Články autora: Jaroslav Tuček

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 89)

O zrod nové brněnské operety usiloval až do svého skonu profesor Ivo Osolsobě. Jeho poslední slova byla: "Všechno jsem to prohrál…" aneb Mudrování nad kříšením brněnské operety.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 88)

Chci žít! I nejmenší mravenec se brání… Umírat je proti přirozenosti, protože nikdo nechce umřít. Já chci žít! Aneb Mudrování nad reprízou inscenace Eugéne Ionesco: Král umírá v Divadle u stolu

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 87)

Nenaučil jsem se znakové řeči. Teď by se mně to hodilo. Básnivým slovům, plynoucím z reproduktorů jsem nerozuměl. Nebo je neslyšel? Moje škoda! Aneb Mudrování nad premiérou inscenace Ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící Časoprostor.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 86)

V uvedeném kázání jsem zdůrazňoval, že sv. Jan vytýkal Izraelitům tvrdost jejich srdcí aneb Mudrování nad Zprávou o zázraku.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 85)

Františákova inscenace po třiceti letech následuje inscenaci Hajdovu. Také tato inscenace se ptá: Proč dnes? aneb Mudrování nad premiérou Sofoklova Krále Oidipa v Mahenově divadle.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 84)

Pít vodu chci, a není sklenky ani vody, vyjít na vysokou horu chci, a nemám nohy aneb Mudrování nad Pláňkou ve svitu zapadajícího slunce.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 83)

Ten, kdo nenavštívil Masarykovu čtvrť, jako by v Brně ani nebyl. Vím to, protože ji znám. Je to moje stará známá z dob, co se ještě nazývala Jiráskovou. Aneb Mudrování o kopci snů, zázraků i životních tragédií.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 82)

Byl to pěkný adventní večer. Večer lidí dobré vůle. Poděkujme a dost. Tak pěkné Vánoce! aneb Mudrování nad krásou adventního večera, dobré vůle studentů a pedagogů JAMU v Divadle na Orlí.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 81)

Mám pocit, že kolem Morávkova 1789 se semele pěkná mela. Tuto krutou provokaci Praha ani národ komediantům neodpustí! A obávám se, že si ji neodpustí ani komedianti sami aneb Mudrování nad Dokonalým štěstím ve Zlaté kapličce.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 80)

Jak opustit to peklo? Jen do jiného vstoupit... aneb Mudrování nad mincí mezi zuby.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 79/2)

Jak kdysi vyhlašoval Emil František Burian: Na divadla s železnýma kladivama! aneb Mudrování nad sérií monodramat studentů třetího ročníku DIFA JAMU – druhá část.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 79/1)

Herec se odehraných rolí nezbaví, přivlastní si je, a aniž by chtěl, zůstanou mu v herecké duši navždy! aneb Mudrování o sérii monodramat studentů třetího ročníku DIFA JAMU, 1. část.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 78)

Dnešní generace divadelníků vůbec neví, že jsme byli, neboť divadlo je prudce tekoucí řeka. Zapomene Mahenka, zapomene Brno, zapomene svět… aneb Mudrování nad marností hereckého života.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 77)

Surrealismus jsem já!, hulákal šťastný Salvador aneb Mudrování nad šíleným snem „Spasitele Tužeb“ brněnských Oxanovců.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 76)

Premiéru o šíleném snu a umírání Salvadora Dalího hráli jeho odchovanci jako v transu aneb Mudrování nad odchodem herce a pedagoga Miloše Kročila.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 75)

Sleduji učednická léta dramaturgyně Kateřiny Menclerové a režiséra Juraje Augustína snad čtyři roky, a proto jsem se rozjel za jejich první inscenací s profesionálním souborem rozjel aneb Mudrování nad zlínským Oněginem.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 74)

Ach, Bože můj, a k čemu je smrt aneb Mudrování nejen nad bolem, zmarem a skonem Vojtěcha Barchovského.