Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    4 + 4 = 8 1/2 (No. 0)

    Ve funkcionalistickém paláci ÚLUV v Praze na Můstku byl v pátek 14. října vernisáží dvou výstav Štěstí a videoinstalací Jána Mančušky Dvojník zahájen 16. ročník mezinárodního festivalu současného umění 4 + 4 dny v pohybu.

    Funkcionalistický dům na Národní 36, bývalé Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), je nejen centrem festivalu, ale i dočasnou výstavní síní, kinem, přednáškovým sálem a divadelní scénou. Na každý den je naplánováno několik akcí, přičemž některé výstavní projekty budou k vidění po celou dobu konání festivalu. Snímek archiv 4+4 dny v pohybu

    Do paláce ÚLUV na Národní 36, kde má stejně jako loni festival 4 + 4 dny v pohybu své hlavní sídlo, jsem dorazil až kolem půlnoci. Od 20 hodin tam sice probíhala vernisáž výstavy Štěstí, již připravilo 23 kurátorů, kteří oslovili na šedesát umělců, kteří se akce účastní, ale coby divadelník jsem dal předtím ještě přednost premiéře v holešovickém Cross Clubu (ale to píšu jen na okraj).

    Každý z vystavujících si v ÚLUV-u vybral část ve druhém nebo třetím patře tohoto dnes trestuhodně opuštěného funkcionalistického domu a umístil tam své instalace. Ale i kolem půlnoci bylo v obou patrech přítomnými návštěvníky husto tak, že teprv v příštích dnech bude možné podat svědectví, co se tam vlastně odehrává a kdo za to může. Proč je letos téma Štěstí mi osvětlila Denisa Václavová, dramaturg dlouhodobého projektu Místa činu, kam tato výstava spadá: Loni a vůbec v minulých letech jsme měli samá temná, destruktivní témata na rozhraní života a smrti a já si při nich uvědomila, že je jen jedna jediná věc, po které toužíme všichni: Chceme být štastní. Ale kde to štěstí, sakra, je?! Where is… happiness?

    Napadla mě ještě slova Federica Felliniho, jehož snad nejslavnější film byl inspirací pro název našeho festivalového zpravodajství (druhou pak to, že zásluhou této páteční vernisáže a dětskému kadeřnickému salonu v neděli 23. října má letošní ročník délku skutečně 8 1/2 dne). Jeho úvaha se přesně hodí k tématu tohoto festivalu, který programově vyhledává svérázná prostředí poznamenaná minulostí  a oživuje je uměním přítomnosti, a hodí se i k tématu Štěstí, jež bylo možné číst napsané na mnoha místech ÚLUV, třeba na černých Happy BARrelech zdejšího Happy BARu, které sloužily místo barového pultu i stolků:  My všichni jsme otroky vlastní minulosti, svých vlastních obav, výchovy, potřeb, snů. Ty přízraky nás neustále obklopují. Kamkoliv se hneme, vláčíme s sebou těžká zavazadla. Musíme je odložit. Musíme je za každou cenu odložit, anebo pod jejich tíhou zahyneme. Ukažte mi svobodného, šťastného člověka, a zjistíte, že to je člověk bez zátěže minulosti. (Federico Fellini: Osvobozování mysli, 1967)

    Druhou hlavní výstavou v ÚLUV je videoinstalace Dvojník (Double) vzniklá v roce 2008 nedávno zesnulého výtvarníka Jána Mančušky (7. 4. 1972 – 1. 7. 2011). Snímek archiv Mediabaze

    Lidí bylo v ÚLUV jak včel v úlu. Zavazadla přízraků minulosti s sebou zdálo se nevláčeli. Celý dům běsnil pod nadupanými rytmy elektro-hudby DJ´s The Fakes. Ve všech místnostech to vřelo intelektuálními hovory, ve vzduchu dýmil cigaretový kouř a na podrážky bot se lepil po zemi rozlitý alkohol. Opilé páry se líbaly, opuštění muži usínali a krásné holky v černém přitahovaly kovovými cvočky ve tvářích a hlubokými dekolty v rozevřených kožených bundách. Z jemňounce kulatých zadečků jim jak stádu laní vyčuhovaly napjaté struny nohou. Nedokázal jsem zjistit, zda i jinde než v obočí, na rtech či v jazyku mají kovové hroty, a vydal se zpět do ulic zmrzlé Prahy. Bylo lehce po jedné. Před čtyřmi žlutými ToiToi-kami postavenými v průchodu do Charvátovy ulice poskakovalo asi deset lidí. Kousek dál kdosi zvracel a u dveří do vedlejšího domu jiný močil. V ÚLUVU to žilo. Za mnou to žilo. Kolem to žilo. Samí dvojníci. Všichni jsme byli šťastní.

    Uvidíme, jak tomu bude na letošních 4+4 dnech v pohybu. Svědectví o nich se pokusíme podávat v tomto zpravodajském blogu.

    Více o festivalu včetně programu najdete na: www.ctyridny.cz


    Komentáře k článku: 4 + 4 = 8 1/2 (No. 0)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,