Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Nezávislý výzkum subjektivity (No. 2)

    V neděli se festival 4+4 dny rozjel na plné obrátky. Bohužel jsem nestačil navštívit odpolední akce v Radničních domech, ale hostování laureáta letošní slovenské Nové drámy (a zároveň držitele Ceny diváků tohoto festivalu), bratislavské Divadlo SkRAT s inscenací Extrakty a náhrady jsem si ujít nenechal. A… bylo to rozčarování. Obrovské.

    Postavy hovoří a hovoří, tlachají a tlachají. FOTO archiv souboru

    Postavy hovoří a hovoří, tlachají a tlachají (zleva Vlado Zboroň, Ľubo Burgr a Inge Hrubaničová). FOTO archiv souboru

    Nejprve třeba napsat, o co v inscenaci jde. Před divákem je osvětlený stůl se čtyřmi židlemi, vše (tedy stůl i židle) zabalené po celou dobu představení v igelitu. Proč, to jsem nepochopil. Židle i stůl stojí na lepenkové podlaze vytvořené ze zbytků krabic, pravděpodobně od banánů či podobných velkoobalových. Nad stolem visí řada mikrofonů, které snímají dění. Asi jako bychom byli v rozhlasovém studiu. Okolí stolu – tedy celé rozlehlé jeviště Archy – je téměř po celou dobu ponořeno do tmy. Jen v jednom obraze se vlevo objeví trojice mužských představitelů na vyvýšeném malém jevišťátku (opět s mikrofony nad hlavami) a nabídne divákům jakýsi intimní chlapský rozhovor o tom, že intelektuálky si vždy berou ober-kokoty. Nie kokoty, ale ober-kokoty, zdůrazňuje jeden z nich, představitel seznamovací agentury Ľubo (Ľubo Burgr). Vše ostatní se odehrává u stolu. Tak trochu jako bychom sledovali přenos z rozhlasového studia. Téma a důvod setkávání je jediný – sledujeme první (a později v jednom případě i druhou) schůzku staršího muže a ženy hledající již delší čas skrze velmi drahou seznamovací agenturu partnera. A ono se to ani na pojedenácté nepodaří…

    Jen v jednom obraze se vlevo objeví trojice mužských představitelů na vyvýšeném malém jevišťátku a nabídne divákům intimní chlapský rozhovor. FOTO archiv souboru

    Jen v jednom obraze se vlevo objeví trojice mužských představitelů na vyvýšeném malém jevišťátku a nabídne divákům intimní chlapský rozhovor (zleva Milan Chalmovský, Ľubo Burgr a Vlado Zboroň). FOTO archiv souboru

    Postavy hovoří a hovoří, tlachají a tlachají. Sem tam vznikne bizarní dramatická situace, třeba když žena chce očichat partnera, to je ale snad jediná změna a pikanterie za celou dobu více než hodinové produkce. Agent z agentury se snaží rozpoutat dialogy, komentuje některé části rozhovorů, vede dialogy s jednotlivými postavami. Ale stále a pořád to jsou bláboly a tlachy, jako bych autoři (inscneace vznikla kolektivními improvizacemi) přepisovali řeči ze skutečných obdobných situací. Pochopitelně tím občas vzniká pikantní či bizarní dialog, komická situace, ale „vypadne“ z dění vždy jen tak ledabyle, jako by náhodně. Postavy si udržují svůj charakter, nijak ho nemění. A mluví a řeční a kecají. Divácky je to – aspoň pro mne – naprosto k nevydržení. Proč se dívat na něco a poslouchat něco, čemu se člověk v reálném životě instinktivně brání neshledávaje v tom žádný smysl?

    Sem tam vznikne bizarní dramatická situace, třeba když žena chce očichat partnera. FOTO archiv souboru

    Sem tam vznikne bizarní dramatická situace, třeba když žena chce očichat partnera (zleva Inge Hrubaničová, Milan Chalmovský a Vlado Zboroň). FOTO archiv souboru

    Ke konci představení postavy na chvíli zmizí a po stmívačce obsadí všechny čtyři igelitem potažené židle. Všichni čtyři herci jsou úplně nazí… Ale chovají se, jako by nebyli a zase dál nesmyslně plácají. Byť tentokrát na téma povýtce erotické – hledají přes internet vhodný keramický dildo pro Inge… Snad je to o opuštěnosti, zoufalé osamělosti člověka v naší technokratické civilizaci, snad o stáří a stárnutí, možná o singlech… Snad o tom, že jsme ve skutečnosti stále nazí, jen obklopeni igelity, a nedokážeme sobě naslouchat, vnímat se, žít spolu, chápat se. Nevím. Tento humor, estetika trapnosti podávaná s důslednou bakalářskou (rozuměj důslednou primitivností myšlenek, banalitou slov i charakterů všech postav) a způsob prezentace mě dokonale míjel.

