Otázky Václava Moravce. Po profesorech ekonomie Stiglitzovi a Švejnarovi vyrukoval Moravec předposlední říjnovou neděli při hodnocení událostí uplynulého týdne s Václavem Bělohradským a Jacquesem Rupnikem. Tedy konečně se dvěma profesionály kritické reflexe politiky, nikoli s jejími praktickými aktéry, suplujícími komentátory.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Vše pro dobro světa?

    Nevím, zda je to přese všechno, co jsem o něm psal minule, vlivem nového pána Kavčích hor (možnost, že by to bylo vlivem mého letitého hořekování nad bezplatným píárkem politiků na ČT, mám za pravdě velmi málo podobnou), ale fakta jsou fakta: po dlouhé době tu musím pochválit Otázky Václava Moravce. Po profesorech ekonomie Stiglitzovi a Švejnarovi (k nimž ovšem připojil bývalého politika Vladimíra Dlouhého) vyrukoval Moravec předposlední říjnovou neděli při hodnocení událostí uplynulého týdne s Václavem Bělohradským a Jacquesem Rupnikem (k nimž připojil ředitele České spořitelny). Tedy konečně se dvěma profesionály kritické reflexe politiky, nikoli s jejími praktickými aktéry, suplujícími komentátory. Věcná úroveň odborné debaty, zbavené nejapných osobních invektiv, kontrastovala se stereotypním scénářem chvály (sebe) a hany (druhého), jak ji tutéž neděli předvedla Prima ve své Partii (v ringu zápasili Kateřina Peak a Marie Benešová, rozuměj VV a ČSSD). Kéž by tato přítomnost profesionálů reflexe, nikoli praktických politiků, nebyla na Kavčích horách osamělým výkřikem, ale trvalou praxí. O vstřícné píárko politikům, často těm nejméně kompetentním, se i tak postarají jiné pořady (tentokrát třeba Karel Šíp, který laskavě nabídl hájení neobhajitelného, např. zásahů v bezzásahových zónách, ministru Chalupovi ve Všechnopárty 21. 10. na ČT 1).Druhou pozitivní zprávou je, že se jediný investigativní ekologický pořad, bránící občanskou společnost proti developerům všeho druhu, konečně přesunul na časy, jež nekolidují s hlavním nedělním diskusním pořadem (viz Nedej se, 23. 10. ČT 2 v 11.35).

    Dokument režiséra
    Víta Klusáka
    Vše pro dobro světa a Nošovic
    FOTO ARCHIV

    A do třetice všeho dobrého začala se ČT intenzivněji věnovat tomu, co ji může jako nenahraditelné veřejnoprávní médium legitimovat nejvíce, totiž dokumentům. Tentokrát i snímkům z jihlavského festivalu (Pozemštané, koho budete volit? v rámci Ozvěn MFDF Jihlava, 19. 10. na ČT 2 ve 23.05 a Vše pro dobro světa a Nošovic, 20. 10. na ČT 2 dokonce v prime timu, ve 20 hodin). První ze jmenovaných snímků, který loni v Jihlavě získal Cenu diváků, je originálním humanitárním pokusem na hranici sociologického výzkumu a sociálně-skupinového portrétu. Dokumentární dílna občanského sdružení Inventura nabídla pod vedením režisérky Lindy Jablonské pohled na naši mentálně nemocnou politickou scénu tím, že nechala před posledními parlamentními volbami provádět předvolební rozhovory osobami s mentálním handicapem. Pustila do bouřlivého terénu předvolebního cirkusu autisty a další handicapované a pod palbou jejich dětsky upřímných, jindy zase rafinovaně obmyslných otázek jsme nahlédli českou politickou kulturu z věru nelichotivé strany. Některé nerudné reakce zaskočených politiků i agitátorů (nejen z řad fašistoidní Dělnické strany, ale například i představitelů dvou nejsilnějších levicových partají, jež by dnes získaly ve sněmovně pohodlnou většinu) ukázaly nehezký, latentně nahnědlý rub české politiky poté, co z ní opadne mediální maska politické korektnosti. Jiné nepřipravené reakce (bohužel stran, jež se pak do sněmovny vůbec nedostaly) naopak ukázaly k handicapovaným – i k otázkám a problémům, jež jim nabídly k řešení – vstřícnější tvář. Vznikl tak karnevalově převrácený, neotřelý a drsný řez českou politickou krajinou, jenž vyvolává smutnou otázku, kdo u nás vlastně je – a kdo není – mentálně v pořádku. Že ti, kdo to mají hodnotově v hlavě v pořádku, jsou tvůrci dokumentu, a nikoli celebrity a celebranti české politiky, prokázala i beseda po jihlavské premiéře filmu, suverénně vedená a pohotově glosovaná protagonisty filmu.

    Druhý z autorských dokumentů (scénář a režie Vít Klusák) na příběhu korejské automobilky, násilně umístěné doprostřed beskydského zelného pole, rozehrál vlastně téma hodné Dürrenmatta: jen úlohu bohaté staré dámy, jež navštíví a špinavými penězi si koupí svědomí chudé podhorské obce a zkorumpuje její obyvatele, hraje globální byznys a domácí funkcionáři jeho aparátu (včetně servilních médií). Osvědčenými metodami vlivových agentur – od uplácení po vzorové exkurze – zlomí odpor i těch posledních tvrdohlavců z rodu Králů z Topolova Konce masopustu. Korejská automobilka a její nezadržitelný pokrok totálně zlikviduje místní pěstitelské a kulturní tradice (vztah ke krajině a půdě) a pod slovní mantrou prosperity a zaměstnanosti naivní obyvatele, nadšené ze sociálního pokroku úplně stejně jako přiblblé prvomájové davy z padesátých let, de facto podvede. Namísto místních automobilka zaměstná levnou a poslušnou přespolní pracovní sílu, jenže půda už je pryč, krajina zdevastovaná, limity znečištění překračovány, a ve fabrice panují povědomé totalitní praktiky Prosperita se nekoná, zato vyhazovy z práce ano (moment, kdy je příliš kritický zaměstnanec vyhozen z práce kvůli účinkování v Klusákově dokumentu, je filmařsky neobyčejně silný, ale nutně klade obecnou otázku po etických mezích, v rámci nichž ještě může, či nemůže dokumentarista přímo zasahovat do života portrétovaných).


    Komentáře k článku: Vše pro dobro světa?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,