Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    V Těšíně bez hranic (No. 3)

    Třetí díl těšínského seriálu shrne program hned dvojice festivalových dní, neboť díky úterní termínové kolizi a středečnímu zrušenému představení Husy na provázku (inscenace Gadžové  jdou do nebe bude uvedena v náhradním, prosincovém termínu, pozn. aut.), se můj harmonogram v daném čase rázem smrsknul na pouhé inscenační duo. O to víc však bylo času na bujaré ochutnávání místního genia loci!

    Výročí nedožitých 85. narozenin Václava Havla, jehož dramatické tvorbě byl mimochodem zasvěcen celý první ročník festivalu, ještě pod původním názvem Na hranici, bylo oslaveno inscenací Protest, jíž do Těšína přivezl varšavský Teatr Dramatyczny. Režie Aldony Figurové svižně adaptuje tři nejslavnější vaňkovské aktovky Audience, Vernisáž a Protest, jako hořce humorné epizody ze života neokázalé lidské bytosti, jež se proti své vůli neustále ocitá uprostřed nejrůznějších eskapád. Člověk ve svěráku okolností, i vlastní neochoty přistoupit na hovězí křupanství, či naopak naduté snobství či pokrytectví bližních svých. Havel zde ožívá nikoli jako relikt doby, ale je naopak obhájen coby autor veskrze současný. K dynamice inscenace pozitivně přispívá funkční variabilní scénografie Joanny Zemanek, kdy se záměrně omšelý design otočné kulisy obývací, respektive skladové stěny zejména ve Vernisáži stává účinným prostředkem demaskování (ne)vkusu Vaňkových přátel. Kostýmy jsou účelné a v základních rysech ctí retro styl. Oslava zdvořilá i neformální, přesto však nepochybně účinná. Havlova dramatika úspěšně žije a dobře tomu tak!

    Inscenace Planeta Einstena poznaňského Teatru Animacji. Foto:Bartek Warzecha

    Středeční dopoledne pak obohatila imaginativní inscenace Planeta Einsteina v podání poznaňského Teatru Animacji. Školní kolektivy až po strop zaplnily divadlo Adama Mickiewicza, a nadšené reakce divácké omladiny byly jasným důkazem skutečnosti, že umělecké zážitky a jejich sdílení chyběly generacím všem. Hravý projekt lze chápat coby programový pandán pondělního Tesly, zde se ovšem už ocitáme oběma nohama v žánru autorské divadelní sci-fi, jež si rozmarně pohrává s řadou popkulturních odkazů Petrem Panem a Malým princem počínaje a Hvězdnými válkami konče. Nakládání s technologiemi je sice řádově konvenčnější než v případě pražské show, vynikající ansámblová souhra a smysl pro bezprostřední komunikací s publikem jsou hnacím motorem hodinové produkce, jež nezapře styčné body s poetikou naší Laterny magiky. Mým osobním vrcholem zážitku z rodu nevšedních pak byla následná diskuse s herci, kterou s intenzivním entusiasmem a grácií krotitele dravých šelem brilantně zvládl jeden z vůdčích hlasů festivalu Bez Hranic, šéfdramaturg polské části Janusz Legoń. Děti byly uhranuty, a já radosti pln.

    Pokračování příště!

    V Těšíně bez hranic (No. 2)

    V Těšíně bez hranic (No. 1)


    Komentáře k článku: V Těšíně bez hranic (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,