Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2024

ročník 33
28. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy Reportáž

    Cirk-UFF: Cirkus dýchá (No. 3)

    S přívalem arktického vzduchu se babí léto přehouplo do vlhké zimy. A tak Cirk-UFF, běžně se odehrávající v červnu na hraně tropických teplot, zaznamenal druhý extrém – diváky v péřovkách. Vzhledem k hygienické situaci se letošní ročník významně soustředil na venkovní program, navzdory nepřízni počasí ale návštěvnost posledních dvou dnů festivalu nezaznamenala výrazný propad. Hvězdný pátek, třetí den festivalu, současně spojený s oslavami deseti let od založení trutnovského svatostánku umění UFFO, zřejmě dostatečně nabudil divácký entuziasmus. Pořadatelům se i v dešti dařilo koordinovat početnou veřejnost, dokonce zajistili i lavičky k sezení a stánek se svařeným vínem! Ke komfortu (a atmosféře vánočních trhů) už snad chyběly jen ohřívače. Sobotní a nedělní program tak příjemně uzavřel (i když Covidem-19 a počasím poznamenaný) jubilejní ročník.

    Duhové bubliny. Foto: Miloš Šálek.

    Víkendová dramaturgie se soustředila převážně na rodinná představení. Z akcí před divadlem UFFO to byla každoroční, v dlouholeté tradici neochvějná, bublinová show Václava Strassera Duhové bubliny nebo představení Pan Bonobo a Neviditelný cirkus či žonglérské dílny a skeče Teatro Piccolino, skupiny soustředěné kolem mima a klauna Števa (Štefana) Capka. Pouliční formace Koťátko zkázy (Jakub Urban, Helena Urban) dokázala publikum rozehřát jak smíchem, tak společnou hrou a tanečními kreacemi. Jejich performance 101 věcí, co jste chtěli udělat, ale báli jste se byla především zábavou, i přesto se Koťátkům dařilo posouvat očekávání, a to zejména v rovině párové akrobacie. Jejich vrcholné artistické číslo akrobatka dokonce zvládla se zaslepenýma očima. Noční venkovní program uzavřel mystický Blackout Paradox, ohňová exhibice skupiny Shamaniac.

    Performerky z představení Rozladěné držky: Anežka Hessová, Rozálie Havelková. Foto: Miloš Šálek.

    V šapitó v sobotu postupně přituhovalo zimou. Performerky z představení Rozladěné držky (Anežka Hessová, Rozálie Havelková) sice jely na vlně neutuchající energie a nadšení ze společné hry, ale všudypřítomný chlad divákům nepomáhal v koncentraci na příběh Rozálie, která se na prahu dospělosti rozhodla utéct k cirkusu a splnit si tak svůj romantický sen. Dvojice tanečnic vášnivě i citlivě vyprávěla o procitnutí do reality, o vztazích na cestách s maringotkou, o sobě samých. Akorát z celku nebylo patrné, kdo je kdo a kdy se mění v koho a na jakých principech se melodrama odvíjí, zda jde o písňový recitál inspirovaný svobodně zvoleným kočovným životem či storytelling oživený profesionálními tanečními vsuvkami. Inscenaci ale prostor cirkusového stanu svědčil a osobnostní herectví performerek bylo natolik autentické, že prokázalo potenciál oslovit nejen jejich vrstevníky.

    Božena Holektiv. Foto: Miloš Šálek.

    Následující titul Božena dalšího „holčičího“ týmu, příznačně nazvaného Holektiv, se věnoval životu první české pilotky Boženy Laglerové. Téma zmarněných přání a touhy po slávě se stalo hlavním tématem výpravného počinu absolventek HAMU Evy Staré, Karolíny Křížkové a Andrey Vykysalé, které v předchozích dvou inscenacích prokázaly talent pro situační a typové klaunství a tanec provázaný s akrobacií hand to hand. V Boženě prostor určovala rozměrná posuvná křídla, zvedací zařízení, kašírovaný mrak nebo porost či konstrukce pro výrobu leteckého stroje. Vizuálně zajímavé prostředky a nápady pro fyzické akce se naneštěstí ztrácely v nepoměrně zdlouhavých přestavbách či rytmicky nevyrovnaných, dějově nevýznamných číslech, které celek držely jen díky skvělé týmové souhře, vyspělým akrobatickým pasážím a hudební lince Julie Lupačové. Podobně jako u Rozladěných držek se tedy i zde jako stěžejní ukázaly bezprostřednost, zaujetí a vstupní energie účinkujících.

    Black out paradox. Foto: Miloš Šálek.

    Marocký cirkus s představením FIQ! (Wake Up!) podruhé doslova rozburácel sál UFFO. Soubor už vystupoval sebevědoměji, veškeré akce navazovaly bez zaváhání. Groupe Acrobatique de Tanger se prostě sžil s prostorem a ve výsledku vytáhl kvalitu ještě výš než při páteční české premiéře. Virtuozita artistů, kteří v podstatě neustále mezi všemi výstupy metali salta, fliky, přemety, jako by nepodléhala žádným ohraničením. Akrobatická vybavenost se násobila synchronizovanými scénami, při kterých se v jevištním mumraji stíralo rozdělení prostoru na vzduch a koberec. Cirk-UFF si na svou pomyslnou listinu objevů rozhodně může připsat tuto Africko-francouzskou fúzi, která má svou tematickou a žánrovou mnohovrstevnatostí skvěle nakročeno vystoupit ze škatulky exotického, angažovaného či dokonce „jen“ národnostního cirkusu/ divadla. Úspěchu FIQ! nahrává originalita zpracování, patrná i přes zařazení tradičních cirkusových disciplín, a nepředvídatelně se odvíjející dějová linka, obohacovaná špičkovými dovednostmi typově zajímavých performerů.

    Poutníci po hvězdách. Foto: Miloš Šálek

    Nedělní odpoledne zakončilo představení pro celou rodinu Poutníci po hvězdách souboru FysioART. V teple divadelního sálu UFFO a za zvuku originální živé hudby citeristy Michala Müllera se děti spolu s poutníky vydaly okolo světa, po lesních pěšinkách i městských ulicích na místa svých snů. Nonverbální, fyzické divadlo s prvky pozemní akrobacie a interaktivními pasážemi pro všechny malé diváky završilo pětidenní trutnovský Cirk-UFF.

    Koťátko zkázy. Foto: Miloš Šálek

    Programová skladba festivalu těží z dlouholetých vztahů s tuzemskými cirkusovými soubory, klasikou je každoročně účast Cirku La Putyka nebo Bratrů v tricku, ale dramaturgie se nebojí ani neprověřených novinek, začínajících umělců a specifických experimentů bez ohledu na předsudky, možný přehmat nebo divácky vlažnou odpověď. A právě tímto se festival řadí mezi několik málo odrazových platforem pro novocirkusové, nonverbální a pouliční komediální produkce. Letošní 10. ročník se sice neblýskl australskými hvězdami, nepřekypoval neobvyklými událostmi, ale naštěstí ani nepropadl skepsi z aktuálního dění a ze strany pořadatele s ohledem na diváky a za spolupráce s umělci vytěžil současné možnosti na maximum.

    ///

    Festival nového cirkusu Cik-UFF se konal v Trutnově od 23. do 27. září 2020.

    ///

    Více se o festivalu dočtete zde.


    Komentáře k článku: Cirk-UFF: Cirkus dýchá (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,