Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Fragmenty z Hradce 2019 (No. 5)

    Předposlední den festivalu Divadlo evropských regionů, ve čtvrtek 27. června, jsem navštívila produkce tří jeho hlavních linií. Ráno hlavní scénu Klicperova divadla, kde se v podání místního souboru konalo představení Malý říjen. Poté jsem v rámci Open Air programu zhlédla taneční představení O překrásné Vasilise a večer jsem zakončila v Divadle DRAK návštěvou sólové performance Francouze Etienna Manceaua nazvané VU.

    Mystifikační komedii Malý říjen napsal Ladislav Smoljak pro Divadlo Na zábradlí, kde měla v autorově režii premiéru v dubnu 1999. Od té doby nebyla v profesionálním divadle inscenována. Deset let od prvního uvedení toto „mlčení“ prolomilo hradecké Klicperovo divadlo.

    Drama je zasazeno do prostředí rakouské vězeňské cely, v níž se během 1. světové války na pozadí reálných historických událostí odehrává fiktivní příběh skupinky velmi „specifických“ vězňů. FOTO KD HK

    Ve Smoljakově hře je jasně čitelná cimrmanovsky jemná, inteligentní komika spojená s humorným glosováním historických událostí a osudů historických postav. Obsahuje ale i varování před totalitářstvím a zaslepeností politickou ideologií. Drama je zasazeno do prostředí rakouské vězeňské cely, v níž se během 1. světové války na pozadí reálných historických událostí odehrává fiktivní příběh skupinky velmi „specifických“ vězňů. Obyvateli cely jsou totiž pozdější československý ministerský předseda Karel Kramář (František Staněk),budoucí československý ministr financí Alois Rašín (Jan Vápeník) a potomek slavného loupežníka Babinského Václav (Filip Richtermoc). Skupinku později doplní Vladimír Iljič Lenin (Jakub Tvrdík) s manželkou Naděždou Konstantinovnou Krupskou (Zora Valchařová-Poulová) a zatvrzelý slovenský vlastenec Juraj Slovák (Kryštof Bartoš). Do příběhu ještě vstupuje špiónka Mata Hari (Helena Korejtková) a dozorce Steinbach (Jan Bílek). Tyto postavy řeší v jedné cele během několika válečných let zásadní politické otázky první poloviny dvacátého století.

    Představení mělo bohužel značně rozvleklé tempo. Foto KD HK

    Představení mělo bohužel značně rozvleklé tempo. Z jeviště se do publika nesla kvanta textu podaného s větší (Helena Korejtková jako Mata Hari) či menší mírou komické nadsázky (František Staněk v roli Karla Kramáře), dění ale chyběla živější reakce mezi herci, která by zvýraznila pointy jednotlivých dialogů a narážek. I když jsou postavy fakticky (z historického hlediska) velmi odlišné, v inscenaci působí podobně, chybí jim osobitější interpretace. Jedinou výjimku tvořila Zora Valchařová-Poulová v roli Leninovy manželky, která hereckou šedost alespoň zčásti rozbíjela. Naděžda Krupská v jejím podání není jen zfanatizovanou obdivovatelkou Lenina, která se po jeho smrti musí stáhnout do ústraní. Nejdříve je to naivní mladá, křehká dívka s ustrašenýma očima, která miluje Lenina především jako muže. Právě z této lásky pramení její obdiv k politickému režimu, který její idol propaguje. V závěru inscenace je z ní životem ubitá, nešťastná žena, která přišla o svou jedinou životní jistotu a strach ji donutí k velkému kompromisu. Ze všech postav právě její jednání působí nejvíce lidsky, bez šustění papírem, tudíž je tu velká možnost se k němu nějak vztáhnout.

