Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2023

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2023

ročník 32
28. 11. 2023
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Pod hronovským nebem (No. 8)

    Neodvratně se přiblížil konec letošního Jiráskova Hronova, což jeho účastníci slavili – aby si ještě stačili všechno povyprávět a všechno zazpívat – až do rána bílého. Poté patrně rovnou odjeli, takže odpolední představení a večerní ohňostroj byly ponejvíce určeny pro místní.

    Janek Lesák vedl na JH seminář ADHD – Autorské Divadlo: Hledání dramatu (zde). Foto archiv NoD

    Po dopolední prezentaci seminaristů Janka Lesáka, který vymyslel a zadal svým svěřencům úkol fiktivně natočit (tedy vymyslet scénář) krátkého one-shot filmu. Čtyři skupiny seminaristů vymyslely a dopoledne vedení festivalu odprezentovaly opravdu zajímavé koncepty. Ať už to byly dva krátké filmy: jeden sledující festival jen pohledem na bosé a obuté nohy – rozuměj bosé nohy znamenají svobodu; druhý příběh zase sledoval fiktivní příběh holčičky, která poprvé, ještě v lůně maminky, slyší pouze zvuky Hronova a posléze můžeme sledovat její první vjemy a nakonec se – společně s ní – poklonit na scéně Jiráskova divadla jako účinkující. Další skupina hledala ve svém fiktivním streamu ducha starého barda v útrobách Jiráskova divadla a ta poslední vymyslela počítačovou hru Existuje život po Hronově, kdy se hráč, neustále odvracený od cíle především různou nabídkou alkoholů, pokouší dostat ven z opakující se smyčky a vzhledem k jeho stavu se mu to pochopitelně nedaří (myslím, že by mnozí loučící se s JH mohli vyprávět).

    Odpoledne pak zbývala dvě poslední představení. Nejprve Před sebou neutečeš aneb Nehodící se škrtněte! souboru LÁHOR/Soundsystem, který je známý odvážným způsobem zkoušení i hraní: svá představení totiž improvizuje na základě bodového scénáře, takže ani sami protagonisté mnohdy netuší, jak celek bude vypadat. Hlavní osobnost souboru Petr Marek vznik jejich představení popisuje takto: Máme kostru příběhu a víme, o čem představení bude. Zkoušení probíhá tak, že se v den představení sejdeme na oběd a začneme přemýšlet o tématu, případně ho někdo nahodí e-mailem. Na tom obědě se dlouze – třeba dvě až tři hodiny – bavíme o postavách, jejich charakterech. Pak začneme přemýšlet o scénosledu a napíšeme si jej na papírek. A z něj při představení vycházíme. Víme, odkud kam dojít, dokonce občas víme i nějaký vtip, který má zaznít, protože je připraven, ale všechna slova a dialogy jsou vždy jiné. Někdy horší, někdy lepší….

    Letošní téma se trefilo do nálad dneška… Foto FB (zde)

    Letošní téma se opravdu trefilo do nálad dneška. Nahlédneme v něm do zákulisí předvolebního boje, a protože se jedná  o dvě kandidátky, je boj o to peprnější. Ta protěžovaná na sebe svému PR specialistovi prozradí, že v mládí natočila soukromé porno video s operním pěvcem, který je pozván na předvolební veselici jako host. Od toho se odvíjí celá řada gagů. Tím pro mě nejzajímavějším bylo líčení toho, jak se zamlada kandidátka dopustila i další nepředloženosti, společně s kolegou totiž ukradli v muzeu kostlivce a ten je dosud uložen v babiččině skříni, protože nebyla možnost ho vrátit. Právě o kostlivcích ve skříních, v symbolickém slova smyslu, je inscenace především.

    Kdyby se ještě diskutovalo na PC, patrně by inscenaci Kulhavého mezka DS Bratří Mrštíků z Boleradic stihla podobná kritika jako inscenaci hry Popel a pálenka Divadelního spolku Vojan z Libic nad Cidlinou. Foto archiv JH

    Úplně posledním představením letošního JH byla tradiční činohra z pera Oldřicha Daňka Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku. Inscenace DS Bratří Mrštíků z Boleradic přišla z přehlídky vesnického divadla Krakonošův divadelní podzim z Vysokého nad Jizerou, a kdyby se ještě diskutovalo na PC, patrně by ji stihla podobná kritika jako (kolegyní Radkou Hrdinovou zmiňovanou) inscenaci hry  Popel a pálenka Divadelního spolku Vojan Libice nad Cidlinou. Nicméně – přes handicap, že si hlavní představitel principála herecké skupiny Zbyněk Háder zlomil nohu a musel za něj zaskočit režisér  Jiří Brabec – je to inscenace solidně postavená, s kvalitními hereckými výkony. Jednoduchý děj v komorním obsazení tří lidí, ve kterém se prolne divadelní nadsázka, mytizovaná minulost i vztahy v souboru, byl interpretován s pochopením i lehkou ironií. Prostě tak, jak se mainstreamovým divákům líbí. Však také hronovské publikum (účastníků JH už bylo v publiku minimum) odměnilo herce bouřlivým potleskem. Na otázku, která v podstatě každoročně na Problémovém clubu padne, zda by tento typ produkcí měl mít vůbec na JH své místo, odpovídám: ANO!  Alternativou zmlsané mladé publikum patrně tento typ divadla nedocení, ale v rámci tradice i reflexe současného dění na JH rozhodně není radno tento velmi silný proud ochotnického divadla opomíjet.

    Jasně, zním teď trochu obrozenecky a rovnou slyším volání v éteru: Vrať se do hrobu! Nevadí. Jsem už tak trochu jako starý Jiráskův Hronov. Už to není, co to bejvalo… Ale takových je nás víc…

    ///

    Více o 92. JH na i-DN:

    Jiráskův Hronov po dvaadevadesáté

    92. Jiráskův Hronov začíná

    Divadlo RADAR získalo Cenu Pavla Dostála

    Pod hronovským nebem (No. 1)

    Pod hronovským nebem (No. 2)

    Pod hronovským nebem (No. 3)

    Pod hronovským nebem (No. 4)

    Pod hronovským nebem (No. 5)

    Pod hronovským nebem (No. 6)

    Pod hronovským nebem (No. 7)


    Komentáře k článku: Pod hronovským nebem (No. 8)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,