Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 102)

    V brněnském Mahenově divadle rozbili velký kameninový džbán, jeho torzo dopravili na sametově zelené jeviště a za soustředěné pozornosti divadla lačného obecenstva, pořádali kol něj dobové tance.

    Soudce aneb Rozbitý džbán - mědirytina z r. 1780 Jeana Jacques Le Veau (1729-1785) podle obrazu Philibert-Louis Debucourta  (1755-1832). Repro archiv

    Soudce aneb Rozbitý džbán – mědirytina z r. 1780 Jeana Jacquese Le Veau (1729-1785) podle obrazu Philiberta-Louise Debucourta (1755-1832). Repro archiv

    Klasik divadla Heinrich von Kleist psal komedii Rozbitý džbán v letech 1802 až 1811. Děj autor umístil do holandské provinční vesnice poblíž Utrechtu. V komedii, patřící k nejlepším v německé dramatice, využil kompozičního principu Sofoklova Oidipida vladaře: viník vyšetřuje zločin, který sám spáchal. Režisérem jejího prvního uvedení byl roku 1808 Johann Wolfgang Goethe. Premiéra u publika zcela propadla…

    Tucek-ndb-rozbity-dzban-banner

    Scéna Mahenova divadla byla proměněna v šerosvitný obraz vlámských mistrů patinovaný vířením prachu moučných pudrů. Ve výši rozlehlého honosného sídla blikotaly červenavé body věčných světel okrouhlého lustru. Hluboko pod ním, uprostřed obráceného stolu, bělostná duchna ukrývala probouzejícího se majitele, zle potlučeného bařtipána, záletníka, lživého obecního soudce Adama (Zdeněk Dvořák). Milostpán se protáhl, vyšpulil na nás svou tučnou zadnici, poškrábal se na ní a pak nám předvedl zřízenost svého těla. Levé oko zalité krví, krvavý šrám na čele, mokvající ránu na temeni hlavy a zcela zakrvavené koleno. Před ložem, na židlích, na soudní ohrádce pro vyslýchané a na zábradlí zadního schodiště se povalovaly zakrvavené pruhy fáčů. Přes opěradlo jedné z židlí visely černé kalhoty. Do ponuře nasvícené zatuchlosti vlétl písař Licht (Pavel Doucek) a zděsil se: Sousede, co se vám to stalo? Soused Adam seděl v obležení zakrvavené bílé duchny, velmi pomalým tempem si ovazoval rozmlácené koleno a lhal. Dlouze lhal. Bolestně, ospale, reálně. Snad i s masochistickým rozkošnictvím a jiskrami v obou očích…

    Sousede, co se vám to stalo? FOTO archiv NDB

    Sousede, co se vám to stalo? FOTO archiv NDB

    Celá první třetina se odehrávala jakoby pod „šturcem“. Dobře vyslovované dialogy se vlekly. Jevištní obrazy se k divákům skrze obláčky pudrující patiny prodíraly těžce, řekl bych s vypětím všech svých sil.

    Soudní pře hledání viníka rozbití džbánu, probíhala ve znamení sugestivního hereckého výkonu soudce Adama, křováka, mistrně ovládající naivitu vesničanů, ale i vzdělanost soudního rady Waltera (Martin Sláma). Adamova poznámka: Pravda se buď ohne, nebo praskne, stále bzučí vzduchem nebohé současnosti. Potřebný vzruch do plížení se dostavil s vášnivě pojatou výpovědí hlavního podezřelého, sedláka Ruprechta (Petr Bláha). Jeho dlouhé vysvětlování, hlasité přemýšlení i odkrývání skutečného průběhu rozbití džbánu, nebylo vůbec dlouhé. Nejsložitější a dramaticky nejvypjatější postavu komedie, hlavní svědkyni Evu, ztvárnila novicka souboru, půvabná studentka JAMU Tereza Slámová. Pozorně jsem sledoval její dlouhá stání tváří v tvář divákům. Věřil jsem jí. Stále byla přítomna dění. Na jejím těle se dalo číst, co si zrovna myslí, jak bojuje s podlými ataky soudce, sousedů i své matky. Při mdlobě padla jako ptáče. Vyslovená slova měla míru přesností. Její slzy byly pravdivé.

    Soubor Mahenovy činohry prochází zjevnými generačními proměnami. FOTO archiv NDB

    Pravda se buď ohne, nebo praskne. FOTO archiv NDB

    Evina matka, Marta Rull (Tereza Groszmannová), si počínala poněkud pomateně. Během přelíčení bloudila prostorem opileckým krokem, popíjela a mávala láhví, ze které stříkala tekutinu do všech stran. Její výpovědi neměly patřičnou váhu. Robustní sedlák Vít Tümpel (David Kaloč), úslužný a čestný sedlák, zaujatě sledoval při. Věru, víc než stát se manipulovaným aktérem mu role nedovolila. Pavel Doucek svého soudní písaře vykreslil do podoby lísavého intrikána šilhajícího po soudcovském stolci. Martin Sláma zápasil verbálně se ctí soudního rady a kupodivu ponechal právní vítězství viníkovi, soudci Adamovi. Myslím si, že to vinou herce nebylo… Pozoruhodným výkonem se blýskla Marie Durnová v roli tmářstvím potrefené paní Brigity, která viníka viděla při činu, ale protože pachatel kulhal, udělala z něj čerta. Tím pádem viník, soudce Adam, vyklouzl. Rozsudkem odsoudil sedláka Ruprechta. Aktéři ztuhli do závěrečného obrazu jako u Gogola. Zpívala se přitom německá píseň – Die güldene Sonne.

    FOTO IVAN PINKAVA

    Co by na to řekl Heinrich von Kleist těžko mi soudit. FOTO IVAN PINKAVA

    Co by na to řekl Heinrich von Kleist těžko mi soudit. Programová cedule měla v záhlaví poučnou větu: K pádu někdy stačí, abys měl dvě nohy… Soubor Mahenovy činohry prochází zjevnými generačními proměnami. Držím pěsti, ať má v budoucnu více štěstí.

    Brno – Komín, 25. 4. 2015

    Národní divadlo Brno – Heinrich von Kleist: Rozbitý džbán. Překlad Kateřina Bohadlová, režie Martin Františák, dramaturgie Martin Kubran, Martin Sládeček, výprava Marek Cpin, hudba Jiří Hájek. Premiéra 24. dubna 2015.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 102)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,