Divadelní noviny > Burza Festivaly Reportáž
Boskovické líbání (No. 2)
Do druhého z kvarteta boskovicky-festivalových dní mne svými libě post-punkovými tóny přátelsky přivábila rožnovsko-pod-radhošťská kapela Chorobopop, jež živelnými písněmi ze svého debutového alba Kočky, krysy, celebrity v podstatě předurčila turbulentní ráz celého pátku. Klubová scéna v nich dostala pořádnou dávku adrenalinu do svých žil. Najděte si je v otevřených časech a budete se usmívat i vlnit!
Následující písničkářský set někdejšího Houpacího koně, a také poloviny urban-folkového dua Kieslowski Davida Pomahače, bohužel chvílemi zněl jako nízkotuční Priessnitz. Avizovaná osobitost a intimita se v open air provedení postupně rozplizla ve sterilní nudu, a umrněný cover psí vojákovské hymny Černý sedlo si potom chlapci mohli odpustit zcela.
Mnohem větším přívalem nejen radostných emocí, ale i bezprostředního splínu mne poté zahrnul Člověk krve, jenž se tentokrát představil s kapelou a jejich společné vystoupení mne uhranulo natolik, že jsem zapomněl odejít na Kill the dandies!, kteří paralelně zahajovali program v Letním kině. Snad mi odpustí. Inspirační dědictví Znouzectnosti, Wabiho Daňka, Trabandu, Bratří Orffů a mnohých dalších je v podání svéráze zrozeného ve Stříbrné Skalici kořeněno autenticky jímavým projevem, brilantními, nevšedně obrazivými texty i poctivou dávkou špíny. Co víc si přát?
Rozhodně nikoli Bert & Friends. Na jejich vystoupení na obří scéně Letního kina byla jasně zjevná skutečnost, že exponenciálně rostoucí řady jejich fanoušků nejsou povětšinou vůbec schopny vnímat ironickou linii jejich tvorby. Ve tři ráno jako soundtrack k probděle přizasněné noci prosím. Ale coby headlineři multižánrového festivalu? Nafouklá mediální bublina, a náhražka extáze pro postarší groupies i náctileté holčičky. Čekal jsem víc!
I proto jsem rychle vlastní cesty zamířil zpět do Panského dvora, na jehož divadelní scéně se zabydlela Honza brněnského Masakru Elsinor, již jsem hodnotil už ze streamované premiéry v rámci Venuše ve Švehlovce. Z odvety v podobě živého provedení příjemně vystupuje křehká retro teatralita, vysoká úroveň sehranosti hereckého kvarteta, ambientní hudba Ondřeje Mataje, a evidentní žánrová příbuznost s Hamptonovým Úplným zatměním. Palec letí tentokrát výrazněji více vzhůru. Další důkaz toho, že streamy často klamou!
Úderem půl jedenácté jsem divadlo změnil za (původní profesí!) herečku za mikrofonem. A Monika Načeva, tentokrát s formací Zdivočelí koně hravě dokázala, že komorní tvorba není překážkou suverénnímu zabydlení největší scény, a postarala se o jeden z nejlepších koncertních setů nejen pátku, ale celého festivalu. Závěrečnými Magickými nocemi navíc udělila Davidu Pomahačovi a dalším coveristům parádní lekci. Děkuji nadšeně!
Poslední dvě položky mého pátečního putování boskovickým programem jsou si vzájemně příbuzné únavou, kterou jsem z nich pociťoval. Nuda je totiž vražedkyní zábavy, a opakovaně neúspěšné pokusy Midi Lidí obstát ve srovnání s Tata Bojs jsou spíš deprimující. Další diskotéka pro masy s přesahem, jenž z davu vnímá málokdo. Bičem unylosti mne pak na vysokohorském Palouku Potrvá finálně seřezal DJ Sestra, s jehož umem mám jinak řadu pozitivních zkušenosti. V sobotu nad ránem jsme však stejně naladěni rozhodně nebyli. Ozvěny deep housu mezi stromy? Obří pruda!
Pokračování příště.
///
///
Projekt vydávání letních úvah, glos, reportáží a recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.
Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.
Komentáře k článku: Boskovické líbání (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
