Po návratu ze Spojených států na mě jako úkol číslo jedna čekala starost o dokončení stavby nového komplexu Divadla Husa na provázku, který se stal také sídlem Centra experimentálního divadla (CED). Měla se tak završit dlouhá cesta Husy na provázku za vytvořením vlastního divadelního prostoru. Na počátku té cesty byl náčrtek půdorysu vnitřní úpravy budovy původně středověké Rybárny na rohu Petrské ulice a dnešní Uličky Václava Havla, který v roce 1968 vypracoval Zdeněk Pospíšil pro první jednání o prostoru pro Husu na provázku. V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let devět architektonických náčrtů i pokročilejších studií úprav různých budov teď již pro Divadlo na provázku doslova opsalo kruh historickým středem Brna, až se podařilo cestu za vlastním prostorem dovést k cíli a kruh uzavřít komplexem počínajícím rekonstruovaným Domem pánů z Fanalu na Zelném trhu 9 a pokračujícím novými stavbami Alžbětinské scény a hlavní budovy s variabilním divadelním sálem, které se nacházejí jen přes ulici Petrskou proti budově Rybárny, v níž je v současnosti ukryto technické zázemí Dietrichsteinského paláce, sídla Moravského zemského muzea. Po pětadvaceti letech se konečně schylovalo k otevření divadelního prostoru, či přesněji prostorového komplexu, odpovídajícího poetice a zkušenosti tvůrců Husy na provázku s inscenováním v nepravidelném prostoru.