Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    OhnMoc/BezMacht 2019 (No. 4)

    Heslem letošního Pražského divadelního festivalu německého jazyka je „OhneMacht“ (Bezmoc). V tomto duchu byla do programu zařazena i inscenace francouzského režiséra Philippa Quesne, který ve spolupráci s mnichovským souborem Münchner Kammerspiele připravil  svou letošní novinku Farm Fatale. Ta se na PDFNJ představila 26. a 27. listopadu 2019 v prostorách DOX+.

    Lidé jsou pryč a s nimi i veškerý život. Stojíme na prahu konce a jediné, co zůstalo, je pět strašáků. Oživlých strašáků z polí, kteří se společnými silami rozhodnou na základech ničeho vybudovat nový život. Jak vzkřísit život zkoumají prostřednictvím vlastní rádiové stanice, brainstormingu, ale především se zabývají hromadou vajíček, které uchovávají v pytlích až do dne, kdy se vejce „rozdovádí“ a strašáci se rozhodnou je rituálně přivítat do nového světa.

    Inscenace unikátním a elegantním způsobem míchá nadsázku, humor a neotřelé pojetí při zpracování tématu ekologické otázky, která silně rezonuje se současnou společností. Quesneho náhled na tuto otázku je reprezentován pojetím strašáků jako „ochránců“ snažících se pomoci přírodě. Způsob, kterým se snaží postavy pomáhat se ale postupně mění. První polovina inscenace se totiž odehrává ve velice mírumilovném a rozkošně naivním duchu, který mírně naruší akorát aktivistický strašák (v podání Gaëtana Vourc’h) se svými eko-friendly transparenty. Veselá, hravá a poměrně pozvolna plynoucí první část vzbuzuje očekávání, ze kterých se v druhé polovině vyklube jakási „agitační show“ plná hesel proti špatnému farmaření a nelidskému chovu zvířat, která je zakončena temnou a rituální hrou se svítícími vejci. Tíživost a vážnost tématu ale Quesne v inscenaci funkčně odlehčuje absurdně humornými situacemi (např. když jeden ze strašáků udělá interview s poslední včelí královnou, která ale umí mluvit pouze švýcarskou němčinou). Využití humoru v takto závažné otázce by mohlo působit jako výsměch, režisérovi se takovému vyznění ale podařilo umně podařilo vyhnout – dílo podává s něžností, která je pouze doplněna o nadnesený humor.

    . Už samotné okostýmování jednotlivých postav funkčně vytváří dojem opravdových strašáků do zelí. Foto: Martin Argyroglo.

    Beztak se ale jedná o zcela výjimečnou podívanou. Už samotné okostýmování jednotlivých postav funkčně vytváří dojem opravdových strašáků do zelí; sláma čouhající (nejen) z bot, oblečení, které bychom normálně vyhodili a na hlavě zdeformovaná bílá maska s chomáčky řídkých vlasů. Každý ze strašáků má svůj osobitý styl a charakter. Poutavá je především jejich upřímně působící naivita (která je jedním ze zdrojů komiky), se kterou se vyjadřují. Tato dětsky působící naivita je umocněna umělým zkreslením hereckých hlasů (znějících jako po vdechnutí hélia) v různých hloubkách či výškách. Nehledě na to, jak jejich prostoduchost působila roztomile, dokázali herci užitím těchto prostředků, společně s technickou složkou inscenace, v mžiku proměnit atmosféru z příjemně hravé na nepříjemně tísnivou.

    K celkové práci s napětím přispívá i scénografie režiséra Philippa Quesneho ve spolupráci s Nicole Marianny Wytyczak. Hra je zasazena do čistého bílého prostoru, do kterého si herci postupně přinášejí jednotlivé rekvizity, čímž prázdnou plochu postupně zabydlují (dominantními jsou prvky evokující prostředí farmy, jako jsou balíky slámy, pytle nebo umělohmotné prase) a následně i s dlouhým bílým „plátnem“ manipulují, procházejí skrz, čímž poukazuje na flexibilitu a prozatímní neukotvenost vznikajícího světa. Volba velké bílé plochy umožnila více si pohrát se světelným designem (Pit Schultheiss), který se proměňuje velice pozvolna a jeho hlavní proměna nastává až v druhé polovině hry, kdy jasně bílá scéna tmavne a přibývá i různorodosti barevných odstínů, kterým dominuje zelená. Estetika celé inscenace záměrně evokuje všudypřítomnou spojitost a souvislost s přírodou.

    Farm Fatale je poutavý umělecký počin plný neotřelých nápadů, který hravě pojímá ekologickou problematiku (ačkoliv ani Quesne se nevyvaroval své „agitační chvilky“). Ve finále je ale sdělení inscenace jasné – je třeba si přírody vážit a chránit ji, protože kdo jiný se o ni má postarat, když ne my?

    ///

    Münchner Kammerspiele, Mnichov – Philippe Quesne: Farm Fatale. Režie: Philippe Quesne, dramaturgie: Martin Valdes-Stauber, scénografie: Philippe Quesne, Nicole Marianna Wytyczak, kostýmy: Philippe Quesne, Nora Stocker, světla:Pit Schultheiss. Hrají: Léo Gobin, Stefan Merki, Damian Rebgetz, Julia Riedler, Gaëtan Vourc’h. Premiéra 29. 3. 2019. Psáno z repríz na Pražském divadelním festivalu německého jazyka 26. a 27. 11. 2019.

    ///

    Další díly seriálu o PDFNJ 2019 naleznete zde, zde, a zde.

     


    Komentáře k článku: OhnMoc/BezMacht 2019 (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,