Články autora: Vladimír Just

Hlásat čtvrtpravdy je skoro totéž co lhát

Jsem fascinován fanatickou vytrvalostí, s jakou pronásleduje Jana Soukupová brněnské Národní divadlo... Reakce na reportáž Brněnští konšelé a hlavy na tyčích, DN č. 18, 1. 11. 2011.

Milá Marie,

Odpověď Marii Reslové na její otevřený dopis ohledně výběrového řízení na pronájemce Divadla Komedie.

Vše pro dobro světa?

Nevím, zda je to přese všechno, co jsem o něm psal minule, vlivem nového pána Kavčích hor, ale fakta jsou fakta: po dlouhé době tu musím pochválit Otázky Václava Moravce. Po profesorech ekonomie Stiglitzovi a Švejnarovi vyrukoval Moravec...

Dobré kroky na špatné cestě

Během léta zaznamenal jsem na Kavčích horách několik dobrých kroků, bohužel však na špatné cestě. Dobrým krokem bylo určitě zvolení Milana Uhdeho předsedou Rady ČT – Uhde je umělecky nezpochybnitelná osobnost, v mediálních radách jedna z posledních...

5P z Plzně… Vladimír Just

PĚT PLZEŇSKÝCH P? Letos jsem to měl bohužel Pokažené Pitomým Pendlováním mezi Plzní a Prahou, ale i tak z těch dvou — tří dnů jeden zážitek Příjemný: ROMEO A JULIE u Bezručů O kolika souborech můžeme říct s klidným svědomím, že mají nezaměnitelně svůj...

Úvahy posttelevizní Šíp versus Kraus?

Minule jsem tu vyslovil obavy, zda jeden ze dvou posledních investigativních pořadů České televize, který po strastiplné cestě stále méně sledovatelnými týdenními časy doputoval do nedělního dopoledne, nechystá se z moci úřední zavřít krám – a dostalo se mi...

Přecyranováno?

Více než stoleté vítězné tažení Cyrana českým světem pokračuje. A to navzdory předpovědím škarohlídů včerejších i dnešních. Ke třem úspěšným pražským Cyranům (Martina Hofmanna v Celetné, Martina Stránského na Palmovce a Davida Prachaře...

Úvahy posttelevizní: Piškanderdulá aneb Etiketní podvod

Nedávno jsem tu v náčrtu vize zmagazínovatělé televize popsal osvědčený způsob, jak se zbavit nepohodlných kritických pořadů: smýkat s nimi v různých nepravidelných dopoledních, odpoledních či předpůlnočních časech tak dlouho, až se zbaví posledního...

Nenahraditelný svátek

Na hradecký divadelní festival – pořád ještě největší v republice a okolí – nedám dopustit. S výjimkou prvého ročníku jsem zatím žádný nevynechal, a tak festival a jeho nenahraditelná atmosféra patří k mým nejradostnějším...

Glosy k jazyku Posledních chvil lidstva

Když během jednoho týdne v červnu 1936 odešli Karl Kraus (12. 6.) a jeho o měsíc mladší duchovní anglosaské dvojče Gilbert Keith Chesterton (14. 6.), napsal v nekrologu Ferdinand Peroutka, že tu zemřeli dva...

Úvahy posttelevizní: Ceny, křeč a televize

Také jste si všimli, jak se kolem některých nepodarů na obrazovce, uváděných s bezpochyby bohulibými úmysly jinak sympatickými lidmi, chodí jako kolem horské kaše? Takové taktní obcházení doslova tekutého trapasu v přímém přenosu týkalo se letos i udílení...

Slavme slavně slávu slavných…

5/2011 Nemám rád jubilea. Ne proto, že bych požehnaný věk komukoli nepřál, a dožije-li se někdo (ať už člověk nebo třeba divadlo) ve zdraví stovky, není důvod mu k tomu slušně nepoblahopřát. To, co je na jubilejích nesnesitelné, nejsou blahopřání, k těm se tímto...

Zmagazínovatělá veřejnoprávní…

3/2011 Chcete se zbavit nepohodlné kritiky, zvláště pak takové, jež zlobí mocné, kteří vás ustavili do funkce, z níž vás mohou kdykoli zase převodovou pákou televizních rad odvolat? Třeba pod nicotnou záminkou, že jste kdysi řídil bolševický časopis Palcát? Jak se ale té kritiky...

Jde o každý milimetr svobody

3/2011 Novou hru jednoho z nejoceňovanějších a toho času nejhranějších českých dramatiků Davida Drábka, uměleckého ředitele renomovaného Klicperova divadla v Hradci Králové, nazvanou KOULE, jsem shodou okolností četl v předstihu již na podzim 2010, kdy jsem pro studenty Divadelní...

Jazykový kýč a x krát Frič

K novým formátům České televize se ještě vrátím, ale už teď ve mně cosi budí nedůvěru: veřejnoprávní obrazovka má být šiřitelkou slovní kultury, nikoli paslov, zvlášť obrací-li se k náročnější klientele. Těžko ji nalákáte slogany, že ČT 24 je vlajkovou lodí...

Život ve lži aneb Trezorová herečka J. Š.

Vlastně bych se neměl ničemu divit: všechno do sebe zapadá. Herečka, doživotně zazděná ve frázi, v šedesát let ustrnulých schématech interpretačních i myšlenkových, herečka, jejíž tvorba (až na výjimky) v podstatě nikdy neopustila pole uměleckého a politického kýče, se...

Jak nepomlouvat (normalizační) Národní divadlo

Petr Štěpánek se v rozhovoru s Radkou Hrdinovou dušuje: Národní divadlo já nikdy pomlouvat nebudu. Vzápětí říká, přičemž mu objektivním kritériem úpadku umění na ND jsou blíže neuvedené uvaděčky a jediným argumentem fakt, že filharmonie nemá hrát rock: To, co se s...