Divadelní noviny > Zprávy

Zemřela Miloslava Fidlerová-Sopirová

Miloslava Fidlerová-Sopirová

28. 4. 1922 Praha – 3. 9. 2020

Operní zpěvačka, dlouholetá sólistka Opery Národního divadla. V ND působila ještě za vedení Václava Talicha a zůstala v něm dlouhých třicet šest let.

V Praze absolvovala měšťanskou školu. Hře na klavír se učila zprvu soukromě u Albína Šímy a v letech 1937–38 na pražské konzervatoři, kde v letech 1938–43 studovala zpěv u Louise Kadeřábka, později soukromě ještě u Emy Matouškové a Apolla Granforteho.

Celá její pěvecká dráha je spjata s Národním divadlem. Když po dvouletém studiu jako mladá adeptka zazpívala v Národním divadle Václavu Talichovi, nabídl jí místo elévky na menší role. Od 1. září 1941 tak byla sustentantkou opery ND. Po dokončení konzervatoře ji Talich hned angažoval jako sólistku Národního divadla v Praze.

Již v září 1941 si zazpívala roli panoše Tebalda ve Verdiho Donu Carlosovi, brzy poté Družičku ve Weberově Čarostřelci a opakovaně zpívala roli Esmeraldy v Prodané nevěstě. Spolupráce s Václavem Talichem měla pro další vývoj jejího pěveckého umění mimořádný význam. V oblasti jevištního projevu to pak byl vliv režiséra Ferdinanda Pujmana, který ji učil na konzervatoři. Mladá zpěvačka byla cíleně vedená především k interpretaci lyrických sopránových rolí českého klasického repertoáru, najmě děl Bedřicha Smetany. Nejprve jí byly přidělovány role méně náročné, spíše subretního typu. Vedle již zmíněné Esmeraldy a Barušky to byla například Lidka ve Smetanových Dvou vdovách. Václav Talich ji obsadil do role Barberinky (tehdy se ovšem jmenovala tato postava Baruška) do své premiéry Mozartovy Figarovy svatby, která se konala na jaře 1943. Od 1. září téhož roku se  stala sólistkou Opery Národního divadla.

Účinkovala i v řadě menších úloh, jako například v postavě Hostinské ve Smetanově Tajemství, která bývá obvykle přidělovaná spíše starším zpěvačkám. V této roli také vystoupila pod taktovkou Václava Talicha 31. srpna 1944 v posledním představení Národního divadla před uzavřením divadel ze strany okupantů.

A vystoupila rovněž v prvním představení po osvobození, kterým byla 13. května 1945 Smetanova Prodaná nevěsta, v níž opět ztvárnila roli Esmeraldy. Hned počátkem září následovaly v rychlém sledu tři premiéry. V Novákově Zvíkovském rarášku se představila v postavě Markéty, ve Fibichově Šárce byla interpretkou role Mlady, kterou posléze střídala se Svatavou, a především ji čekala role Vlčenky ve Smetanových Braniborech v Čechách, kterou pak ztvárnila v několika dalších inscenacích.

Bylo jasné, že Talichův odhad jejích kvalit byl správný. Naše první operní scéna v ní získala výbornou představitelku širokého spektra lyrických sopránových rolí zejména v českém repertoáru. V nich mohla beze zbytku uplatnit svůj čistý, sonorní, technicky bravurně zvládnutý, barvitý hlas, umění kantilény a schopnost jasných a zářivých výšek. Charakteristická pro ni byla vždy perfektní dikce, jevištní šarm a půvab, díky kterým byla vynikající představitelkou mladých dívek a naivek.

