Na první pohled vypadal jako obyčejný autobus pro turisty. Jenže místo popisu památek se z reproduktorů ozývaly historky o improvizovaných barech. O performerech u vyder a pum. O strachu skutečných želv z falešné želvy. A taky o chodbách čističky, kam se v roce 1998 vydalo publikum, které do té doby termín „site-specific“ nikdy neslyšelo. Vy, kdo si jako já těch plus minus třicet let autobus útržkovitě pamatujete, víte, o čem mluvím. Vy ostatní vězte, že když unikátní pražský Mezinárodní festival současného umění 4 + 4 dny v pohybu slaví 30 let, dělá to ve svém stylu: mezi lidmi, mezi místy, v pohybu.