Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Dotkni se a pošimrej (No. 2)

    Prvním představením druhého dne Malé inventury byla Krajina s bažantem, zajícem a srnkou režiséra Jana Mocka. Během hodiny v Alfredu ve dvoře jsme byli svědky představení na pomezí činoherního a objektového divadla. Lidé přenášeli a rearanžovali balvany, zeleň i malou faunu sem a tam. Tři performeři na původně zcela prázdné scéně stavěli umělou přírodní scenérii za doprovodu autorské country balady, která po celou dobu hrála v hypnotizující smyčce. Performeři střídavě symbolicky naznačovali hru na kytaru a k doprovodu stejně jen náznakem otevírali ústa ke zpěvu.

    Prvním představením druhého dne Malé inventury byla Krajina s bažantem, zajícem a srnkou režiséra Jana Mocka. Foto: archiv festivalu

    Následně nosili na scénu kameny, vřes, kapradí, vycpaná zvířata – bažanta, zajíce, pravděpodobně i srnku a na velké plachtě natažené za scénou je vidět romanticky pitoreskní výjev vzdálených hor a vodopádů. Do tohoto procesu skládání pomyslné instalace však zasahuje déšť a jeviště, najednou pokryté vodou musí být odklizeno a po jeho skončení se scéna staví nanovo. Umělé vytváření přírody, kterou si zároveň ničíme, je zde spojené s vnitřním pnutím k útěku ze společnosti za její okraj do divočiny, kde by snad bylo nejlepší zešílet. Toho postavy dosáhnou velmi antiiluzivní přeměnou v postavy pohádkové, nasazením elfích uších a změnou způsobu svých pohybů na féericky hladké proplouvání skrze prostor. Poté si společně zapálí táborák, doopravdy zazpívají a své nově vzniklé identity se opět zase vzdávají, z jeviště odchází bez této masky. Čisté bytí v prostoru a čase, pohyb těl a vnímání objektů vytváří vizuální instalaci (jak slibuje sama anotace), která končí zasněžením celého prostoru. Cykličnost, falešná opravdovost předmětů i vážnost prováděných gest působí komicky, ale i tíživě naléhavě.

    Existuje dojem bytí je nevšední pohybová performance choreografky Terezy Lenerové, která na ní spolupracovala s dramaturgem Janem Horákem. Foto: archiv festivalu

    Existuje dojem bytí je nevšední pohybová performance choreografky Terezy Lenerové, která na ní spolupracovala s dramaturgem Janem Horákem. Volně navazuje na projekt Taxon, který se stejně tak vyznačuje specifickými prodlouženími lidského těla, která vytvářejí děsivá nelidská vzezření. Na každé z končetin mají performerky uchyceny asi metr dlouhé větve obalené černou páskou. Těmito tělesnými doplňky je možné pohybovat se pouze pomocí loktů a kolen a synchronizovaného svíjení se trupem. Na rozdíl od Taxonu, kdy tyto nové tělesné části nebyly z končetin vůbec sejmuty, v Existuje dojem bytí se s nimi pracuje jako s něčím, co je nabývané i pozbývané v probíhajícím procesu. Přes to, že o existenci konkrétního děje by se asi dalo spekulovat, lze pozorovat jistý progres od nejvíce tajemné a primární kreatury po lidské postavy ve světě homo homini lupus a nakonec, a to snad je ještě znepokojivější, bytosti existující ve společnosti. Všudypřítomná existenciální úzkost umocněná kouřem, světly a dunivými zvuky vytvářejí atmosféru nejistoty, která je v inscenaci tak jedinečná.

    Dotkni se a pošimrej (No. 1)


    Komentáře k článku: Dotkni se a pošimrej (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,