Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 4)

    Vedro nepomíjí, ale lidí na Letní Letné neubývá. A snad ještě více než přes den se sem hrnou v podvečer. Ještě kolem půlnoci je kolem stánků s občerstvením rušno. Scházejí se tu většinou lidé, kteří mají rádi cirkus a divadlo a rádi si o něm povídají. Pozitivní zprávou také je, že vyprodaná hlediště a frenetický potlesk mají nejen zahraniční tutovky, ale i z ostatních stanů (hlavně toho bílého – tedy českého) se ozývají nadšené výkřiky a mohutné ovace.

    Mezi diskutujícími najdete i oba autory těchto reportáží. FOTO Facebook LL

    Rozhodně nemá cenu srovnávat zahraniční hvězdy s domácími, v mnoha případech teprve začínajícími umělci. Nebylo by to fair. Ale velmi si je třeba cenit si toho, že festival dává šanci i místním performerům a souborům. Mnohdy jejich inscenace rozhodně nejsou k zahození. Jsou tu jen lidovější ceny a lidovější chutě.

    Letem sokolím

    Divadlo Bolka Polívky přivezlo klaunskou inscenaci Letem sokolím. FOTO JIŘÍ SALIK SLÁMA

    Divadlo Bolka Polívky přivezlo klaunskou inscenaci Letem sokolím. Svým jménem ji jako supervizor zaštítil sám Bolek Polívka, i když režisérem je Petr Jarčevský. Celý projekt je však především výsledkem několikaleté spolupráce klaunů Michala Chovance a Ondřeje Klíče. Jde o autorskou inscenaci odehrávající se ve staré zaprášené tělocvičně ozdobené sokolskými symboly a artefakty. Scénografii tvoří převážně cvičební náčiní tak, jak ho každý zná ze základní školy: koza, švédská bedna, lavička. Je to vlastně série setkání náčelníka 48. sokolské župy se zájemcem o cvičení, či spíše o „sestry-sokolky“. Jak se dá velmi brzy vytušit, nic není tak, jak se zdá. A z nevinné touhy po přátelském kontaktu nakonec vznikne společný boj za dobrou, byť předem ztracenou věc.

    Několikero setkání Břéti a Čeňka propojené s rozmanitými cvičebnými rituály je postaveno především na klaunských situacích plných notoricky známých prvků tyršovských cvičení, tedy různých skákání, padání, a na slovním a pohybovém humoru plným gagů. A to včetně mnohých osvědčených klišé, především v podobě nekonečných repetic načrtnutých situací. Je to rozpoutaná klauniáda pro všechny, kdo se chtějí smát, byť někdy i poněkud pokleslým fórům a trapasům. Netuším, nakolik se Bolek Polívka na této inscenaci podílel, ale je tu patrná inspirace jeho způsobem humoru a jeho pohybovými grify. Možná je to ovšem inspirace mimovolná, neboť oba pánové s Polívkou spolupracovali na Manéžích nebo na inscenaci Šašek a syn. Klaunérie má ovšem i svou hlubší linku. Mezi řádky s nadsázkou a humorem poukazuje na rozporuplnost české povahy, v níž se neustále sráží sebevědomí se stydlivostí, dojemně dětinská radost se škodolibostí, sokolsky laděný patos s ubohostí. Zkrátka velké sny s malou realitou. A diváci porozuměli – zjevně se jim zjevně dostalo toho, co očekávali. Potlesk byl velký.

    Pokoj

    Plno bylo i na představení Pokoj letošní absolventky magisterského studia katedry nonverbálního herectví HAMU Veroniky Smolkové. Její inscenace s novocirkusovými prvky měla premiéru letos na jaře v La Fabrice, nyní si však na Letní Letné protagonistka i její spoluhráči říkající si Collective Momentum poprvé vyzkoušeli opravdový cirkusový stan.

    Příběh mladé dívky, uzavřené ve svém reálném pokoji i v „pokoji své duše“, se točí především kolem rozporuplných pocitů vlastních každému teenagerovi. FOTO LL

    Příběh mladé dívky, uzavřené ve svém reálném pokoji i v „pokoji své duše“, se točí především kolem rozporuplných pocitů vlastních každému teenagerovi. Ve své podstatě je ovšem téma více holčičí,  takže fyzická podstata představení byla příjemně kontaminována jemností a poetičnost. Jako voyeuři tedy nahlížíme do soukromí dívky, která tráví čas psaním deníčku (jeho útržky můžeme v představení slyšet) a odmítáním příliš o ni pečující matky. Mezitím se to v jejím pokoji doslova vaří rozporuplnými pocity, touhami a fiktivními handicapy, sny i nočními můrami. Ty v podobě šedivých stínů, které zároveň vytvářejí vnitřní hlasy či alter ega hrdinky, ztvárňují Tomáš Pintér, Jonáš Janků, Barbora Bartoňová, Nikol Schneiderová a Marc Verhille. Jednáním postav i proměnami světelného designu evokuje příběh psychickou situaci mladého člověka na počátku cesty dospělostí, kdy nejistota a nevíra v sebe sama je tím nejtrvalejším průvodcem. Je sympatické, že tato tematická linie nepůsobí depresivně, ale je uchopena s nadsázkou a hravostí. Tato koncepce zároveň do jisté míry vytváří alibi, pokud některé fyzické akce nevyjdou úplně tak, jak by měly. Pokud jde o novocirkusové prvky, nepůsobí jejich zařazení násilně. Jsou nedílnou, přirozenou součástí celku, od rozcvičování, přes akrobacii na zemi a na hrazdě až po náročnější – i párovou – závěsnou akrobacii na šálách. A tak je výsledný dojem příjemně nostalgický a roztoužený, zcela v duchu přání hrdinky Veroniky: Jednoho dne budu krásná, budu dokonalá, volná, lehká, svobodná a jako krásný a dokonalý pták přeletím všechny zdi a stíny svého POKOJE…

    ///

    Více na i-DN:

    Ve středu začíná Letní Letná

    Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 1)

    Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 2)

    Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 3)


    Komentáře k článku: Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,