Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Co se skrývá Za dveřmi? (No. 8)
Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Konec osmidenního festivalového řádění a pouličního veselí, které nám přinesl letošní ročník festivalu Za dveřmi. Po téměř roční izolaci si diváci mohli užít i zahraniční tvorbu. A především mohli naživo vidět mnoho tuzemských umělců. Byl to sice vyčerpávají a náročný prodloužený týden, ale stál za to.
Poslední den zahájili mladí umělci z Žongléros Ansámbl, kteří s sebou přivezli poetickou pohádku Hvězdář. Dílo vypráví příběh mladé holčičky Nadii, která si ve vzteku přeje být stovky světelných let daleko, což se jí splní. Na pomoc jí přijde pomocník Hvězdáře jménem Hvězdík, který jí pomáhá vrátit se domů, a po cestě potkávají nejrůznější nástrahy vesmíru. Žongléros Ansámbl je soubor mnoha talentů, což se nebojí ukázat i na scéně – ať už jde o závěsnou akrobacii, využití hereckých principů grotesky, jízda na jedno kolce či spoustu dalších triků. Ačkoliv by se mohlo zdát, že půjde o zdánlivý a neforemný mix všeho, Žongléros využívají veškeré disciplíny smysluplně a strukturovaně. Jediné, co jejich pohádce lze vytknout, jsou jisté dějové „díry“ v motivacích, kdy se jednání některých postav zdá příliš simplifikované a náhodné. Mimo to je ale pohádka esteticky poutavým dílem, která baví, jak hereckým výkony tak akrobatickými kousky.
S další pohádkou přišel česko-ruský soubor Teatr Novogo Fronta a Ústav úžasu, kteří vytvořili příběh ze středověkého prostředí s názvem H.I.T. (aneb Hluboce Impozantní Taškařice). Ukázali, že k úchvatné podívané stačí pouze čtyři herci, několik málo slov (kde, tady, támhle, všude) a jednoduchá scéna s pár rekvizitami. Dominantní jsou bez pochyby pantomimické výkony jednotlivých herců, kteří postupně ztvárňují různé postavy a především charakterové rysy, které svým postavám dávají, jsou primárním zdrojem komiky. Teatr Novogo Fronta společně s Ústavem úžasu dokázali na malé ploše vytvořit vtipný a poutavý příběh, který svou kreativitou uchvátí nejen dětského diváka.
Po velkém množstí vizuálních podnětů se v programu objevilo i představení, které dalo prostor primárně divácké imaginaci. Vypravěči ze souboru Storytelling se přišli obklopit diváky a odvyprávět jim příběh. Storytelling se na festivalu po minulém roce objevil znovu a publikum si s napětím vyslechlo příběhy dvou vypravěčů. Příběhy však nebudu prozrazovat, ty se musí slyšet!
https://www.youtube.com/watch?v=UyuZT-S_sds
V barovém šapitó ve světle spousty drobných světýlek poté následovalo představení Rozladěné držky, které se objevilo již loni na Letní Letné, a v jehož hlavních (a jediných) rolích se představila Anežka Hessová s Rozálií Havelkovou. Kdo viděl představení již v rámci loňské cirkusové přehlídky, tak poznal značný rozdíl. Jelikož je jedna z představitelek těhotná, muselo se původní představení do značné míry omezit, a to tak, že z něj nakonec byl scénický koncert. Dámy předvedly svůj um na harmoniku společně se znalostí několika světových jazyků. Zpívané části poté doplňovaly vyprávěným příběhem o jejich zážitcích z turné, o zhrzené lásce či o nahodilých setkáních. Inscenace tak ze scénického koncertu přesahovala spíše do žánru kabaretu či šansonu. Až budou ale dámy hrát představení v původní podobě, pak jej vřele doporučuji, jelikož se jedná o povedenou a mnohem živější show.
Na úplné zakončení festivalu nemohli organizátoři pozvat nikoho jiného než na V.O.S.A. Theatre, kteří po předchozích dvou propršených dnech měli konečně možnost zahrát svou EXPOedici tak, jak si ji původně naplánovali. Po celé délce Výstaviště Holešovice se tak rozprostřeli stroje, respektive obrovské kovové rekvizity, které se objevily v nejrůznějších inscenacích tohoto souboru, a někdo z akrobatů u každé z nich předváděl, jak funguje, a co umí – ať už se jednalo o obrovské kolo, kyvadlo, pojízdnou konstrukci či obrovského lva. Jakmile padla tma, objevili se mezi diváky obrovské medúzy, ryby, rytíři či krásná dámská mořská stvoření, kteří se souhrnně nazývají Visitors. Každý z tvorů zářil nejrůznějšími barvami a za doprovodu ladné, melodické hudby se procházeli mezi diváky, přičemž svůj výstup zakončil pár akrobatů úchvatnou akrobacií (kterou sotva lidská mysl chápe!) na obrovské kovové konstrukci, ze které visel osvětlený květ. Ladnou a půvabnou show zakončil let balónem uvnitř Průmyslového balónu a společně s balónem odletěl i poslední den festivalu. Tak zase za rok. Teď už snad jen: Viva la festival Za dveřmi!
///
Projekt vydávání letních úvah, glos, reportáží a recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.
Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.
Komentáře k článku: Co se skrývá Za dveřmi? (No. 8)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