Díky přesnosti vokálního projevu a jevištnímu půvabu se stala jednou z opor souboru a byly jí přidělovány i závažnější úkoly, které repertoár Národního divadla přinášel – Smetanova Vlčenka v Braniborech v Čechách, Mařenka v Prodané nevěstě, Jitka v Daliborovi, Anežka ve Dvou vdovách, Barče i Vendulka v Hubičce, Blaženka v Tajemství, Katuška i Hedvika v Čertově stěně, Dvořákova Terinka v Jakobínu a Druhá lesní žínka v Rusalce, Beatrice ve Fibichově Messinské nevěstě, Janáčkova Jenůfa v Její pastorkyni a trojrole Málinka-Etherea-Kunka ve Výletech páně Broučkových, Hanička v Novákově Lucerně, Xenie v Musorgského Borisi Godunovovi i Dvořákovu Dimitriji, Marcelina v Beethovenově Fideliovi, Frasquita i Micaela v Bizetově Carmen, Taťána v Čajkovského Eugenu Oněginovi, Eva ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských, Desdemona ve Verdiho Otellovi.

Rychle se prosadila především ve smetanovském repertoáru. Její osudovou operou se stala Prodaná nevěsta. Účinkovala celkem v devíti inscenacích, nejdříve v roli Esmeraldy a posléze v představeních, jejichž počet byl trojciferný, v postavě Mařenky. V ní uplatnila beze zbytku všechny své přednosti pěvecké, herecké i osobnostní a zařadila se mezi její nejlepší představitelky na české operní scéně v celé její historii. Ve své době byla považována za naši nejlepší Mařenku. Tuto postavu zpívala a hrála celkem v devíti anstudováních. V poslední z nich, která byla dílem dirigenta Jaroslava Krombholce a režiséra Přemysla Kočího a v níž Mařenku převzala Gabriela Beňačková, byla při premiéře a v desítkách dalších repríz (až do svého odchodu z divadla) představitelkou Ludmily.

V Daliborovi ztvárnila roli Jitky, v Hubičce vystřídala po desítkách repríz rozjásanou Barču v dalších četných představeních vážná Vendulka. K jejím vrcholným rolím patřily i Blaženka v Tajemství a Katuška v Čertově stěně. Ve Dvou vdovách po čase vyměnila Lidku za dramatickou Anežku. V mnoha reprízách mohli návštěvníci Libuše slyšet její nosný soprán v kvartetu ženců ve stadickém obraze.

Zpívala ve všech Smetanových operách, ale účinkovala i v dílech Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Leoše Janáčka, Viléma Blodka, Karla Kovařovice. Vítězslava Nováka, Otakara Jeremiáše, Bohuslava Foerstra a dalších.

S tvorbou Antonína Dvořáka se poprvé setkala v první poválečné sezoně v roli Sirény v Armidě. V Rusalce byla dlouholetou pravidelnou představitelkou Druhé žínky, v opeře Šelma sedlák se nejprve představila jako komická Berta a posléze jako něžná Bětuška, v Dimitrijovi ztvárnila roli Xenie a v Králi a uhlířovi postavu Lidušky. Jedním z vrcholů její tvorby byla role Terinky v Jakobínovi. V ní vystoupila v mnoha desítkách repríz čtyř různých inscenací.

Naší první operní scéně zůstala věrná až do svého odchodu do důchodu 31. prosince 1978.

Její tvárný a měkký hlas byl vhodný pro interpretaci slovanské hudby. Věnovala se však také světovému repertoáru. Účinkování v koncertních síních nesla znaky dokonalé přípravy, procítěnosti i pěvecké zdatnosti.

Její pěvecké umění uchovávají snímky Československého rozhlasu a Supraphonu (zde). Věnovala se také pedagogické práci. V letech 1969–78 vyučovala sólovému zpěvu na pražské, od roku 1978 až do roku 1992 na bratislavské konzervatoři. Dne 24. března 2007 jí byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opera.

V roce 1974 se provdala a usadila v Bratislavě.

Poslední rozloučení se koná 9. září od 13:15 hod. v bratislavském krematoriu.

/Z více zdrojů pro i-DN připravil hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 7. září 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřela Miloslava Fidlerová-Sopirová

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