Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Prase v divadle (No. 7)

    Nedělní večer a divadlo DISK.

    Shluk mladých těl a ze záhrobí taktovka E. F. Buriana.

    80. let starý text a ve spárech BodyVoiceBand.

    Karel Jaromír Erben a šílené tempo mladého jazzu.

    Křik, skoky, zpěv, tanec, světlo, víření, bubny a příčná flétna.

    Vojna je dílo velkého propagátora a inovátora voicebandu E. F. Buriana. Toto pojmenování Burian poprvé použil, když hledal název pro své experimentálně recitační těleso, které využívalo lidských hlasů v neobvyklých postupech. Voicebandovou skladbu Vojna, která patří k vrcholům jeho divadelní tvorby, Burian uvedl roku 1935 v divadle D35. Inscenace byla myšlena i vnímána jako přímá reakce na napjatou předválečnou atmosféru a jako takové se jí samozřejmě dostalo patřičné nelibosti shora. Stala se tak jedním z důvodů, proč bylo následné divadlo D41 později uzavřeno.

    FOTO Karolina Chasáková

    Vojna v podání BodyVoiceBandu je inscenací pro všestranné herce. FOTO Karolina Chasáková

    Z původní inscenace pochází Burianův text a hudba. Libreto cituje úryvky lidové poezie sesbírané K. J. Erbenem i další tradiční české texty. Hudba oproti tomu využívá nejmodernější jazzové postupy tehdejší doby. Pod vedením režisérky J. Šiktancové a choreografa Martina Packa se do slova a hudby přimísil třetí prvek – synchronizovaný pohyb. Vznikl tak fyzicky nesmírně náročný jevištní tvar, který divákovi nedá vydechnout. Aktéři na jevišti však jeho zběsilé tempo kupodivu zvládají výtečně. A přesně.

    Vojna v podání BodyVoiceBandu je inscenací pro všestranné herce. Aby celá věc fungovala, potřebuje lidi, kterým koluje v žilách synkopický rytmus a kteří jsou zároveň zkušenými recitátory, dobrými zpěváky i mrštnými tanečníky. Takové lidi uskupení má a k nim i výbornou sedmičlennou kapelu, která vzala hudební aranže z 30. let za své a na jevišti vytváří další integrální součást představení.

    Výsledkem je sedmdesát minut fascinujícího zvukově-pohybovo-rytmického víření, které má přesný řád a dotažené provedení. V první minutě, kdy se v šeru připloužený zástup tanečníků v prudkém světle dynamicky rozbouří, diváka chytne a už nepustí. Zvuková kompozice využívá kontrastu mužského a ženského unisona, síly sborové recitace i osamělého hlasu, protikladu ticha a křiku. Úryvky lidových říkanek získávají na pozadí divokého jazzu nečekaně dramatický ráz.

    Kompaktnost inscenace podtrhuje výrazné líčení s avantgardními prvky a jednoduché, účelné kostýmy. Obojí skvělá volba. Další scénografické prvky už by byly nadbytečné. Je až neuvěřitelné, jakou čistotu a přesnost provedení si nejnovější nastudování Vojny dokáže od začátku do posledního okamžiku udržet. Skvěle odvedená práce s nasazením na 100 %, ostrý úder bubnu a tma. Vojna měla zkrátka drive!

    //

    Předchozí díly denních reportáží z festivalu …příští vlna/next wave… najdete zde:

    Prase v divadle (No. 0/1)

    Prase v divadle (No. 0/2)

    Prase v divadle (No. 0/3)

    Prase v divadle (No. 0/4)

    Prase v divadle (No. 1)

    Prase v divadle (No. 2)

    Prase v divadle (No. 3)

    Prase v divadle (No. 4)

    Prase v divadle (No. 5)

    Prase v divadle (No. 6)


    Komentáře k článku: Prase v divadle (No. 7)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,