Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    S hlavou v oblacích (No. 6)

    Trojice mladých žen, které si daly jméno HOLEKTIV, patří k nejzajímavějším objevům české nonverbální scény. Úmyslně neříkám novocirkusové, protože dvě z protagonistek – Karolína Křížková a Eva Stará – jsou dosud studentkami katedry pantomimy HAMU. Andrea Vykysalá zase studuje na HAMU pedagogiku tance. Spojení těchto tří mladých dam je ovšem velice šťastné, protože dají-li dohromady své nápady a dispozice, vzniká originální směs klaunérii, nového cirkusu, taneční choreografie a půvabné hravosti.

    Kaffeeklatsch – novocirkusové drbání u kávy FOTO DITA HAVRÁNKOVÁ

    To se ostatně ukázalo už v jejich prvním společném projektu pod názvem STUDY, mozaice variací a etud na téma stydlivosti a vzájemného soupeření. Už tady využily performerky s kontrastu týkajícího se vzrůstu a tělesných dispozic. Zatímco Eva Stará je ženská mohutné postavy, která má tzv. páru, Karolína Křížková a Andrea Vykysalá jsou drobné. Jak se ovšem ukazuje, rozdílnost vzrůstu není vůbec na škodu. Naopak, s tímto fyzickým tématem si lze do nekonečna pohrávat a s nadhledem je nonverbálně komentovat.

    Podobný princip využila trojice i ve svém druhém projektu Kaffeeklatsch. Tento pojem prý vznikl v německy mluvících zemích v první polovině 19. století, kdy nemohly ženy navštěvovat veřejné kavárny, a tak se začaly střídavě scházet ve svých domácnostech, kde popíjely kávu a povídaly si. Muži poté tomuto zvyku začali říkat Kaffeeklatsch , tedy klevetění u kávy. Dnes bychom spíše řekli „drbání u kafe“, které se ovšem neodehrává v soukromí, ale naopak v rušné kavárně, jejíž typický hluk k divákům vždy na chvíli zavane společně s vůní namleté kávy a hrčení kávovaru. Je to jakýsi kávový rituál, připomínající seanci. Oba tyto prvky jsou zpracovány s vzácně dávkovaným humorem, ale též řemeslnou dovedností.  Především obě studentky pantomimy kromě pohybu využívají také klaunérii, prvků nonverbálního herectví, jejich obličeje dodávají gagům tu správnou tečku. Ta třetí dodává zase jemnost tanečních pohybů a lehkou notu nostalgie.

    Když se scéna rozsvítí, vidíme jakoby zkamenělou sochu – na napnutých nohách ležící Evy Staré stojí Karolína Křížková jako porcelánová panenka.  Vzápětí uvidíme nasvícený moderní kávovar, který doslova magicky přitahuje pozornost a po více než hodinu má být tématem a centrem pozornosti nejen performerek, ale i diváků. Dívka stojící na nohách své kolegyně, sype z pytle kávu, a tanečnice Andrea naplňuje zásobník kávovaru. Bude ovšem ještě nějakou dobu trvat, než se dámy dočkají vytoužené kávy. Vtipně vymyšlená scéna Anežky Kalivodové je složená z krabic a krabiček, z nichž vytahují performerky nejrůznější věci – hrníčky na kávu, vázu s tulipánem a v závěru čajovou konvici.

    Vtipné situace jsou propojovány a zároveň rytmizovány hučením kávovaru, který čas od času vydá kýžený posvátný nápoj. Zpočátku si všechny tři krátí chvíli čekání na kávu nejrůznějšími tanečně-pohybovými nebo akrobatickými variacemi, které se nesou v různých náladách. Je tu soupeření, předbíhání, vzájemné předvádění, spiklenectví dvou proti jedné, vznášející se a stále houstnoucí tajemství, ale i jednoduché společné zahánění nudy či pouhá hravost. Podstatná je lehkost, až lehkovážnost, s níž jsou prováděny i poměrně složité, fyzicky náročné prvky. Nejsou však využívány samoúčelně. Zároveň je patrný velký smysl pro humor, něžný i drsný smysl pro gag. Performerky dokážou být žensky půvabné a poetické, ale zároveň se nebojí samy sebe shodit, ukázat nejrůznější ženské nešvary. Umí být hašteřivé, lstivé a záludné (v paměti utkvějí scény nenápadného předbíhání ve frontě na kávu i transformace do slepic kvokajících na dvorku).

    Performerky dokážou být žensky půvabné a poetické, ale zároveň se nebojí samy sebe shodit FOTO DITA HAVRÁNKOVÁ

    Zkrátka, ukazuje se, že ideálem novocirkusového představení nemusí být vždy jen silové a akrobatické výkony. Základem pro kvalitní show je hlavně dobrý (vtipný) nápad.  A takových nápadů najdeme v Kaffeeklatsch spoustu. Gagy nejsou jen svévolné vykřičníky v šedi nudně ubíhajícím ději, ale přirozeně vyplývají ze situací a mají gradaci. Přitom si všechny performerky zachovávají určité tajemství, takže máme pocit, že ne vše bylo řečeno, že mnohé se ještě divákům skrývá.

    Nápaditá je třeba ta část, kdy dámy „nasycené kávou“ se rozhodnou pohrát si s materiálem. Stavěním různých konstelací hrnků předurčují, jakou sestavu předvedou. Když už přijdeme na princip, nevěříme, že dokážou v reálu zvládnout pozici tři hrníčky = tři ženy na sobě. A ony to opravdu zvládnou!

    ///

    Ostatní díly letošních festivalových zpravodajství:

    S hlavou v oblacích (No. 1)

    S hlavou v oblacích (No. 2)

    S hlavou v oblacích (No. 3)

    S hlavou v oblacích (No. 4)

    S hlavou v oblacích (No. 5)

    S hlavou v oblacích (No. 7)

    ///

    Více na i-DN:

    Letní Letná spouští předprodej

    Letní Letná nabídne novocirkusový kaleidoskop


    Komentáře k článku: S hlavou v oblacích (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,