém pískovišti plácá jiné bábovičky. Pak se dvě malá pískoviště spojí do jednoho velkého pískoviště, že prý bude jednodušší dovážet nový písek a formičky, což zajistí Bohouš. Vzniknou dvě možnosti: Franta i Lojza budou nadále plácat své bábovičky na své části pískoviště a Bohouš se jim bude starat o písek a formičky, nebo Bohouš Lojzovi řekne, že se mu líbí jiné bábovičky a protože je za celé pískoviště zodpovědný pískovnám, bude je místo Lojzy plácat Vašek… Pohádka je principiální, nikoli ze života konkrétního pískoviště.

              30.11.2018 (1.12), , Trvalý odkaz komentáře,

            • Vladimír Hulec

              Vladimír Hulec

              Nemyslím,
              že ten příměr funguje. Za prvé automaticky počítá s tím, že jde o děti, neboli že jde o nezodpovědné či nezkušené lidi. Tedy podceňuje současné vedení CEDu, chování magistrátu města Brno i šéfy DHnP a HaDů. Za druhé ono pískoviště – jak je nazýváš – již spojené je. CED existuje a já – stejně jako v této diskusi Eva Yildizová – jsme toho názoru, že se na tom pískovišti dá velmi dobře hrát i za stávajícího nalajnování, a především, že to nové děti, které na pískoviště ve vší dosažitelné počestnosti přišly, ještě neměly čas s Lojzou, který tam zůstal z předchozího plácání báboviček, zkusit. Tak proč jim hned více než dvacet let spojené a fungující pískoviště zvenku přeorganizovávat? Maminka určila jistá pravidla, dle nichž dostal Bohouš na pískovišti konkrétní roli a úkoly. A on je – zatím – plní. Začal shánět více písku, aby Franta s Lojzou mohli své bábovičky lépe formovat. Je možné, že některé z těch dětí – a jistě to může být i Bohouš – ta pravidla začnou zneužívat a prosazovat jiné kamarády či formičky. To se však zatím nestalo, anebo v míře obvyklých dětských neshod, a není důvod jim jejich postoje či vyjádření rozmlouvat s důvodem, že jim jde o zabrání jednoho z pískovišť pro někoho jiného s jinými formičkami.
              Navíc, pokud by se to dělo, je několik mechanismů, jak se chovat. A nemusí to být nutně výměna či opětovné rozdělení pískoviště, změny jeho nalajnování či funkcí jednotlivých aktérů ve hře. Samozřejmě i to jde. Lajnuje však někdo jiný než samotní hráči, se kterými v této diskusi komunikujeme. Navíc každá pravidla se dají ohýbat či zneužívat a záleží především na hráčích, jak s nimi nakládají. Zde pak vidím funkci nás, novinářů – poukazovat na konkrétní chybné či problematické kroky a činy lidí ve funkcích, nikoli hned zpochybňovat existenci (či formu) institucí samotných.

              30.11.2018 (1.55), , Trvalý odkaz komentáře,

            • Josef Herman

              Josef Herman

              Vladimíre,
              čteš, co chceš, ne co je psáno. Proto se s tebou nedá rozumně diskutovat a já s tím také těmito řádky končím. Jestli se uvnitř CEDu nějak domluví nebo nedomluví neřeším, neb pro to nemám informace, ani je nechci mít, protože mi to nepřísluší a nic mi po tom není. Je to jejich věc a jakékoli rady zvenku jsou falešné. Jen se snažím vysvětlit, proč to domlouvání může, vlastně musí být obtížné a svým způsobem nemožné, tedy prostý fakt, že příspěvkovka neumí sdružovat dvě samostatná rovnoprávná divadla, neb k něčemu takovému není zkonstruována. Proto se také o této právní osobě pochybuje jako o málo vhodné pro divadlo dlouhá léta, ba desetiletí, a vždycky znovu se ta debata probudí z letargie ve chvíli, kdy se to nějak provalí, jako v tomto případě. Pro dva a více nezávislých subjektů pod jednou střechou je příspěvkovka naprosto k nepotřebě, protože počítá s jedním správcem pískoviště, který je z logiky věci povinen o všem rozhodovat a je za to zodpovědný – co na tom Vladimíre nechápeš? Čemu nerozumíš na poslední větě mé pohádky, že popisuje princip, nikoli konkrétní jev? Jo, je u nás trochu obtížné připustit, že by někdo nekopal za jednu ze stran. Je humorná zdejší snaha problém zametat pod koberec nebo ho bagatelizovat ve víře, že to nějak vyhnije. Netrvat na ideálech tvůrčí nezávislosti ze strachu o přívod peněz z městského rozpočtu. No tak povede HaDivadlo někdo jiný než Buraj, když každou chvíli vyskakuje ze sedadla společného autobusu a chce točit volantem jinam – jenže problém není v Burajovi nebo Oščatkovi, takhle to možná Vladimíre pochopíš i ty, ale v tom, že musí spolu jet v jednom autobusu! Miroslav Oščatka se chová jako správný ředitel příspěvkovky, problém je, že CED nemá být příspěvkovkou, ale holdingem, nemá být vícesouborovým divadlem, ale prostředím zaručujícím tvorbu a vlastní vývoj různým projektům. Ostatně se o tom diskutovalo už při neúspěšných konkursech na ředitele, samozřejmě. Co je na tom k nepochopení?

