Články autora: Lucie Němečková

Roztáhnout křídla a letět (III)

Pak přišel zásadní rok 1968. Zásadní z uměleckého hlediska, protože v roce 1968 jsem se setkal s Bread and Puppet a bunraku, politickým loutkářstvím a tradičním uměním na nejvyšší úrovni.

Roztáhnout křídla a letět (II)

Přerod v profesionály se uskutečnil v roce 1964 velmi jednoduše, prostřednictvím Labicheovy aktovky Le Voyage autour de ma marmite (Cesta kolem mého hrnce), kterou jsme hráli s maskami inspirovanými Daumierem.

Roztáhnout křídla a letět (I)

Bylo to v roce 1998, kdy jsem nabídla své frankofonní divadelní služby tehdejšímu řediteli Klicperova divadla a Mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů Ladislavu Zemanovi. Společnou řeč jsme našli okamžitě...

Obejmout celý svět a stát se ostrovem

Festival Zébrures d’autumne, kterému se většinou říká festival v Limoges, by měl znát každý. Pro frankofonní divadlo je důležitější než Avignon...

Dnešní svět patří minoritám

Prohlásil před pětatřiceti lety konžský dramatik, prozaik a básník Sony Labou Tansi. Jeho slova letos v zahradě domu zakladatele Avignonského festivalu Jeana Vilara připomněl herec Etienne Minoungou.

Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 4)

Brook s Mnouchkinovou byli zcela jistě duchovními rodiči festivalu Tvůrčí Afrika... Osobní brookovská inventura Lucie Němečkové.

Divadelní tržiště v Pobřeží slonoviny

K festivalům, které by neměl minout žádný divadelní kosmopolita, patří Marché des Arts du Spectacle d’Abidjan (MASA) – velkolepý trh s živým uměním, jenž každé dva roky rozproudí Abidžan v Pobřeží slonoviny.

Morvarid Ramezani: Čeští divadelníci mezi sebe nepouštějí cizince snadno

Divadelní herečka a režisérka z Íránu Morvarid Ramezani žije už sedm let v České republice. Za tu dobu se naučila česky a v naší zemi získala dokonce trvalý pobyt.

Penda Diouf: Na tabu nelze vystavět upřímnou budoucnost

Koncem září byla hostkou 17. ročníku (nejen) divadelních setkání Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričanky francouzská dramatička senegalského původu Penda Diouf.

Ze stínů pod světla reflektorů

Avignonský festival má mnoho tváří – záleží na tom, kterou si vyberete. Já jsem v Avignonu v roce 1998 potkala Afriku a Karibik a od té doby se tam za nimi vracím.

Velké vzpoury vznikají nenápadně

Tahle hra mě jako režiséra vždycky fascinovala, protože jsem věřil, že k velkým vzpourám dochází mnohdy nenápadně... O inscenaci Wedlock of the Gods (Svatba bohů) nigerijské dramatičky Zulu Sofoly.

Blízkovýchodní kultury ve virtuálním vesmíru

21/2020 Dne 25. listopadu skončil 12. ročník festivalu zasvěceného nejen divadelním kulturám Blízkého východu: Nad Prahou půlměsíc.

Bernard Lagier: Nepíšu pro svůj balkon

20/2020 Hlas Bernarda Lagiera je jedním z nejpronikavějších v současné karibské dramatice. Narodil se v roce 1958 na Martiniku.

Na divadelním tržišti v Abidjanu

12/2020 Stručný obsah příspěvku zde není uveden, protože je tento příspěvek chráněn heslem.

Které karibské autory znáte? aneb Tři Češi na ostrově svědomí

10/2020 Ostrov Martinik představuje pro nás Středoevropany zvláštní sociokulturní fenomén. Přemýšlíme o něm většinou jako o ztraceném ráji.

Zemřela Marie Rose Guiraud

(10. 9. 1944 Kouibly, Francouzská Západní Afrika – 20. 4. 2020 Abidjan, Pobřeží slonoviny) Ivorijská tanečnice a choreografka, ikona afrického tradičního tance. Její jméno najdeme mezi padesáti nejváženějšími africkými ženami jmenovanými OSN.

Africký syndrom životodárnosti

9/2020 V těchto dnech zjitřených emocí a obav z budoucnosti kultury myslím hlavně na své kolegy v Africe.