    Z hlavní scény Klicperova divadla jsem zamířila na Open Air program do šapitó Lodivadla – Q10. V podání jedné hudebnice a dvou tanečnic z hradeckého Tanečního divadla Honzy Pokusila jsem tu zhlédla pohádku O překrásné Vasilise. Celé představení bylo z hlediska scény, rekvizit, ale i promluv všech tří účinkující značně minimalistické. Hlavní roli zde hrál tanec a živá hudba. Navzájem se doplňovaly a posilovaly. Hudba plasticky navozovala rozdílné atmosféry jednotlivých scén z příběhu o nebojácné Vasilise, která se musela vydat k Babě Jaze pro oheň. Pohybové kreace tanečnic zase poutavě a srozumitelně posouvaly děj kupředu. Původně jsem se obávala, aby si tvůrci kvůli pochopení děje pro mladší publikum až příliš nevypomáhali textovou složkou, ale naštěstí se tak nestalo. Tady se sofistikovanou, zábavnou formou vyprávělo hudbou a pohybem.

    Divadlo evropských regionů jsem v podvečerních hodinách zakončila ve Studiu Divadla DRAK. Zde jsem byla svědkem sólové show Francouze Etienna Manceau nazvané VU. Ten v ní propojuje  téma denní rutiny a puntičkářství. Vše se odehrávalo ve velkém bílém obdélníku, který symbolizoval domek či byt. Uprostřed prostoru byl miniaturní stoleček, u kterého na malé židli seděl jediný aktér produkce a pomocí několika rekvizit tu připravoval nápoj… Představení bylo totiž do extrému vyhnaným rituálem přípravy čaje s mlékem.

    Manceau jej připravoval přes hodinu. Velmi vynalézavě, precizně, ale především hravě. Kostku cukru například nevložil do čaje hned, ale rozhoupal ji na lžičce na druhé straně stolu a posléze se s ní do horké tekutiny trefil. Ještě před tím mu ale upadla na zem. Rukou ji sebrat rozhodně nehodlal. Použil tedy titěrné speciální kleštičky na cukr. Jak jsou ty naše nástroje pro denní potřebu komické, stejně jako naše počínání, pomyslela jsem si v té chvíli. A poté ještě mnohokrát.

    Kostku cukru například nevložil do čaje hned, ale rozhoupal ji na lžičce na druhé straně stolu a posléze se s ní do horké tekutiny trefil. Foto Alexis Dorc

    Během představení zapojoval Manceau do přípravy čaje i jednoho z rodičů a několik dětí. Rozhodně se ale nejednalo o atakující vtahování diváků do hry. V těchto chvílích ale bylo zřetelné, že se jedná o performerem nepředvídatelnou improvizaci, která ke konci představení působila spíše jako retardující natahování výsledného tvaru. Do té doby se ale jednalo o svěží, zábavné a energické dílo na pomezí cirkusu, pantomimy a hry s objekty, které malé diváky může nalákat svou hravostí a vynalézavostí a dospělé i zamyšlením nad malicherností a absurdností obyčejných denních úkonů.

    Klicperovo divadlo, Hradec Králové – Ladislav Smoljak: Malý říjen. Režie Šimon Caban, dramaturgie Jana Slouková, scéna: Šimon Caban, kostýmy: Simona Rybáková, hudba: Vojtěch Dlask. Premiéra 18. května 2019 na hlavní scéně KD HK.

    Taneční divadlo Honzy Pokusila, Hradec Králové – O překrásné Vasilise. Režie Miroslav Zavičár, choreografie Honza Pokusil, živá hudba Jitka Jägrová, kostýmy Tereza Dvořáčková a Radka Janů, světelný designe Tomáš Roček. Tančí a hrají Barbora Machová Křováčková a Veronika Dlouhá. Premiéra 6. prosince 2014.

    Cie Sacekripa, Francie – Etienne Manceau: VU. Autor Etienne Manceau (laureát Circus Next), konzultant Sylvain Cousin, koproducenti Pronomade(s) en HAute Garonne – Centre national des arts de la rue / Le Samovar / Quelques p´Arts / Circa Auch / Le Petite Pierre / L´Espace Catastrophe / La Grainerie / Le Lido. Premiéra 2012.

    ///

    Více o performanci VU na i-DN:

    Intimity nového cirkusu (No. 3)

    Jaký to nádherný svět kauzality!

    Více o festivalu Divadlo evropských regionů na i-DN:

    Divadlo evropských regionů


    Komentáře k článku: Fragmenty z Hradce 2019 (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,