              30.11.2018 (10.25), , Trvalý odkaz komentáře,

            • Vladimír Hulec

              Vladimír Hulec

              Proč s Tebou diskutuju
              a stojím si na svém, je proto, že vytváříš navenek zásadní organizačně-právní problém, aniž by v tomto smyslu a v této – řekněme – kauze zásadní byl. Nabízíš představu holdingové organizace, aniž by ta u nás v prostředí divadla (a nevím, zda je u nás v prostředí umění vůbec – pouč mne) někde byla. Proč ji politici nezavádějí, je na jinou diskusi, ne na tuto, a můžeme se její výhody či nevýhody v rámci kulatého stolu DN pokusit pojmenovat. A problematizuješ CED jako příspěvkovou organizaci, byť takto funguje drahnou řadu let a například v Praze se Divadlo Komedie do tohoto typu organizace vrátilo, neb nebylo schopné v grantovém prostředí samo důstojně existovat a hrozil jeho zánik. Že vznikají mezi jednotlivými šéfy divadel a ředitelem problémy, je dáno logickým pracovním vztahem mezi nimi, a je velmi pravděpodobné, že budou zanedlouho mezi šéfy ABC, Rokoko a Komedie v MDP také. Možná budou interní a na povrch nevyplujou, ale nemohou nebýt. Tedy i tam by se dle Tvé úvahy hodila spíše forma holdingové organizace. Nechci to rozporovat, jen jsem skeptický k jejímu rychlému zavedení, protože si myslím, že oslabuje pozice jednotlivých jejích subjektů, které jsou pak vystaveny tlaku přímé dotace, aniž by bylo snadné s rozpočty mezi nimi manipulovat, jak je tomu v příspěvkové organizaci. Pokud by se přesunula právní forma organizace, jen by se problémy s výší rozpočtu (dotace) přesunuly jinam. HaDivadlo (jakož i každé divadlo) se snaží vybojovat větší rozpočet, a tedy logicky vždy bude narážet na správce financí, ať je jím kdokoli. Výhoda CEDu pro ně je, že jednají se „svým“ ředitelem, který – je-li to člověk divadelně fundovaný a rozumný (a nevím, proč by Miroslav Oščatka nemohl být) – pro ně (a samozřejmě i pro další subjekty, o které se stará) udělá, co bude v jeho moci, a oni nemusejí bojovat (žádat o peníze) přímo. Jsou to tedy spory uvnitř organizace, jež jsou někdy ostřejší někdy méně a kterými si jistě procházel i Petr Oslzlý. Vyváženost financování nevyřeší žádná forma organizace, neb takový stav neexistuje. V podstatě vždy si budou jednotlivé subjekty myslet, že jsou znevýhodňovány. Z pohledu divadel v Brně jsou všechna znevýhodňována především vůči rozpočtu tamního Městského divadla, kterému – dle mne zcela proti smyslu podpory nekomerční kultury – dokonce město před časem postavilo novou velkou scénu. Tu měl postavit soukromý subjekt a měly se tam hrát soukromé produkce, podobně jak je tomu v Praze (Broadway, Pyramida, Kalich ad.). Pokud by se takto finančně velkoryse chovalo město i k CEDu, spor mezi jeho soubory by byl pravděpodobně spíše akademický, pokud by byl vůbec. Nezávisle na typu organizace. Oščatka Burajovi nevyčítá jeho uměleckou koncepci, spor je o peníze, které jim Oščatka – pokud je mi známo – nijak nesnižuje, naopak. Co je na tom k nepochopení?

              30.11.2018 (13.21), , Trvalý odkaz komentáře,

    6. Josef Herman

      Josef Herman

      Jo
      – zřizování toho kterého divadla, nebo jeho podpora, je vždycky politické rozhodnutí radnice. To beru jako samozřejmost: kdyby Husu a Hadi nechtěla, může je zrušit bez náhrady. Vycházím z toho, že ta divadla chce a že se nyní tříbí názory na to, jakým způsobem mají pracovat.

