Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    43. LFŠ žije! (No. 4)

    Vedra dnů předchozích mne bohužel částečně vyřadila z autorské tvorby a já se vám za časovou prodlevu upřímně omlouvám. Neznamená to však, že bych rezignoval na návštěvy projekcí a na labužnickou konzumaci dalších laskomin 43. Letní filmové školy. 

    Repro archiv

    Je samozřejmě naprosto jasné, že švédská sekce se zkrátka nemůže obejít bez erotiky a ta zase nesmí postrádat mne. I proto jsem své programové pondělní menu načal v Klubu Mír, jenž v končícím dopoledni naprosto ovládla legendární skandinávská svůdnice Christina Lindberg. Film se svůdným názvem Anita – Švédská nymfička (Anita – ur en tonårsflickas dagbok, Švédsko/Francie, 1973) režijního nedouka Torgny Wickmana je starším sourozencem či možná pratetou Trierovy Nymfomanky. Její výrazové brilanci si samozřejmě může nechat jen zdát. Sympatická Kristina však své kvality rozhodně nezapře. A naštěstí je ani neschovává. Její zpráva o historické žánrové produkci je nakonec vcelku přesvědčivá.

    Repro archiv

    Má věrnost pondělní pak zůstala zachována Míru. Jen švédskou lascivnost nahradila americká sci-fi. Černá díra (The Black Hole, USA 1979) režiséra Garyho Nelsona dějově vzdáleně připomíná kombinaci Horizontu události a Bílé velryby. Pro její temnost by nikdo nehádal, že jejím producentem je studio Disney, pondělní odpoledne však rozpálila dokonale. Konec let sedmdesátých nebyl jen Vetřelec či Star Wars a je jenom dobře, že nám to dramaturg sekce Jiří Flígl připomněl!

    Druhé setkání s minisérií Sedmilhářky zrodilo mou hypotézu závěru. Otázka zní: Trefil jsem se?

    Repro archiv

    Jistě, pořád je to povrchní a posh, ale taky přesvědčivé. A velmi dobře hrané. Originalita formy a vyprávěcí struktury hrají stále prim před hloubkou. Předvídatelnost je sice všudypřítomná, leč příliš nevadí. Velkou předností je práce s dětskými aktéry. Můj palec zatím míří opatrně nahoru a k zítřejšímu finále.

    Jana Jedličková v úvodu zmínila vývoj druhé série, který z domněle výjimečného projektu – uzavřené adaptace populárního románu – definitivně utvoří běžný produkt vyšší žánrové konfekce. Škoda.

    Repro archiv

    Úterý jsem přivítal půlnoční projekcí snímku Lovci (Jägarna, Švédsko 1996) žánrového specialisty Kjella Sundvalla. Drama, zručně kombinující western a kriminálku, staví na uhrančivých exteriérech, Pucciniho operních áriích a detektivovi, jenž se chová jako slon v porcelánu. A je důvodem, proč tento report skončí cliffhangerem – film se totiž dočkal pokračování po patnácti letech, jímž jsem odstartoval festivalové úterý.

    Takže s Lovci, Falešnou stopou a dalšími… pokračování příště!

    ///

    Ostatní díly denních reportáží z letošní LFŠ:

    43. LFŠ žije! (No. 1)

    43. LFŠ žije! (No. 2)

    43. LFŠ žije! (No. 3)

    43. LFŠ žije! (No. 5)

    43. LFŠ žije! (No. 6)

     


    Komentáře k článku: 43. LFŠ žije! (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,