Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2024

ročník 33
28. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Cirk-UFF: Na vlně cirkusu (No. 3)

    Festival oficiálně skončil v neděli 6. června, jeho vrchol však nastal v sobotu, a to svou délkou, počtem produkcí, po celý den nejvyšší návštěvností a nejdružnější atmosférou od svého zahájení. Dále byl překonán festivalový výškový rekord a patrně by se našla ještě další „nej“ typu nejvíce improvizací, nejbouřlivější potlesk, nejrozmanitější místa performancí atp.

    Hnízdo na nitkách. Foto: Miloš Šálek

    Hned první sobotní představení bylo situováno do trávy, a především pak do výšky mezi dva vzrostlé stromy za kulturním centrem UFFO. Rodinné interaktivní představení Hnízdo na nitkách komunikovalo téma mateřství prostředky závěsné akrobacie a hula hoopingu za výrazné podpory autorské živé hudby Ester Valtrové. V titulní roli mláděte, které toužilo co nejrychleji se naučit létat a vylétnout z hnízda, se v závěsném kruhu a na šále představila Veronika Smolková. O netradičním způsobu seznamování pak vyprávěla groteskní romance Johnny & Jenny, v níž se Jonatán Vnouček proměnil v servisního technika mobilních toalet a Michaela Stará v tajnůstkářskou slečnu obývající právě jednu z toaletních budek. Od své premiéry v loňském roce se z performance stala klaunérie s přesným načasováním gagů a nápaditými manipulacemi s objekty. Velkolepé entrée jako každý den odpoledne patřilo již dobře známému klaunovi Murmuyovi, jehož projev byl natolik bezprostřední a spontánní, že i navzdory opakující se struktuře, vyzněla jeho show Fisuro pokaždé jinak, ale vždycky vtipně. Klaun bez zábran, hranic či mezí znovu neváhal navázat na velmi kontaktní hru. Ta se nesetkávala vždy s všeobecným pochopením, ale i přesto svůj výstup zase zakončil veselou svatbou s divačkou a následnou vodní bitvou s publikem. Podobné ovace sklidily i další improvizovaná představení pod širým nebem jako Happy Hour souboru Squadra Sua, nebo vystoupení kvarteta absolventů Katedry nonverbálního divadla pražské HAMU sdružených pod názvem My kluci, co spolu chodíme. V improvizačním módu se nedobrovolně ocitla právě dvojice z uskupení Squadra Sua, které na ploše před UFFem uvedla grotesku z restauračního zařízení. Ovšem, namísto původních tří performerů se z důvodu náhlého zranění setkali v Trutnově pouze dva z nich. Řešení našli v angažování alternace přímo z řad diváků. Husarský kousek, kterým vyřešili absenci kolegy, povznesl už tak výsostně legrační show na vrchol situační komiky.

    Eliška Brtnická se ve své druhé site-specific performanci Hang Out vydala na trutnovský pivovarský komín. Foto: Miloš Šálek

    Nenápadná, a přesto nejvýraznější česká aerialistka Eliška Brtnická se ve své druhé site-specific performanci Hang Out vydala na trutnovský pivovarský komín. Divadelní vycházka, tzv. audiowalk zprostředkovávala skrze zvukovou stopu zkušenosti nynějších dospělých s jejich dětskými výzvami o sebepřekonání, riskování a úrazy. Během poslechu skupina sledovala akrobatku na její cestě vzhůru, na níž překonávala překážky, anebo si je dokonce vytvářela, jako když si přes oči přetáhla výstražnou pásku a rozešla se po úzké plechové římse mezi střechami až k jejímu konci, za nímž nebyla nic než hloubka. Brtnická dokonale čte prostor, do kterého Hang Out aranžuje. I zde plynule vystoupala až nad poloviční výšku komínu, odhadem ke třiceti metrům od chodníku, na kterém stálo fascinované publikum. Artistka pracovala s tělem a omezeným prostorem, jako by flexibilní dialog s materiálem a architekturou byl její přirozeností. Zvláštnost performanci dodával pohyb čápů v hnízdě v ústí komínu.

    AirGym Art Company a jejich projekt Wendigo. Foto: Miloš Šálek

    Vzdušné mistrovství, v tomto případě v uzavřeném prostoru se všemi divadelními vymoženostmi, představil soubor AirGym Art Company ve svém projektu Wendigo. V potemnělém příběhu inspirovaném mýty a bojem dobra se zlem, láskou a neštěstím se zejména ve vzduchu odehrávaly nejzajímavější choreografie, Tomáš PintérBarborou Bartoňovou excelovaly v duetu na strapsech. Atmosféru podtrhovala magická hudba Milli Janatkové a Petra Špačka.

    Voyerky. Foto: Miloš Šálek

    Visení, vzdušnost, pády, překonávání výšek pokračovalo i s dalším titulem, tentokrát v šapitó. Cirkus TeTy si k letošnímu desetiletému výročí nadělily hned dvě premiéry. Po komorním představení Narušení uvedeném na jaře se na festivalu CirkUFF objevily Voyerky. Historií svého vzniku a součtem všech zúčastněných jde o velkolepý projekt, jenž si za své téma zvolil vztah mateřství a umělecké kariéry. V jednu chvíli se dokonce jeviště stalo jak hrací plochou pro taneční a akrobatické výstupy, tak hřištěm pro děti. Aktuální a neotřelé zpracování pod vedením choreografky Martiny Hajdyly Lacové je tím i příslibem, že díky účasti dětí nejrůznějšího věku, bude představení pokaždé o trochu jiné. Z diskuse po představení vyšlo i najevo, jak nelehký úděl při zkoušení z hlediska organizace a pozornosti pociťovaly nejen matky, ale i dvě (dosud) bezdětné akrobatky. Nejvýraznější tečku za dnem věnovaným vzdušné akrobacii vykreslila svým neskutečně ohebným těla Havajanka Thula Moon Martin v závěsném kruhu. Její číslo pod stmívajícím se nebem poukázalo na vysoké kvality světového cirkusu.

    Nedělní program věnovaný rodinám se pak pomalu rozpíjel v červnovém slunci a na humorné notě uzavřel trutnovský festival. Cirk-UFF příjemně uplynul, aniž by se kdekoliv na trati zadrhl. Dokonce i počasí navzdory předpovědím vyšlo festivalu vstříc a občasný déšť vždy jen na chvíli osvěžil přítomné, velice často rozesmáté publikum.


    Komentáře k článku: Cirk-UFF: Na vlně cirkusu (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,