      28.11.2018 (13.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Josef Herman

      Josef Herman

      Jo
      – a ještě jsem zapomněl na jednu možnost: ta divadla by se mohla stát součástí mediální divize Agrofertu…

      28.11.2018 (13.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Miroslav Oščatka

      Profilový obrázek

      CED jako příspěvková organizace
      představuje z dlouhodobého hlediska financování nejlepší způsob zakotvení v brněnské kultuře. Jako unikátní platforma pro alternativní divadlo zřizovaná městem Brnem nabízí zajímavé možnosti dalšího rozvoje. Z pozice ředitele přistupuji k CED jako ke sdružení nezávislých souborů.

      28.11.2018 (14.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Pane Oščatko,
      prosím, mohl byste mi odpovědět na tu otázku v komentářích? Zajímalo by mě, zda existují nějaká jasná pravidla uvnitř CED, která vymezují vzájemné kompetence a povinnosti šéfů divadel sdružených v CED a ředitele CED. Zda existují podobná pravidla i pro rozpočet, např. procentuální podíl pro jednotlivé soubory a „střediska“, jaké jsou mechanismy, když jedno z divadel nesouhlasí s postupem ředitele v konkrétní věci, která se dotýká jeho fungování, atp.
      Protože pokud nic takového neexistuje, jak a podle jakých kritérií budete určovat, že někdo „každou chvíli vyskakuje ze sedadla a snaží se otáčet volant jinam“?

      28.11.2018 (21.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Miroslav Oščatka

        Profilový obrázek

        V CED existují jasná pravidla,
        která jsou ukotvena ve vnitřních předpisech a nijak se neodchylují od zavedených zvyklostí v příspěvkových organizacích. Vymezení základních kompetencí, pravomocí a povinností stanovuje Organizační řád a Pracovní řád CED, další pravidla jsou ukotvena v tzv. Vnitropodnikové směrnici CED.
        Ředitel jako statutární orgán nese plnou odpovědnost za veškerou činnost organizace a její důsledky. Do jeho pravomocí tedy logicky spadá i možnost jmenovat a odvolávat vedoucí zaměstnance, kterými jsou i umělečtí šéfové. Ti potom řídí svá střediska, zodpovídají za jejich chod řediteli a jsou oprávněni jednat jménem CED v rozsahu své působnosti.
        Pokud některé z divadel nesouhlasí s postupem ředitele v konkrétní věci, která se dotýká jeho fungování, je nutné problém diskutovat s ředitelem a snažit se hledat řešení. V případě nesouhlasu, je možné oslovit zřizovatele.
        Pravidla rozdělení příspěvku zřizovatele na provoz jsou interně stanovena předchozím ředitelem.
        Veškeré vnitřní předpisy jsou umístěny na webovém serveru CED.

        29.11.2018 (16.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Eva Yildizová

      Profilový obrázek

      Musím říci
      že mě tato diskuse velice znepokojuje. Zažíváme nyní v organizaci velice náročné období, které musí nový ředitel řešit – transformaci CEDu, připravujeme nové směřování a dramaturgii Provázku a s odchodem Petra Oslzlého se rozvinula snaha divadel o nastavení nových vnitřních pravidel. Není pravdou, že by Petr Oslzlý nerozhodoval o vnitřím financování divadel či o personálním obsazení vedení jednotlivých divadel. Vůbec nechápu polemiku, že by tato rozhodnutí neměla spadat do kompetence ředitele. Myslím si, že Miroslav Oščatka obdržel od města mandát na vedení organizace a pokud město nebude s jeho vedením spokojené, může ho kdykoliv odvolat. Pro úplnost bych ráda ještě dodala, že v současném právním systému je příspěvková organizace jediná právní forma garantující divadlům kontinuální financování a je nesmyslné uvažovat o změně právní formy. Bylo by to v důsledku pro divadla likvidační.

      29.11.2018 (16.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Příspěvková organizace
        není „jediná právní forma garantující divadlům kontinuální financování“, to je častý omyl divadelníků, i když má přímé napojení na městský rozpočet. Vysvětlil jsem výše.
        Pokud uvnitř CEDu nejsou zásadní rozpory, pak není co diskutovat. Nebo pokud je v pořádku, že jeden ředitel bude rozhodovat o tvorbě dvou různých divadel.
        Ale opravdu tomu tak je? Pan Oščatka potřebuje klid na práci, a ne nějaké diskuse, makáme – kde jsem to safra jen slyšel?

        30.11.2018 (0.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Bohumil Nekolný

      Profilový obrázek

      Ze zákona
      je stanovena nedílná (opakuji nedílná) pravomoc ředitele příspěvkové organizace. Nevím o čem se tady tedy diskutuje. O tom, že statut příspěvkové organizace je zhruba třicet let pro divadla neskonalým anachronismem je věc zcela jiná…

      01.12.2018 (11.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,