    Nechci zde zcela odsuzovat zřejmě do značné míry experimentální a jistě v jistém smyslu provokativní (viz mé trpění) charakter tohoto díla, zvlášť když má své diváky (viz Cena diváka letošní Nové drámy) i kritickou rezonanci (porota Nové drámy, která této inscenaci udělila festivalovou cenu Grand Prix, pracovala ve složení Dino Mustafić, režisér z Bosny a Hercegoviny, který bude tuto sezonu hostovat v SND, slovakista, překladatel a kulturní manažer, Polák Tomasz Grabiński a slovenský režisér, současný umělecký šéf pražského Švandova divadla Dodo Gombár), přeju jí úspěch, zvlášť když nemá nezávislá scéna na Slovensku na růžích ustláno (Grantová komise MK SR v roce 2015 vznik inscenace nepodpořila, píše se na stránkách SkRATu). Ale snad mohu napsat, že v tom – tedy v otisku reality a jeho ironickém „vyhrávání“ autorskými herci (každý v podstatě hraje sám sebe, vysmívá se postavám a řečnění po svém, užívaje si ho – asi jako bychom sledovali herce Divadla Sklep) – smysl ani zábavnost divadla (ani jakékoli jiné formy umění) neshledávám.

    Všichni čtyři herci jsou úplně nazí... FOTO archiv souboru

    Všichni čtyři herci jsou úplně nazí… (zleva Vlado Zboroň, Ľubo Burgr, Milan Chalmovský a Inge Hrubaničová). FOTO archiv souboru

    Když jsem se zamýšlel nad formou této produkce a hledal zdejší paralely, dospěl jsem k Divadlu Sklep a k improvizovaným produkcím Láhor Soundsystemu Petra Marka. I tam se hraje s banalitou, i tam se hraje s vyprázdněností situací a slov, i tam se často do omrzení tlachá. Nicméně z těchto střípků skládají herci Sklepa i Petr Marek jakýsi otisk sebe, svého okolí, svých přátel a podávají přímou zprávu o své generaci, svém věku, ve kterém právě jsou. A se svými herci i diváky si to užívají. Někdy se tato setkání povedou, občas ne. Výsledek je ale vždy otevřený a proměnný.

    Do konce představení jsem si myslel, že v případě této inscenace je tomu stejně, že jde do značné míry o improvizaci a že se tentokrát zkrátka příliš nezadařilo. Ne že by některé dialogy (např. mezi řidičem Vladimírem /Vlado Zboroň/ a intelektuálkou-antropoložkou Inge /Inge Hrubaničová/) nebyly vtipné, ale co z toho, když nikam neústily? Jako kus masa když pleskne o zem… Že vystupující postavy mají stejná jména jako jejich herci (doplním ještě nesmělého Milana – Milan Chalmovský) vnímám jako autorské přihlášení se k jejich bytí na jevišti, což samozřejmě nemusí mít nic společného (a asi ani nemá) s realitou. Ale opět – nic to nedávalo. Kdo to netušil, nikdy se to nedozvěděl a o nic – krom interního humoru – nepřišel. Nebyl to kabaret ani besídka, nebyla to volná improvizace, byla to – jak jsem později z recenzí zjistil – regulérní inscenace v podstatě s pevným tvarem, situacemi i textem. Estetika trapnosti natažená ad infinitum.

    Důvod, proč ji sledovat a neutéct, jsem nenašel. Nezmizel jsem jen proto, abych o ní mohl podat zprávu.

    P. S. Herce a tvůrce  SkRATu znám, některé osobně ještě z Divadla Stoka, a velmi si jich vážím. Byvší herečka, dnes dokumentaristka Zuzana Piussi byla dokonce mezi diváky osobně přítomná. Tentokrát jsem se však s jejich produkcí – jak vidno – totálně minul. Rozhodně jim však přeju, ať tvoří a existují dál. Ostrov svobody v moři slovenského konzervatismu jejich divadlo zajisté poskytuje. I touto produkcí.

    ///

    Ostatní díly festivalových reportáží:

    Nezávislý výzkum subjektivity (No. 1)

    Nezávislý výzkum subjektivity (No. 3)

    Nezávislý výzkum subjektivity (No. 4)

    Nezávislý výzkum subjektivity (No. 5)

    ///

    Více o festivalu 4+4 dny 2016 na i-DN:

    Tip: 4+4 dny v pohybu /30. 9. – 8. 10./


    Komentáře k článku: Nezávislý výzkum subjektivity (No. 2)

    1. DN

      Avatar

      O inscenaci Extrakty a náhrady
      psal do Divadelních novin 12/2016 Jan Kerbr ve své reportáži z letošního bratislavského festivalu – Nová dráma 2016: Oběti, extrakty, média. Najdete zde: http://www.divadelni-noviny.cz/nova-drama-2016-obeti-extrakty-media
      red.

      05.10.2016 (22.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,