Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Důlní divadlo (No. 9)

    Jan Frič: Smích je vrcholná forma pláče

    Letošní dramaturgie Dream Factory Ostrava se zaměřila na profil režiséra Jana Friče (1983). V programu bylo pět inscenací, které  vytvořil pro velká i malá divadla po celé republice. Domácí je Král Ubu, kterého uvedlo Národní divadlo moravskoslezské, oceňované Přízraky přijely z Městského divadla Kladno, Prahu reprezentovala Válka z Divadla X10, kontrovezní Mlčení bobříků z Divadla pod Palmovkou a trampská inscenace Hubte trampy, serou v lese z A Studia Rubín.

    FOTO ARCHIV

    Mlčení bobříků z Divadla pod Palmovkou FOTO ARCHIV

    Jedna dramaturgická linie festivalu se jmenuje Režisér Jan Frič. Je to pro vás pocta, nebo vás tato pozornost spíše znervózňuje?

    Domnívám se, že jde o specifický ostravský humor.

    Kdybyste mohl dramaturgii festivalu poradit – na kterého režiséra by se měla zaměřit v dalším ročníku?

    Jan Kačena, Ivan Buraj

    Co mají vaše inscenace, na festivalu uváděné, společného (kromě toho, že je režírujete)?

    Jde o přehlídku amatérských klišé z devadesátých let, kde se všichni dostali k celkem funkční jevištní technice. No a s tím souvisí ten spojovací moment: infantilita.

    Vybíral jste si texty sám, nebo vám je nabídlo divadlo? Je vám některý bližší?

    Výběr textů anebo témat v případě, kdy se člověk chce divadlem živit, tedy je s divadlem ve vztahu námezdním, je velmi často o kompromisu. Na jedné straně jsem já a na druhé straně je ten, co to platí a má nějakou představu, co chce, a hlavně na co mu budou chodit diváci. Což je sice v případě dotovaných divadel trochu nonsens, ale bohužel to u nás tak funguje. Naštěstí u všech inscenací, které jsou zde na festivalu uváděny, byl ten kompromis celkem bezbolestný. A například za Přízraky jsem se slzami v očích vděčný a Trampy jsem si vysnil.

    valka

    Válka z Divadla X10 FOTO ARCHIV

    Tvorba které inscenace byla nejobtížnější?

    Kdyby to byla obtíž, neradoval bych se z toho. Takže, snad (?) žádná. Provozně nejnáročnější byla Válka, jelikož se nám podařilo se v kompletním počtu sejít až v den poslední generálky. Na druhou stranu jsme během tohoto zkoušení byli asi nejvíc společně dohodnutí na tom, co to pro nás znamená.

    Co to pro vás znamenalo?

    Během příprav jsme mohli řešit tu inscenaci – povídat si o současné situaci, nalévat si konvičky kávy, nerozptylovat se zbytečnýma hereckýma manýrama a tak. Prostě vládl klid a souznění.

    Režírujete radši na velkých, nebo malých scénách?

    Na malých. I jako divák preferuji komorní prostory. A to nejen proto, že v současné finanční situaci českého divadla je téměř nemožné na velké scéně patřičně inscenaci scénograficky vybudovat, jelikož to musí být taky trochu podívaná. Mám raději intimní kontakt s herci, anžto jsou, myslím, důležitější, než to, co vidíte.

    Poradil byste diváků, jak mají chápat režiséra Friče? Co je pro něj při inscenování stěžejní?

    Smích je vrcholná forma pláče.

    Zabte trampy, serou v lese

    Hubte trampy, serou v lese z A studia Rubín FOTO PATRIK BORECKÝ

    Dvě inscenace jsou zařazeny také do linie Skauti a trampové. Jste skaut, nebo pionýr?

    Byl jsem v dětství asi půl roku Jiskřička. Pak jsem dlouho dobu byl členem oddílu „Páskovka“, který původně patřil pod Brontosaury, a pak krátce po revoluci jsme přešli pod Pionýra, jenž se paradoxně zachoval v nové době nejtržněji, to znamená, že členské poplatky byly nejnižší ze všech tehdejších mládežnických organizací. Rozhodnutí vedení našeho oddílu přestoupit právě pod ně bylo tedy motivováno neúprosnou neviditelnou rukou trhu.

    Pubertu jsem strávil na čundrech a můj brácha je v současnosti skautským vedoucím.

    Nyní máte před premiérou inscenace Óm jako Oblomov v Divadle Na zábradlí. Jaké téma je pro vás stěžejní?

    Tento román chci zviditelnit odnepaměti. Oblomovovo rozhodnutí pro vědomé nebytí je pochopitelné a zenové.

    Dramatizaci vytvořil Martin Františák. Proč jste jej oslovil?

    Chtělo to autora se širokou duší. Martina považuji za jednoho z nejschopnějších současných českých dramatiků. Líbí se mi jeho tvorba. A mám plán – chci iniciovat vznik nových divadelních textů, které přesahují hranice jedné inscenace.

    ///

    Více na i-DN: Ostravské snění o skautech

    Ostatní denní reportáže:

    Důlní divadlo (No. 1)

    Důlní divadlo (No. 2)

    Důlní divadlo (No. 3)

    Důlní divadlo (No. 4)

    Důlní divadlo (No. 5)

    Důlní divadlo (No. 6)

    Důlní divadlo (No 7.)

    Důlní divadlo (No. 8)


    Komentáře k článku: Důlní divadlo (No. 9)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,